Chacun sa nuit / One to Another (2006)

Nic extra jsem nečekala, ale přesto je to trošku škoda. Příběh je to zajímavý a zasloužil by si kvalitnější zpracování, jak už po technické stránce, tak po stránce scénáristické. Kamera za moc nestojí, scény jsou statické, ale největší problém jsem měla se skoky po časové ose, obzvlášť v první polovině jsem se chvílemi dost ztrácela, moc nebylo podle čeho se orientovat, protože byli všichni se všema a navíc hoši si jsou typově dost podobní a liší se jen délkou účesu. Uvítala bych trochu hlubší vhled do postav samotných. Z herců stojí za zmínku asi jen představitelka Lucie Lizzie Brocheré.

Středem dění ve filmu je sourozenecký pár bratra a sestry, kteří jsou v nesmírně blízkém intimním (nikoli však doslova incestním) vztahu - v mnohém si připomeneme Bertolucciho Snílky. Sourozenci kolem sebe už v dětství shromáždili partu, v níž všichni dospívali a prožívali vše společně. I erotické vztahy, hetero- i homosexuální, se většinou utvářely uvnitř party s někým ze sourozenců. Všechny zastihujeme někdy ve věku dvaceti let, kdy dochází ke tragédii - bratr je nalezen ubitý a sestra se stává motorem vyšetřování.
Právě na ní manifestují tvůrci filmu určující pohnutky vztahů v partě: Lucie je vrcholně panovačná, soběstředná a bezohledná manipulátorka, pozérka a vyděračka, která k prosazení svých zájmů použije cokoli, vagina je téměř vždy první na řadě. Když se její mikrokrálovství rozpadlo, sytí v závěru filmu své ego aspoň na mentálně opožděném mládenci. Nerozpačitým a sobeckým zneužíváním své přitažlivosti také bratr Pierre ovládal jak gayskou část party, tak širší okolí, muže i ženy, pro vlastní potěšení i za peníze. Naznačeno je i Pierrovo nepoctivé dělení výdělků z koncertů kapely, již si parta vytvořila. "Jsi jako tvůj bratr. Využíváte egoisticky lidi," říká v jedné scéně momentální milenec Lucii.
Film je volným zpracováním skutečného příběhu, na němž pozoruhodné je, že i když pachatelé byli dopadeni a odsouzeni, nikdy nevysvětlili motiv činu. Lze si domyslet, že důvod k nenávisti měli všichni: ať totiž kdokoli získal na chvíli přízeň jednoho ze sourozenců, vždy hrál ve vztahu druhé housle, ten první byl druhý sourozenec. Při dětských hrách to možná nevadilo, ale ve věku dorůstání v samostatnou osobnost se zrádnost nerovnoprávných vztahů musela projevit, stejně jako vědomí, že vždy jsem manipulován. Zdánlivě nepochopitelné ubití Pierra bylo projevem dosažené dospělosti, prozření a vymanění se ze závislosti.
Film je výborně natočen, obsazen i zahrán, diváci zde i na IMDB ale naříkají na přemíru flashbacků. Protihodnotou mohou být četné pohledy na nahotu hezkých těl, čímž režisér nešetřil, dodejme, že nikoli nevkusně či samoúčelně.

Pro sledování tohoto víceméně kriminálního filmu je třeba se obrnit trpělivostí, protože střípky minulosti a současnoti se proplétají a skládají a není vůbec jednoduché se orientovat, co je kdy a kde. Až teprve při druhém shlédnutí jsem dokázal sledovat linii příběhu. I když se tato střípkovitá forma vyprávění ve filmech využívá celkem často, naprostá nezřetelnost skoků v ději mě u tohoto snímku spíše iritovala.

Co všechno dokáže lidská hloupost a závist? Pro mnohé jsou výše jmenované vlastnosti hnacím životním motorem. Bohužel s nepříjemnými následky.

Určitě doporučuji, ale rozhodně ne pro slabší či puritánské povahy :-)
Jeden z mých "top" filmů.