Recenzi napsal/a Misova
Přemýšlivých 30 minut. Co dokáže jedna společná noc udělat v hlavách dvou mužů. Jeden tuší, druhý bojuje. Popírá, co už je uvnitř rozhodnuté. Bylo zajímavé sledovat boj "sám se sebou", boj hlavy s novými city k někomu, koho už jen z přesvědčení prostě nee. Hudba sladěná s dějem, skvěle zahráno...opravdu celkově povedené.
Další film, který ve mně bude doznívat ještě hodně dlouho. A to nejen díky hudbě, skvělým hercům a krásným myšlenkám. "Všichni v našich životech přicházejí a odcházejí...stejně jako přicházejí a odcházejí mořské vlny. Přijdou a zase zmizí...stejně jako lidé mizí v našem životě." Cesty života jsou klikaté a my nikdy nevíme, k jakému konci nás dovedou.
Tak tohle byly úplně jiné, občas správně švihlé a zároveň tak krásně roztomilé Filipíny...a já ani netuším proč, ale doslova mi ukradly srdce. Do pohledu, jakým se princ Zeyn díval na Michaela(Mickey), jsem se zamilovala hned v prvním dílu...takže asi možná proto. Proč mluvit o snech, proč dlouze rozebírat smutek, když se dají všechna slova, pocity i slzy vložit do krásných písní a tance. Vznést se do výšin a vyzpívat svou lásku do všech světových stran... Všechny postavy tady měly svoje místo. Daly tomu úsměv, mateřské objetí, moje oblíbené "třpytivé" přátelství, lásku, zradu, touhu po královské...
Ve čtyřech příbězích je zachycen naprosto originálně cyklus života. Souhlasím, že každé jeho období odpovídá fázi měsíce. To mi přijde jako hodně zajímavé a hlavně perfektně propojené. Mohlo by se zdát, že rychlé střihy z jednoho do druhého jsou rušivé. Nejsou. Tady mi to prišlo dokonalé. Měsíc narůstá a couvá v pravidelném rytmu. Malý Mau si mě získal svým úžasně jemným vzhledem a tím, jak už ve svém mladinkém věku vlastně věděl, jakým směrem se bude orientovat na své životní cestě. Miluju jeho maminku: "Mám tě ráda takového, jaký jsi." ...
Kdyby se mě někdo zeptal, co to znamená být mezi dvěma mlýnskými kameny, vyprávěla bych mu tenhle příběh. Realita života, nic načechraného. Herecky něco neskutečného. Sobectví a umění citového vydírání koukalo Nuch z očí od úplného začátku. Chápu i Menga. "Sofiina volba"...kdo z milovaných půjde a koho si nechat.Tohle ustát snad ani nejde, a hlavně to chce opravdu hodně silnou osobnost. Tony/Meng to zahrál skvěle. Tod mi ze začátku vůbec neseděl, ale nakonec to byl on, kdo si mě získal nejvíc. Miloval bez kliček a chtěl být "jenom" šťastný. Jenže tak jednoduché to v životě vždycky nebývá. Navíc...kdo miluje nejvíc,...
Občas je potřeba vypnout. A není nad to, když je to u jednoduchého, příjemného filmu na pohodu. A tohle byla pohoda opravdu povedená a ukázala, že i limonáda se dá načepovat bez zbytečné přeslazenosti. Je tady vztah dvou sympatických kluků, jsou tu rodiče, ségra, spousta větrných elektráren, vody, pěkné hudby a hlavně obyčejného života. Děj se nijak necourá, mezi klukama to jiskří. Trochu si budu muset posvítit na "sladkou prdelku" (babči slova 😃) Joshu Stradowského/Joris. Ten se mi teda moc moc líbil. Hlavně jeho mimika, dokonalé vyjádření emocí, vzpomínání na tátu, smutek, radost, vztek ...prostě super. ...
Pěkně, citlivě a krátce ukázané hledání odvahy a pochopení svých citů. Někdy pomůže ségra, tady to bylo pár postřehů od bráchy. Neslyšel, ale viděl. Gesto na závěr řeklo, co mělo...
Někdy nám někdo do života vstoupí a zdrží se dýl a někdo jenom proletí. I těch pár chvil nám ale může přinést "něco" ... Dva sympaťáci, stará auta, špína za nehty a konec je takový jaký je...
V pár minutách minimum slov, spousta krásných úsměvů, smutných pohledů i lásky. Hudebně hodně vydařené. A souhlas, Drei Arias je opravdu velký sympaťák. Dohromady moc pěkný kraťas.
Další výlet do minulosti. Nový Pit Babe mě vrátil ke klukům z tohoto seriálu. Miláčkové :). Hlavně Pon-Sailub. Miluju jídlo, takže restaurace je pro mě dobrý výběr prostředí. Navíc kuchařka jsem stejná asi jako začátečník Plawan/Pon. Ale na rozdíl ode mě, on se nakonec zlepšil a já do kuchyně pořád nesmím 😂. Líbilo se mi, že nešlo jen o obyčejné vaření. Soutěž to krásně bazalkově dochutila a provoněla. Všechno pěkně odsejpalo, společné scény jako zákusek...naše oblíbená chemie chutnala stopro líp než nudle z kelímku :). A Benz s Garfieldem? Další lahůdka.Tady mě teda příjemně mrazilo z toho jejich kočkování....
Pěkný, krátký, jednoduchý příběh o tom, jak důležitá je komunikace. Kolik vztahů už na ní ztroskotalo. Žádné srdceryvné drama se tady ale nekonalo. Sledovala jsem dva sympatické kluky, kteří se bojí svých citů a snaží se vyjasnit si nedorozumění v minulosti. "Prožili jsme stejnou minulost, ale proč si jí každý pamatujeme jinak?". Miluju..ztratím? Jsme každý jiný.. No a? Pojďme bojovat za to naše.. Šílené účesy házím za hlavu, užívám si to pozitivní, pěkné kluky, pěkná slova v písních a to celé skvělé jednohubkové...
Opravdu moc pěkný film. Když "masáže", tak i doteky. Není to ale jen o nahém těle. Je to o životě a přežití. A to doslova. Vydělávání peněz, udržení rodiny, bydlení, vzdělání, drogy... Ale do života patří i láska. "Je spousta lidí, kterých se můžeš dotýkat. Někdy se ale objeví výjimečný člověk. Ten pocit bude hluboký. Pronikne tělem a zasáhne tě přímo do srdce." Kluci mi k sobě parádně sedli. Nahota, pohyb, vše vkusně podané. Byla zde cítit i důležitost každého doteku. Děj nikde nedrhnul, naopak. Šel plynule, podbarven pěknou hudbou. Občas přinesl...
Sicarú...když je něco krásné. Nebo skvělé. Nebo dobré...Jako moře?...Jako přátelství... Příběh plný předsudků, šikany, ale i lidskosti a pochopení vypráví o jedné úžasné komunitě, nalezení víry v sebe sama a hlavně o přátelství. Přátelství Manuela a Erika. Silné pouto nedělá jen společné tajemství. Je to o porozumění a přijetí "jinakosti" kamaráda, společném sdílení, osobní síle a o důležitosti mít jeden druhého. Navždy. Naprosto mě dostaly jejich upřímné rozhovory, hlavně v dětství...Manuelovy pocity a přesné Erikovy postřehy a vcítění se do bolavé dusičky, toužící po svobodě. Výkony dětských i dospělých herců mi ukradly...
Banda nejlepších kámošů...to je prostě víc, než všechny korejské seznamky dohromady. Parádní "ohňostroj" ;). Lehké, vtipné...Skvěle jsem se bavila.
Cesty k vyléčení bolavé duše nebývají jednoduché. Každý by měl najít někoho, kdo mu pomůže na té jeho překonat vše, co si osud připravil. Je jedno jestli je to smutek, sebeobviňování se, strach nebo duchové. Když oba pochopí, že čelit všemu sám není dobrá volba, že je mnohem lepší učit se jeden od druhého, být tu jeden pro druhého, tak mohou konečně dojít k uzdravení. A mohou najít i něco navíc...lásku. Cesta to byla dlouhá, zvláštně smutná, plná odmítnutí, u svého konce trochu zbytečně chaotická, ale nakonec úspěšná. I druhá dvojce měla tu svojí dlouhou a zbytečně klikatou....
Klučinové věděli, rodiče ne. Jednoduchý příběh o jedné fotce. Ale jo, šlo to...
Příjemný, jednoduchý, čistý příběh, který se odehrává mezi dvěma krásnými osůbkami. Amane a Ryuji. Jeden se bojí, že když se zamiluje, tak se zraní a svůj strach schovává za často přehnaný smích a druhý teprve zjišťuje, že není jen rodina a práce. Jejich osudové setkání a postupné sbližování je přimělo přemýšlet, co se svými, nově objevenými pocity. Jeden lásku vyznal, druhý se snažil přijít na to, co cítí. Líbilo se mi s jakou upřímností spolu dokázali komunikovat. Krásná hudba a sympatičtí kluci. A ty schody...skoro až do nebe :)...Pěkné.
Ano, tohle se nedá hodnotit. Tohle je pro mě tak neskonale jemné a křehké, že si ani netroufnu hledat vhodná slova, abych tu celistvost a krásu nerozbila. Hluboké jako moře a nádherné jako Noční oheň. Jen krátce. Co myšlenka, to životní moudro, které nutí k zamyšlení nad sebou samým. "Nemůžete dostat odpovědi od jiných lidí...Protože nikdo vás nezná lépe, než vy sám."
Já ty kluky japonský prostě miluju. Nejsou to vyložení krasavci, ale každý z nich má své kouzlo osobnosti. A když se k jednomu takovému ledovému právnickému kouzlu, mluvícímu místo s lidmi se "zeleninou" nakvartýruje druhé, roztomile vlezlé pouliční kouzlo, tak z toho vznikne skvělý a hlavně skvěle zahraný příběh. Hltala jsem obrazovku a čekala, za jak dlouho dokáže sympatické "tajemné štěně" Haruta smazat Shibovi z obličeje ten jeho poker face :). A čekat na úsměv se opravdu vyplatilo. A protože tu je právnické eso, bude tu i vyšetřování, soud i dramatická zápletka. A jed? Na ten taky...
Muzikály nevyhledávám, ale miluju tanec, miluju krásné písně a když mají slova, která se do vás zavrtávají hlouběji a hlouběji...a to vše jsem tady měla. Krásný film, který jsem ani jako muzikál nevnímala. Charismatický Meir jemně a citlivě odvyprávěl příběh, kde se mluvené slovo, pro mě se zvláštně melodickou hebrejštinou, úplně přirozeně prolínalo s hudbou a zpěvem. Výběr herců se opravdu povedl. Celkově. Nádherná Šuli, jemný Ori i hooodně přitažlivý Gabriel. A co mě teda dostalo...ty jejich krásné oči. A pak Meirova nová rodina. Zabalená do boa a blýskavých šatů. Krásné přátelské dusičky. "Někdy něco hledáme,...
