Recenzi napsal/a Míšová

Přiznat si lásku je fajn, ale ukázat jí ostatním ... v tom je teprve ta odvaha. A neodvážit se bolí víc, než nepřijmout city toho druhého. Jun Xi-ao, i chlap jako hora má srdce, které může být zraněno. Aale věřila jsem, že to nakonec zvládneš. Další příběh, kde je "Malý" a "Velký". Myslela jsem si, že zrovna tahle, zase hodně rozdílná dvojice, nemá u mě šanci. Aale to jsem se hodně zmýlila. Miluju i Malé štěňátko Jun Xi i čistou duši a obrovský charisma Velkého "kladrubského" vraníka A Tuo-a. Jejich společný osud...

Nečekala jsem moc a přesto jsem dostala obrovskou porci... Ježíííš tihle dva. Malý a Velký. Skvělá dvojka. Někdy stačí ke štěstí maličkosti. "Když máš něco rád, prostě to máš rád."

Snažím si vzpomenout, jestli se v některém seriálu pilo víc než tady. Nevím. Co vím ale naprosto přesně je, od kdy mi chutná soju. Včera jsem si jedno otevřela a bylo jasné, co si k němu pustím. The Eighth Sense, jednu z mých korejských TOPek. Nádherně zpracovaný, niterný příběh o hluboké bolesti na duši, o mučení se pocitem viny. Jak z toho ven? Jak dlouho se dá nosit maska, za kterou se skrývá bolest? Stačilo jedno náhodné setkání a mohl začít příběh o uzdravování duše, budování vztahu, pochopení smyslu lásky, trpělivosti, přátelství... Krásné zde nebyly jen hlavní postavy....

"Lásku a kašel neutajíš." Jednoduchý příběh o nejednoduchém vztahu a o nejkrásnějším citu...lásce. Sympatická pětka. 4 upíři, jeden člověk. Chvíli to vypadalo jako příběh O perníkové chaloupce. To když chtěli vykrmit Dong Ha-u, aby si na něm mohli "natrénovat" kousnutí 😃. Příjemná stopáž, fakt pohlední a sympatičtí kluci, hudba a nakonec i otřepané, ale pravdivé rčení...v jednoduchosti je krása... Za tu čistotu, roztomilost a nekomplikovanost dávám 10 💙.

Nedávno jsem viděla na Netflixu původní taiwanský film Marry My Dead Body (Vezmeš si mě za mrtvolu?) a musím říct, že thajský remake se mi líbí víc. Nevím, ale přijde mi svižnější, sympatičtější, vysmátější. A navíc jsou tu dva parádně sehraní kluci (Billkin a PPKrit). Každopádně příběh, který je skvěle zpracovaný, úžasně praštěný, chvílemi dojemný a celkově vyvážený do posledního obrazu, no a do toho všeho skvělá babča a koblížek Chakri z Next prince. Tohle se moc povedlo.

Lámat srdce si umí tihle dva kluci teda parádně. Až z toho bylo občas regulérně smutno i mně. Phi/Krist si musel do dna vypít to, co sám kdysi rozlíval. "Co dáváš, to dostáváš." Jeho bývalý přítel Tam/Singto mu naštěstí přišel s tím pitím pomoct. Při tom všem vyplouvají na povrch staré křivdy a na řadu přicházejí druhé šance. Jak pracovní, tak ve vztahu. Kluky jsem spolu viděla poprvé (Sotus mě zatím míjí). Parádně jim to spolu šlape. Krist je neskutečný "šašek" 💙. Jeho mimika mě fakt dostala. Rozmanitost, přirozenost...super. Singto...to je velkej sympaťák, takovej medvídek ❤️. Trochu mi...

Výměna duší je samo o sobě zajímavé téma. A trojnásobná, to už je mazec. Buď z toho může vzniknout paskvil nebo skvěle udělaný příběh. A že tenhle se teda povedl. Chechtám se a vlastně i přemýšlím. Svěží, lehké, ale i něžné a hluboké. Navíc parádně zahrané. Ze začátku to chce hlavně chytit vzájemnou výměnu kdo za koho. Ale zaměřila jsem se na chování a povahy postav, a pak už to bylo jednoduchý. Nejde jen o komediální stránku. Jde o pochopení obal duše a duše, muž a žena, touhy být milován, vidět svět jinýma očima. Víme vlastně koho a proč ho...

Kdo si aspoň jednou v životě "nepromluvil" s kopretinou...😉

Jestli někdy někde ukradla "druhá" dvojice seriál pro sebe, tak to bylo rozhodně tady. Kan a Per pro mě prostě vyčnívali nad všemi ostatními. Per veelký sympaťák a dokror mu zdatně sekundoval. Byli vtipní, svěží, občas lehce afektovaní, ale to ke školním seriálům prostě patří. No jo, škola a jedna ztracená a nalezená láska, neopětovaná láska, skrývaná láska... Nic nového, ale přesto mě "doktůrci" přitáhli. Spousta krásných myšlenek. Každá mince má dvě strany. Neodsuzuj, dokud neznáš verzi protistrany. Útěk nic nevyřeší. Tvoje štěstí...je moje štěstí... Nikdy bych neřekla,...

Filipíny si z nahého těla těžkou hlavu prostě nedělají. Nahotu ukazují s lehkostí a hlavně přirozeně. Thajsko by se od nich rozhodně mohlo něco lehce přiučit. Každopádně je to film, který se mi líbil. Tak nějak celkově do sebe všechno pěkně zapadlo. Příběh, herci, běžný hovor, kamera, hudba...Byla to ukázka rozdílného života v bohatství a chudobě. Myslím si, že chudobu umí filipínské filmy taky ukázat fakt dobře. Oba kluci se z ní snažili najít cestu přes bohatou nadrženou samici Salem, hérečku, manipulátorku a zase hérečku. Korupce a špinavý prachy, to byl její manžel kongresman. U mě rozhodně...

Zvláštní, hodně zvláštní fim. Když jsem ho viděla poprvé, tak mě napadla slova jako psycho, schíza, představy, sny, přání otcem myšlenky...? Sledovala jsem ho s "otevřenou " pusou. Na co se to dívám? Proč? Protože mě bavilo přemýšlet, co mě u tohoto filmu drží, co mě vlastně vtáhlo dovnitř, v čem je jeho kouzlo. Ano přemýšlení, zapojení všech mých smyslů...Poprvé to byly oči, mozek. Vnímání barev a stínů, nahého těla na bílém, lehce osvětleném pozadí, práce fotografa s foťákem. Fotograf byl vůbec hodně zajímavý. Otázky a hlavně zmatenost v jeho očích a na jeho tváři byla skoro...

Další z filipínských filmů, který se do mě zavrtal hodně hluboko. Nádherný příběh. Jak dlouho člověk dokáže čekat na osudovou lásku, kolik smutku a bolesti dokáže snést. Navíc v době, která nebyla vůbec jednoduchá, což se ukazuje hned v začátku filmu. Krásně zahrané postavy Juna i Errola. Dvě nádherné bytosti. Dva lidské osudy propojené čekáním, doufáním, že jednou...možná... "Hledáme partnery, abychom nebyli sami a někdo se o nás postaral?" "Ne... hledáme partnery, které bychom milovali a kteří by milovali nás, abychom nebyli smutní."

Nebylo to špatné. Bylo to hlavně zazpívané. Jedna důležitá píseň, jeden hodně zamilovaný kluk, druhý k tomu postupně došel. Co všechno se dá udělat pro to, abych mohla být někomu na blízku 🙂. A ach jo. Ty jejich kýble na hlavě 🙈. "Hodnotu přítele poznáme, až když jej ztratíme." To samé platí pro lásku...

Jednoduchý, milý, něžný, láskyplný příběh. Super nápad pomalého sbližování přes hovory na balkoně, čmárání na stůl ve studovně...tvrdohlavý "čmárajko" 😁, "přemýšlení", občas doplněné ďáblíkem pokušitelem a svatouškem andílkem 😁. Skvělý. Překvapilo mě, jak se opravdu hodně rozdílná dvojice Diew a God vlastně k sobě skvěle hodila. Bolavá dušička, drobounký Diew/Park mi ze začátku moc neseděl, ale nakonec jsme to spolu zvládli. Svojí roli zahrál moc dobře. No a krásný God/Big v roli rytíře na bílém koni. Ochranitelský, pozorný. Radost se na něj dívat. Jeho síla a svaly přetavený v lásku a něhu. Prostě ideální partner. Druhá dvojice...

Mít s kým, nemít kde, taaakže...promilu...prokecáme celou noc. Co mi to jen připomíná 😇. Každopádně pro mě pěkný "noční" kraťas i s trochou zamyšlení. A YuXiang "prcek", ale sympaťák. Dneska své hodnocení upravuju. Znovu jsem se na kraťas podívala a určitě bylo mnohem lepší to vidět podruhé. Víc jsem o tom popřemýšlela 🙂. Určitě si to zasloužilo lepší hodnocení...

Hudba dokáže hodně. Radost, láska, chtíč, beznaděj, smutek...jakákoliv emoce se dá vyjádřit pohybem, tancem. Tady bylo všechno. Osobně se mi líbil víc Marco. Přišel mi vyzrálejší, dospělejší. Orlando se víc plácal ve svých pocitech, nerozhodnosti, nezdaru... Popis Marca je hezky vystiženej v závěru. "Hezkej, že? Moc pěknej kluk. Je skvělej, chytrej, plnej světla." Celkově se mi film moc líbil. Dokázal mě do sebe vtáhnout. Kluci to zahráli fakt dobře. Přirozenost, jednoduchost, a přesto je na co se dívat.

SKAM-3. Isak a Even. Všichni už tu všechno napsali. Multikulti banda nádherných lidiček. Přišlo mi, že jsem mezi nimi, že to všechno prožívám s nimi. Fascinovala mě ta opravdovost, přirozenost, syrovost, obyčejnost, hlubokost. Nic umělýho, vysvalenýho, načančanýho. Miluju ty jejich mikiny, kšiltovky, rozcuchaný vlasy, nádherný úsměvy i slzy, řeč beze slov... Zamilovala jsem si i Eskilda a jeho rozhovor s Isakem. Tam se lámal chleba. No a ze scény v kostele a z písně O helga natt mě ještě teď mrazí a tečou mi slzy. Moment uvědomění...

Nádherný film, kde se v poklidném tempu potkalo vyčerpané stáří s bezstarostným mládím. Beze slov, jen se vzájemnými pohledy a gesty a za doprovodu nádherné hudby. Dirk Bogarde mě svým hereckým výkonem naprosto uchvátil. K jeho přirovnání života k pohybu písku v přesýpacích hodinách jsem se vrátila několikrát...prostě nádhera. Láska si nás najde kdekoliv a kdykoliv, stejně jako smrt.

"Na tomto světě není nic, co bys mohl získat, aniž by ses zranil." V jednoduchosti je krása i síla. Krásný příběh, skvěle zahraný, příjemná hudba. Dotkl se přesně toho, čeho se dotknout měl. Mého srdce...

Za devatero horami...je spousta království. Já mám teď ale na mysli to emmalyjské. Kde začít? V Londýně. Těšila jsem se, že uvidím krásnou, nadýchanou, romantickou pohádku. Navíc ZeeŇuňu. Jejich spojení jsem v Cutie Pie přirovnala k chemické explozi. Tady vybuchla vodíková bomba. Jejich intimní scény byly opravdu nádherné, vkusné, opravdové...ale jen tohle prostě seriál nezachrání. Chci vidět víc. A je jedno, jestli je to pohádka, reálný život, škola nebo kancelář. A tady to drhlo. Někdy míň, někdy víc. A začalo to taaak slibně. Říkám si paráda, Zee bojovník, ochránce, konečně ho rozhýbali. Auu, tak ne. Zase zaplul do své role...