Podrobnosti recenze

Hokej...Hokej mám ráda a ráda si na něj zajdu. Člověk si vyčistí hlavu, provětrá emoce, potká spoustu znamých...
Teď nás čeká MS, tak jsem zvědavá, kolik odborníků, trenérů a chytrých hlav se zase vyrojí 😀...a než ten kolotoč začne, pustila jsem se znovu do trochu jiného mistrovství. Seriálového...

"Pokoj 1410. Možná otevřu."
"Možná ťuknu."
Vhozená buly, která rozjela neskutečný zápas. Vlastně dva zápasy. Jeden se odehrává otevřeně, ve sportovní rovině, a druhý utajený, v soukromí. Někdy se dá sexem mluvit rychleji než slovy. Je to jednodušší. Ale jak roky plynou, stává se z toho víc než jen sex...
Našla jsem tady všechno. Mix sportu, jadrných slov, vášně, strachu. Navíc v tempu, které odpovídalo povedenému hokejovému zápasu. Kombinační hra, přesné přihrávky bez zbytečného rozmělňování hry. A když docházely síly, přišla přestávka...čas na příběh kapitána a pana "borůvkový smoothie". Nebyl sice hlavní, ale pro další vývoj hry byl naprosto podstatný...klíčová přihrávka na Ilju, který se ke mně dostal nejblíž. Jeho spojení a hovory se Shanem byly dokonalý, vtipný, hecující se v každé situaci. Byly ale i vážný. Nebylo to jen o testosteronu, bylo to i o rodině, vnitřním boji, samotě, pochopení.
Ale jestli jsem z tohohle příběhu chtěla vydolovat úplně všechno, musela jsem po prvním zkouknutí a titulcích zabojovat i já a sáhnout po dabingu. Upřímně...Těžký boj. Ale to co jsem dostala bylo přesně to, co napoprvé chybělo. Tváře, mimika, oči, charisma...všichni čtyři mě svou přirozeností, upřímností, prožitím svých postav posunuli v pochopení jejich životů zase o krok dopředu.

Jsem zvědavá na druhou řadu a jen doufám, že nesklouzne k nějakému melodramatu, k dezertu Pavlova nebo k čemukoliv jinému přeslazenému, a že si to zachová svou úroveň.