Podrobnosti recenze

Když jsem se díval poprvé, tak se mi čím dál víc jevil kraťas jako blbina, blbina nadruhou, až to bylo skoro zábavné a stále přeskakující mezi dramatem, komičností a pitomostí. Když jsem se ale nad tím příběhem zamyslel, tak mě napadlo, proč tak dlouho nesmyslně jeho spolužák vysvětluje tu kvantovou mechaniku na příkladu kočky v krabici. Kdo se s tím někdy setkal, viděl, četl nebo studoval, kdy je vymrštěna částice na nějakou překážku a ona se mu vyhne vrchem i spodem, prostě se rozvojí, vždy tak, jak se na věc díváme ... tak mi ten závěr připadl GENIÁLNÍ a dal bych za pravdu názoru, že spousta diváků to nestihne vnímat právě proto, že je to vědní obor velmi složitý, ne pro nás "průměrná diváky" a mohu se mýlit, ale možná Ji Ho v úplném závěru neodcházel od těch dvou s tím, že kamarád dostal, co chtěl, ale že se KONEČNĚ NAUČIL LÁTKU NA PŘÍŠTÍ ZKOUŠKU ("... Kočka může být jak živá, tak i mrtvá. Rozhodnout se můžeme až ve chvíli, kdy krabici sami otevřeme a uvidíme, jaká je skutečnost. Potom bude zaležet na tom, jak pozorovatel zareaguje. Podle toho, jaká bude rakce pozorovatele ... se to stane realitou ... ")