Podrobnosti recenze

Chytil jsem se okamžitě jako muška na mucholapku a jsem moc rád, že se tento seriál stal i součástí GT. Tato oceněná TV série (a myslím, že další ceny ještě mohou přijít), která vypráví o ztracených duších uvězněných v cizích tělech, se mi už v průběhu sledování zabodla natrvalo do srdce, možná i proto, že mám za sebou pár podobných projektů v čele se zdejším gaytitulkovým klenotem It Gets Better a třeba si někdo řekne, proč přirovnávám thajský film s mexickým seriálem. Mají totiž mnoho společného.
Tajemství řeky je unikátním dílkem, odehrávajícím se v zapadlé dožívající oblasti Zapotéků, kde kromě mužů a žen existuje i třetí pohlaví - muše. Je to úplně stejné, jako v Indii jsou hidžry. Hned od začátku mě upoutalo všechno, a především výkon dětských herců, kdy Manuel mě doslova fascinoval svým projevem a byla na něm znát už jako na dítěti jeho odlišnost. Kdo může, nepátrejte hned po tom, kdo a jak postavy hraje, vychutnejte si to, nechte případné pátrání po hercích až na druhou půlku a nebo nejlépe na konec a budete velice překvapeni tak jako já! Jen u Erika (dítěte) se mi zdál hlas dabingu nevěrohodný, ale to není součástí mého hodnocení seriálu. I dospělí herci se mi se svými postavami zažrali pod kůži. Sicarú, dospělý Erik, Solange a další. Tak, jako se některým citlivým jedincům stane, že třeba na konci projektu uroní slzičku, tak já tady "ronil" pravidelně, několikrát, bylo to tak lidské a dojemné a ty nádherné jemné flashbacky byly jako balzám na duši, oproti jiným v jiných projektech, kde mi připadají násilné. Nádhera. Za jedenáct.
A komická vsuvka pro odlehčení na závěr: Ambar mi v těch posledních dílech připadala jako dcera Baby Jagy z Mrazíka 😀