The White Crow / Bílá vrána (2018)

Film mě naprosto dostal, především ta gradace na konci. Nečekal jsem, že se příběh bude točit jen kolem roku 1961 a dříve. Oleg Ivenko se zhostil role hlavního hrdiny velmi dobře (Rudolf nebyl pravý Rus, ale etnický Tatar), okouzlila mě i Adèle Exarchopoulos v roli Clary Saint.

Gay složka byla potlačena na minimum přesně tak, jak píše zolo, ale kdesi jsem četl, že svou homosexualitu plně rozvinul právě až v exilu a náznaky tam byly ("u vláčku" se dotkl kolegy, s Clarou v pařížském baru civěl na muže, jak spolu tančí atd.) a v Rusku se spíše choval heterosexuálně, což film i dokazuje a příběh se nevěnuje jeho životu po útěku na západ, kde by asi gay složka měla hrát důležitou roli.

Ubírám bodík za neustálé vracení se do dětství, které později už působilo trošku rušivě a děj zbytečně protahovalo (scény, které děj nijak už neposouvaly). Ruské reálie mi nevadily. Záběry z tehdejšího Leningradu tam byly a zimní scény u lesa, zda to bylo někde ve středním Rusku v Ufě a nebo v horách zimního Srbska bych stejně nepoznal. Naopak reálie Paříže začátku 60. let (jízda autobusem z letiště do divadla) byly úžasné.

Doporučuji všem! Ralph Fiennes odvedl skvělou práci režiséra (ve filmu i hraje roli baletního učitele Pushkina), přestože ho znám především z celé dlouhé řady filmů ... K tomuto dílu se bude řada diváků vracet, včetně mě.

I když je film hezký a nekladl si za cíl opěvovat homosexualitu Nurejeva, mám pocit, že tato jeho stránka byla v tomto snímku zanedbána a neprávem potlačena. Dokážu si představit, že svobodné nadechnutí i v sexuálním cítění, které Nurejev bezpochyby pociťoval za jeho hostování v Paříži, mohlo být jedním z rozhodujících motivů k emigraci, což z tohoto filmu patrné není. Zda tomu tak skutečně bylo, se už nedozvíme, ale vzhledem k tomu, že zemřel na AIDS, dovozuji, že jeho homosexualita hrála v jeho životě očividně větší roli, než jakou film této Nurejevově stránce přisuzuje.
Přestože gay tématika zdaleka nedosahuje 40% (jak je uvedeno v popisu filmu), má tento snímek potenciál zaujmout a přiblížit tehdejší dobu těm, kteří si ji pamatovat nemohou.
Oleg Ivenko, představitel hlavní role se svého výkonu zhostil se ctí, fyziologicky byl velmi dobře vybrán ať už představitel malého Nurejeva či až pak dospělého.
Mě tento film potěšil. Škoda jen, že nevznikl v ruských reáliích, protože i když se mimoruské produkce mnohdy dost snaží, většinou se jim pravé ruské reálie napodobit nedaří.