Un chant d'amour / Zpěv lásky (1950)

Beze slov .... kdo je schopen, pochopí ...

Na rok svého vzniku obdivuhodný film, silně erotická atmosféra je naprosto odzbrojující dokonce i dnes. Jak Haynesův Poison a Fassbinderův Querelle, tak samotný Genetův Un chant d'amour nesou společné znaky. Genetova záliba ve svalnatých mužích společenské spodiny (i zčernalý nehet dokáže u takových mužů vidět jako květ) se však nejvíce projevuje právě v jeho vlastním snímku. Ať už jde o vězně či námořníky, homosexuální erotika jako by byla v této kastě samozřejmostí, milostné toužení jako by snad ani nešlo vyjádřit jinak. Ač to zní naivně, je Zpěv lásky hlavně právě o té lásce a touze po ní. Fakt, že jde o nejerotičtější a nejdráždivější film jaký znám, na tom nic nezmění. III Odzbrojila mě metafora pohlavního údu jako hlavně smrtící zbraně. Nepůvodní hudební doprovod, který je na kopii z UBUWebu, má na finální atmosféře nemalý podíl, takže doporučuji tuto kopii. III Za kamerou stál i Jean Cocteau, který v titulcích nakonec nebyl uveden.

Pro mne je tento film největším pokladem zde. Je to srdeční záležitost, v roce 2000 jsme se Štefanem Vraštiakem za Slovenského filmového ústavu připravovali první ročník "Duhy na Brnem" a sestřih z tohoto filmu byl součástí úvodu. Vlastně jsem celý film dodnes neviděl, a jsem rád, že jsem se v něm nezklamal a že mne oslovil stejně jako před deseti lety. Jean Genet byl ve své době neuvěřitelně svobodnou bytostí.

Jean Genet měl k tomuto tématu blízko, když sám pobýval ve vězení. Art promítaný na film festech.

Ten nápad propojení mezi zdmi skrz kouř mi připomnělo naše blbiny se slámkou a dýmem.