Recenzi napsal/a Míšová
Kapitán s doktorem mi nedávno dělali společnost na cestě autobusem. A že to teda byla jízda. Ti dva mě vážně pobavili 😁. Puk napasovaný do míst, kde to chlapy hodně bolí, zázračná a fikaná doktůrkova léčba, přísný otec, omdlévající matka, samozřejmě nechyběli žárlivý a chtivý padouch a vlezlá kapitánova přítelkyně a hlavně spousta sladký cukrový vaty...prostě skvělej mix. Chechtám se ještě teď 😁 a navíc hokej plus sexy bílý plášť...takže možná zase vyšší hodnocení, ale já už to tak prostě mám 😁
Aby nedošlo k omylu, tenhle seriál naprosto nepokrytě baštím, i když tady bylo tolik ukňučenýho, roztomilýho a štěněčího, že by z toho Cruella de Vil měla ne jeden, ale minimálně dva luxusní kožichy. Duang a Qinn. TeeTee a Por. Skvěle složená dvojka. Oba mě hodně překvapili. Naprosto vším. Hlavně jejich propojením, chemií. Když jsem se ale od Myskalík dozvěděla, jak vlastně jejich spojení vzniklo, vůbec jsem se nedivila. Duang...slovy jeho kamarádů "optimistický miláček :-)"...a taky neskutečný šašek, ale hlavně obrovská nádoba plná lásky. Ze začátku jsem si musela na jeho...
Zvláštní, hodně zvláštní film. Pochopila jsem ho nebo nepochopila? Pudy, touha, oddanost, věrnost, péče, starostlivost, život, to vše ukázáné trochu "jinak", ... Zhmotnění, nadsázka, surrealita...Napadá mě spousta slov, v hlavě mám myšlenky, které nejdou přesně popsat. Výjimečnost tomu dodává i černobílá kamera, která podtrhuje to, co se ve filmu odehrává. Barvy by odváděly mojí pozornost a narušily by vnímání podstatného. Tohle budu ještě dlouho zpracovávat.
Hokej...Hokej mám ráda a ráda si na něj zajdu. Člověk si vyčistí hlavu, provětrá emoce, potká spoustu znamých... Teď nás čeká MS, tak jsem zvědavá, kolik odborníků, trenérů a chytrých hlav se zase vyrojí 😀...a než ten kolotoč začne, pustila jsem se znovu do trochu jiného mistrovství. Seriálového... "Pokoj 1410. Možná otevřu." "Možná ťuknu." Vhozená buly, která rozjela neskutečný zápas. Vlastně dva zápasy. Jeden se odehrává otevřeně, ve sportovní rovině, a druhý utajený, v soukromí. Někdy se dá sexem mluvit rychleji než slovy. Je to jednodušší. Ale...
Příběh si plyne ve svém vlastním tempu. Žádná divočina, ale "obyčejný" venkovský život, lidskost. Pěkně jsem se do toho ponořila. Sice jsem si chvilku říkala, že bych trošku stříhala, ale ne. Šlo to všechno tak jak mělo. Jen škoda, že občas tam ten střih opravdu byl. Rušilo to rozběhnutou myšlenku a plynulost děje. Jinak krásný film. Líbila se mi Anderova matka..."Co asi takový Peruánec jí." Každopádně hlídala Josého ostřížím zrakem. Neukazovala...ale věděla. Krásně zahraná byla i Reme a její nelehký život. Herecky povedené i od chlapů. No a ten konec...je dobře, že se zbytečně nerozpatlával a neokecával a nezasypal zbytečným...
The power of love ❤️
Souhlas. Začátek nic moc, čekala jsem, co se z toho vyklube. Nakonec se to přeci jenom rozjelo správným, vtipným směrem. Zrzek mi moc neseděl, naopak Rafi byl sympaťák. Každopádně pointa příběhu super...
Fanatická a pokrytecká Hilary Faye, vyvrhel Mary, vozíčkář Roland, skvělá kámoška a židovka Cassandra, skejťák Patrick a gay Deane. Co mají ti všichni společného? Boha? Ani omylem... Skvělá satirická komedie. Škoda, že ke konci to trochu ztrácelo tu počáteční lehkost, ale i tak jsem se skvěle bavila. "Schovat, napravit odstranit..."
Jeden příběh, "čtvery oči"...tři přátelé (Marcos, Raúl, Sandra) a Marcosův brácha Ignácio. Líbil se mi formát vyprávění. Jsou to vlastně čtyři pohledy (každý díl pro jednu postavu) na stejný časový úsek, které se vždy v určitých bodech střetnout a propojí a zároveň pomalu rozkrývají, co se v rodině Marcose vlastně stalo. Je to i příběh o smyslu bratrského pouta, přátelství, o šikaně a hlavně problému v rodině, kde vládne pevnou rukou despotický, homofobní otec. Situace v Marcosově rodině byla vykreslená tak reálně, že mě občas mrazilo v zátylku a svírala jsem ruce v pěst. Jinak herecky se mi...
Krásný seriál, stejně jako hudba, která se nese celým příběhem...klavír, trubka, smutek, jazz... Všichni si v sobě nesou nějakou bolest, trauma, strach a vše pomalu vyplouvá na povrch...s každým slovem, nádechem i výdechem, s každou ránou pěstí. A s každou notou, tónem klavíru, úsměvem, odhodláním, dochází i k pomalému uzdravování duší. Každý se se ztrátou někoho milovaného vyrovnává po svém. A když se objeví někdo, kdo vám ho připomíná, je to potom o to těžší boj. Hlavní dvojice pracovala hodně s emocemi, mimikou. A hudba nakonec ukázala svou sílu. ...
Krásný příběh, který jsem zhltla v jedné porci. "Mmm...Mňam." Koheiovi se vůbec nedivím, Taichiho prostě nejde nemilovat. Taichi, kluk se srdcem na dlani, je pro něj to nejlepší, co se mu mohlo skutálet do života...
Britský humor mám ráda (Black Books, Father Ted...), takže "přemluvit" mě na tenhle film nebylo těžký 🙂. Jsem ráda. Skvělý film, skvělý zážitek. Dokonalá práce se slovy, která propojují vzdělání, historii, život. Elitní osmička, učitelé. Moje myšlenky se hodně zastavovaly u Hectora (starší učitel) a ve spojení s ním mě dostalo i Dakinovo gesto, vlastně dvě gesta. Herecky naprosto dokonalý koncert. Užívala jsem si to od začátku do konce.
"Mysli jako holka, ne na holky." Tohle mě fakt pobavilo. Hudba, písničky, tanec, barvy, hezký kluci...a Neha, to byl teda kus baby. Nápověda: Nadsázka, vypnout a nechat se nést proudem...a to by v tom byl čert, abych se nezasmála ...
Tak tohle byl pro mě takový bombónek. Vrátilo mě to do doby, kdy jsem dělala na statku. Film běží v klasickém zemědělském pracovním tempu. Není moc čas přemýšlet...proto na Marka doléhá minulost nejvíc ve chvílích volna. Do hlavy mu člověk skoro nevidí, něco málo z jeho mladého života se člověk dozvídá z jeho chování a z rozhovorů s vrstevníky a zaměstnanci ze statku. A pak přijde Jacob. Tady není potřeba moc slov, stačí si všímat pohledů, nahlédnout pod slupku a je vidět vše, co se mezi nimi odehrává. Jacoba to k Markovi přitahovalo, jako kdyby tušil, že ho...
První co jsem chtěla stříhat byly vlasy. Hned v závěsu za nimi byly některé dost natažené scény. Tohle byl hodně zvláštní film. Vlastně přemýšlím, co k němu napsat. Na jednu stranu si myslím, že není co psát, na tu druhou jsem viděla spoustu zajímavého. Určitě to byly zvyky a tradice kolem smrti a rozloučení se se zesnulým. Byl to život a pohled do tradičního velkého rodinného seskupení, do rodinné soudržnosti. Asi nejvíc jsem vnímala a přemýšlela u rozhovorů Ananda s jeho matkou. Snažila jsem se zachytit i jeho krůčky ke kamarádovi Balyovi. Byly tiché, takové jako bez emocí. Škoda....
Začátku by rozhodně slušel kratší "letní" sestřih. Jinak hodně zajímavý film. Každý reaguje na životní rány jinak a každý se s nimi vyrovnává po svém. A tohle tady bylo zachyceno opravdu věrohodně. Líbilo se mi propojení Lucasova monologu s odvíjejícím se příběhem. Lucas se mi vůbec celkově moc líbil. Paul Kircher zvládl zahrát všechny vrstvy Lucasových emocí opravdu obdivuhodně. Překvapila mě i Juliette Binoche v roli matky (miluju jí ve filmu Čokoláda). Vynikla tady její přirozená krása, mimika, smích, smutek, gesta. Nic laciného, afektovaného, umělého. Do příběhu patří i brácha Quentin, toho jsem musela trochu "kousat", a...
Každá moje čistá 10 je jiná a je z určitého důvodu. Někdy je spontánní a uchechtaná, někdy daná po dlouhém přemýšlení, někdy opsaná a někdy opravdu prožitá, ale vždycky si za ní budu stát. Stejně jako teď... Souhlasím, tohle nebyla pohádka. A i když to víte, stejně si při sledování v skrytu duše chvilku přejete aby byla...abyste nakonec zjistili, že to pohádkové by to tady všechno zabilo a že je dobře, že to nesklouzlo do nadýchaných obláčků, ale zůstalo to v rovině reálného života. Skvělé herecké výkony, hudba, prostředí a hlavně příběh...
"Ida ❤️" Totální zamotanec, zauzlovanec, propletenec, šmodrchanec, japonsky roztomilý afektovanec...střecha, smutek a láskyplný rozmotanec 😃...
Jak si zahrávat s vlastní důstojností... Další ukázka toho, že ve světě hvězd a hvězdiček je "cosi shnilého". Snažím se seriálům z tohoto prostředí vyhnout, ale tady mě zlákaly pěkně poskládaný dvojice. Příběh to nebyl nijak výjimečný. Zaměřila jsem se spíš na význam hodnoty člověka, který by měl být odpovědný za svoje jednání a měl by si umět sám stanovit svojí vlastní morální hodnotu života. Ať už je idol nebo ne. Ale to si hodně idealizuju, protože idolové těch možností v reálném životě moc nemají a jsou svázaní zastupujícími společnostmi a svými agenty. Každopádně co...
Souhlasím, roky tomu na kráse neubraly. Naopak, uzrálo to jako víno a já se skvěle bavila. A chechtám se a chechtám. Pan Neodolatelný se Stydlínem byli k sežrání. A ta povedená banda, ksichty, hlášky..."Další gay, co se jmenuje Kevin." Joo a "Láska nikdy nedává smysl"...
