Recenzi napsal/a Míšová
V současných vedrech...skvěle vychlazený, osvěžující, lahodný meloun 😀. Jinak, kdejaký bookmaker by měl z těch dvou opravdu radost. A když se přidá i ten třetí, je zaděláno na pár úsměvných slovních přestřelek 😀. I když...jsou očekávání rodičů ta správná motivace k soupeření? Jak říká Zen..."Není lepší být motivací sobě navzájem?". Kluci na to nakonec naštěstí přišli a o zábavu bylo postaráno. Herecky super, hudebně taky. Co víc si přát? Za mě spokojenost.
Drsný příběh, kde krev teče proudem, pomsta určuje směr a nože se míhají ve vzduchu s vražednou přesností. Ale nenechte se zmýlit. Není to jen o válce triád, pomstě a nožích... Když tohle všechno dáme na jednu misku vah, tak na tu druhou stačí dát jen He Chu Sana...a máme tu naprosto dokonalou rovnováhu mezi dobrem a zlem, mezi černým a bílým. I bublinka ve vodováze by vrněla blahem, kdyby to uměla. Skvělý příběh, který začal jedním dlouhým pohledem a nenápadným gestem dřív, než by se mohlo zdát. Kdy, aniž by to věděla, lapila "čtyřoká žába" opravdu parádní kořist. "Malý...
Každý máme svůj příběh. "Život není vždy zalitý sluncem. Ale...i tak se svět točí dál." Nádherný, hluboký, dospělý, lidský příběh. Kuji a Azuma. Od vyhoření k plnění snů. Od odpoutání se od minulosti k novému životu. O pochopení sebe sama, o smyslu života... Přiznávám. Dostali mě...oba dva...naprosto. Herecky, čistotou projevu, emocemi. Už dlouho mě žádný herec neoslovil tak jako Shibuya Kento. Krásný chlap s neskutečným charisma. Jeho Kuji byl něžný, s krásnou citlivou duší. Skvěle zahraný. A navíc měl nádherně rozlítaný, zvlněný vlasy. A Azuma přesně ví, kdy...
"Sakra. Jak dlouho je na chvíli..." Čekala jsem, kdy ta věta přijde 😁. Takové sexy Japonsko, zamotané v županech. A zase spousta mluvení v hlavě. "Ty...nadrženej brejloune..." 😁 Já ty kluky japonský prostě miluju a Fukami byl miláček od prvních minut ❤️...
Tvrdohlavý skorodospělák, který stejně bude pro mámu navždycky její "malý chlapeček". Moc hezky zpracovaný kraťas.
Koprová omáčka. A proč zrovna koprovka? Protože mi nechutná...stejně jako jsem si moc nepochutnala na tomhle kraťasu. Aale...k omáčce patří naštěstí dobrý houskový knedlík a ten se jíst rozhodně dal..líbil se mi andělský nápad. Škoda, mohlo s ním být naloženo určitě lépe. Lehký vtip, boží stylová períčková propiska a hlavně sympatický "čuník", který nakonec přišel na to, co je pro něj nejlepší, a to bylo asi to nejpovedenější...
Ošklivka Betty na bazénové párty s panem namakaným sladkým "americkým úsměvem." Ukázka toho, že nezáleží na obalu, ale obsahu...
V hlavní roli...ne herci, ale myšlenka a proč to všechno... A herci? Jednoho bych ostříhala a druhýho oholila. Ale to tady nehraje roli. Celkově povedený kraťas.
Kluci v předchozích recenzích už řekli vše, tak to vezmu po svém. Jsou seriály, které mi nic nedají. Jsou seriály, které v sobě mají poselství, myšlenku. U některých si dokážu parádně vyčistit hlavu. A nakonec jsou ty, které mě dokážou rozemlít na masokostní moučku a nakrmí mou duši na hodně dlouhou dobu...jednoduché, přímé, čisté, sdělující... Je nutné pojmenovat to, co s někým sdílím? Jméno znamená větší bolest ze ztráty...všeobecně. Otázku, zda může existovat láska mezi přáteli a zda se dá se vůbec vyčíslit...
Tady není moc co vymýšlet. Příběh byl taková klasika, i když... Malé městečko, kluk, holka, kluk, škola, rodiče a homofobie v přímém přenosu. Když se to ale spojilo dohromady, byla jsem z celku hodně překvapená. Dvě hodiny jsem byla přilepená k obrazovce a hltala minutu po minutě. Jak s oblibou dlouhým filmům doporučuju "letní" sestřih, tady bych nezastřihla ani konečky. Dostali mě oba kluci. Sebastian i Kolja. Oba velcí sympaťáci. Víc se herecky musel ukázat Linus Moog, protože jeho Sebastian měl objevování vlastní identity trochu těžší. Mám ráda, když se nedívám na leklou rybu a dokážu v obličeji...
Kudy se do toho pustit. "Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo?" Sakra, proč zase vlastně Romeo? Ale dobrá, beru tě na milost, vlastně jsi držel a promotal všechny tři páry dohromady... Musím říct, že první série se mi líbila víc. Dějové linky jednotlivých dvojic byly pestřejší, zajímavější. Tady se to (aspoň pro mě) pořád točilo na jednom místě. Spíš než na příběh se kladl důraz na emoční stránku. Co se mi ale hodně líbilo a nevyznělo do ztracena, to byl nápad se svěřováním pocitů jednotlivých postav do objektivu...
Kapitán s doktorem mi nedávno dělali společnost na cestě autobusem. A že to teda byla jízda. Ti dva mě vážně pobavili 😁. Puk napasovaný do míst, kde to chlapy hodně bolí, zázračná a fikaná doktůrkova léčba, přísný otec, omdlévající matka, samozřejmě nechyběli žárlivý a chtivý padouch a vlezlá kapitánova přítelkyně a hlavně spousta sladký cukrový vaty...prostě skvělej mix. Chechtám se ještě teď 😁 a navíc hokej plus sexy bílý plášť...takže možná zase vyšší hodnocení, ale já už to tak prostě mám 😁
Aby nedošlo k omylu, tenhle seriál naprosto nepokrytě baštím, i když tady bylo tolik ukňučenýho, roztomilýho a štěněčího, že by z toho Cruella de Vil měla ne jeden, ale minimálně dva luxusní kožichy. Duang a Qinn. TeeTee a Por. Skvěle složená dvojka. Oba mě hodně překvapili. Naprosto vším. Hlavně jejich propojením, chemií. Když jsem se ale od Myskalík dozvěděla, jak vlastně jejich spojení vzniklo, vůbec jsem se nedivila. Duang...slovy jeho kamarádů "optimistický miláček :-)"...a taky neskutečný šašek, ale hlavně obrovská nádoba plná lásky. Ze začátku jsem si musela na jeho...
Zvláštní, hodně zvláštní film. Pochopila jsem ho nebo nepochopila? Pudy, touha, oddanost, věrnost, péče, starostlivost, život, to vše ukázáné trochu "jinak", ... Zhmotnění, nadsázka, surrealita...Napadá mě spousta slov, v hlavě mám myšlenky, které nejdou přesně popsat. Výjimečnost tomu dodává i černobílá kamera, která podtrhuje to, co se ve filmu odehrává. Barvy by odváděly mojí pozornost a narušily by vnímání podstatného. Tohle budu ještě dlouho zpracovávat.
Hokej...Hokej mám ráda a ráda si na něj zajdu. Člověk si vyčistí hlavu, provětrá emoce, potká spoustu znamých... Teď nás čeká MS, tak jsem zvědavá, kolik odborníků, trenérů a chytrých hlav se zase vyrojí 😀...a než ten kolotoč začne, pustila jsem se znovu do trochu jiného mistrovství. Seriálového... "Pokoj 1410. Možná otevřu." "Možná ťuknu." Vhozená buly, která rozjela neskutečný zápas. Vlastně dva zápasy. Jeden se odehrává otevřeně, ve sportovní rovině, a druhý utajený, v soukromí. Někdy se dá sexem mluvit rychleji než slovy. Je to jednodušší. Ale...
Příběh si plyne ve svém vlastním tempu. Žádná divočina, ale "obyčejný" venkovský život, lidskost. Pěkně jsem se do toho ponořila. Sice jsem si chvilku říkala, že bych trošku stříhala, ale ne. Šlo to všechno tak jak mělo. Jen škoda, že občas tam ten střih opravdu byl. Rušilo to rozběhnutou myšlenku a plynulost děje. Jinak krásný film. Líbila se mi Anderova matka..."Co asi takový Peruánec jí." Každopádně hlídala Josého ostřížím zrakem. Neukazovala...ale věděla. Krásně zahraná byla i Reme a její nelehký život. Herecky povedené i od chlapů. No a ten konec...je dobře, že se zbytečně nerozpatlával a neokecával a nezasypal zbytečným...
The power of love ❤️
Souhlas. Začátek nic moc, čekala jsem, co se z toho vyklube. Nakonec se to přeci jenom rozjelo správným, vtipným směrem. Zrzek mi moc neseděl, naopak Rafi byl sympaťák. Každopádně pointa příběhu super...
Fanatická a pokrytecká Hilary Faye, vyvrhel Mary, vozíčkář Roland, skvělá kámoška a židovka Cassandra, skejťák Patrick a gay Deane. Co mají ti všichni společného? Boha? Ani omylem... Skvělá satirická komedie. Škoda, že ke konci to trochu ztrácelo tu počáteční lehkost, ale i tak jsem se skvěle bavila. "Schovat, napravit odstranit..."
Jeden příběh, "čtvery oči"...tři přátelé (Marcos, Raúl, Sandra) a Marcosův brácha Ignácio. Líbil se mi formát vyprávění. Jsou to vlastně čtyři pohledy (každý díl pro jednu postavu) na stejný časový úsek, které se vždy v určitých bodech střetnout a propojí a zároveň pomalu rozkrývají, co se v rodině Marcose vlastně stalo. Je to i příběh o smyslu bratrského pouta, přátelství, o šikaně a hlavně problému v rodině, kde vládne pevnou rukou despotický, homofobní otec. Situace v Marcosově rodině byla vykreslená tak reálně, že mě občas mrazilo v zátylku a svírala jsem ruce v pěst. Jinak herecky se mi...
