Recenzi napsal/a Misova

Na povrchu drsné a samá krev a uvnitř srdce něha. Na jedné straně zabíjení a na druhé starost o ptáče v dlaních. Zabít, nezabít. Dostal mě nádherně natočený a ukázaný okamžik, kdy Odajima pochopil, co se vlastně stalo a proč...proč zůstal a nezůstal sám. "Když o tom tak přemýšlím, myslím, že tohle je..." Kataoka-san je vážně cool...

Nádherný, romantický, jemný film. Co víc si mohl můj, chřipkou zamořený, mozek přát (děkuju jiri.twist za tip). Seriál jsem neviděla, ale pár prostřihů do něj mi stačilo k pochopení celého příběhu. Děj nebyl nijak složitý, občas byl i lehce předvídatelný, ale to vůbec nebránilo tomu, ukázat spoustu krásných momentů. V mnoha rozhovorech tu bylo vysloveno i hodně myšlenek o lásce, sobectví a o vztazích jako takových...a v tom pro mě bylo to kouzlo. Tohle mě i dokázalo vrátit se k mému životu. To se prostě nikdy nepřejí. Myslím si, že každý v sobě máme aspoň trochu sobectví. Záleží, jak se...

Říct nebo ne? Přiznat se poprvé k citům, a ještě ke všemu ke svému nejlepšímu kamarádovi? Ustojí to? Přijme to? Láska to prostě umí občas hezky "zavařit". Příběh, který se klidně mohl stát...

Dva zajíčci...jedno Ouško a jeden Hubeňour v uniformě, plus jeden táta s dobrým srdcem. A vlastně jedno hezké přátelství. Joo hodilo by se potkat někoho, kdo mi pomůže s mým životním snem... U písničky jsem po pár tónech vypínala zvuk...to bylo fakt mučení..

Jak se postavit k otázce "smrti a smrti". Čelem? Být sobec? Milujeme...až do konce. Díky,Jesse...

Filipínské filmy mám ráda pro jejich přirozenost, syrovost, reálnost. Jak už jsem nedávno psala v jiné recenzi, chudobu umí Filipíny ukázat opravdu dobře. Krásný příběh. I když, co může být na chudobě, prostituci, drogách nebo zločinu krásného?...NADĚJE. Chudoba je tady prosvětlená slunečním paprskem v podobě dvanáctiletého Maxima. Celým příběhem se prolíná i úžasná soudržnost rodiny i přijetí Maxovy "jinakosti". Jen jeho první dětská láska (Victor) se nesetká s pochopením. Nakonec si z ní ale Max dokázal vzít to nejlepší, co mohl. Líbil se mi Bogs a jeho dospělácké promlouvání do Maxovy smutné a zklamané dušičky. Hodně silná pro...

Japonské seriály mají pro mě opravdu zvláštní kouzlo. Tehle nebyl výjimkou. Jemnost, uctivost, melodický jazyk a hlavně příběhy a charismatičtí herci. To je prostě lahoda pane Jahoda. Jak píše DongHwa, byl podobný "10 věcí před čtyřicítkou", a přesto zase trochu jiný. Tady šel mladší Togawa na staršího Nozue-ho fikaně přes "boj proti stárnutí" 😃, a taky přes mňamky. Je vůbec šance odolat? Krásný, milý příběh...

Tak tohle byl neskutečný, pro mě opravdu nadpozemský zážitek, provoněný feromony všech těch Alf a Omeg a hlavně "vychytralé/lého", majetnického, a co je důležité, zamilovaného Enigmy. Sledovat a rozmotávat tenhle propletenec byl opravdu naprosto dokonalý, intenzivní nářez. Když sledující dával pozor hned od začátku, tak byl "doma" už po prvním, druhém dílu. Síla byla hlavně v detailech. Ty rozhodovaly o pochopení Omegaverse "světa". Ty rozhodovaly o pochopení chování, pocitů a vztahů všech kluků. Alfa, Beta, Omega, každé jednotlivé písmenko tady bylo doslova vymazlené. A Enigma? Opravdová, skvěle zahraná, tajemná potvůrka. Jinak efekty kolem feromonů...to...

"Láska nespočívá v pohledu jednoho na druhého, ale ve společném pohledu ke stejnému cíli. " Hodně silný a hluboký příběh. Herecky i hudebně naprosto dokonalé. Došla mi slova, zato slzy mi tečou a tečou...

Přiznat si lásku je fajn, ale ukázat jí ostatním ... v tom je teprve ta odvaha. A neodvážit se bolí víc, než nepřijmout city toho druhého. Jun Xi-ao, i chlap jako hora má srdce, které může být zraněno. Aale věřila jsem, že to nakonec zvládneš. Další příběh, kde je "Malý" a "Velký". Myslela jsem si, že zrovna tahle, zase hodně rozdílná dvojice, nemá u mě šanci. Aale to jsem se hodně zmýlila. Miluju i Malé štěňátko Jun Xi i čistou duši a obrovský charisma Velkého "kladrubského" vraníka A Tuo-a. Jejich společný osud...

Nečekala jsem moc a přesto jsem dostala obrovskou porci... Ježíííš tihle dva. Malý a Velký. Skvělá dvojka. Někdy stačí ke štěstí maličkosti. "Když máš něco rád, prostě to máš rád."

Snažím si vzpomenout, jestli se v některém seriálu pilo víc než tady. Nevím. Co vím ale naprosto přesně je, od kdy mi chutná soju. Včera jsem si jedno otevřela a bylo jasné, co si k němu pustím. The Eighth Sense, jednu z mých korejských TOPek. Nádherně zpracovaný, niterný příběh o hluboké bolesti na duši, o mučení se pocitem viny. Jak z toho ven? Jak dlouho se dá nosit maska, za kterou se skrývá bolest? Stačilo jedno náhodné setkání a mohl začít příběh o uzdravování duše, budování vztahu, pochopení smyslu lásky, trpělivosti, přátelství... Krásné zde nebyly jen hlavní postavy....

"Lásku a kašel neutajíš." Jednoduchý příběh o nejednoduchém vztahu a o nejkrásnějším citu...lásce. Sympatická pětka. 4 upíři, jeden člověk. Chvíli to vypadalo jako příběh O perníkové chaloupce. To když chtěli vykrmit Dong Ha-u, aby si na něm mohli "natrénovat" kousnutí 😃. Příjemná stopáž, fakt pohlední a sympatičtí kluci, hudba a nakonec i otřepané, ale pravdivé rčení...v jednoduchosti je krása... Za tu čistotu, roztomilost a nekomplikovanost dávám 10 💙.

Nedávno jsem viděla na Netflixu původní taiwanský film Marry My Dead Body (Vezmeš si mě za mrtvolu?) a musím říct, že thajský remake se mi líbí víc. Nevím, ale přijde mi svižnější, sympatičtější, vysmátější. A navíc jsou tu dva parádně sehraní kluci (Billkin a PPKrit). Každopádně příběh, který je skvěle zpracovaný, úžasně praštěný, chvílemi dojemný a celkově vyvážený do posledního obrazu, no a do toho všeho skvělá babča a koblížek Chakri z Next prince. Tohle se moc povedlo.

Lámat srdce si umí tihle dva kluci teda parádně. Až z toho bylo občas regulérně smutno i mně. Phi/Krist si musel do dna vypít to, co sám kdysi rozlíval. "Co dáváš, to dostáváš." Jeho bývalý přítel Tam/Singto mu naštěstí přišel s tím pitím pomoct. Při tom všem vyplouvají na povrch staré křivdy a na řadu přicházejí druhé šance. Jak pracovní, tak ve vztahu. Kluky jsem spolu viděla poprvé (Sotus mě zatím míjí). Parádně jim to spolu šlape. Krist je neskutečný "šašek" 💙. Jeho mimika mě fakt dostala. Rozmanitost, přirozenost...super. Singto...to je velkej sympaťák, takovej medvídek ❤️. Trochu mi...

Výměna duší je samo o sobě zajímavé téma. A trojnásobná, to už je mazec. Buď z toho může vzniknout paskvil nebo skvěle udělaný příběh. A že tenhle se teda povedl. Chechtám se a vlastně i přemýšlím. Svěží, lehké, ale i něžné a hluboké. Navíc parádně zahrané. Ze začátku to chce hlavně chytit vzájemnou výměnu kdo za koho. Ale zaměřila jsem se na chování a povahy postav, a pak už to bylo jednoduchý. Nejde jen o komediální stránku. Jde o pochopení obal duše a duše, muž a žena, touhy být milován, vidět svět jinýma očima. Víme vlastně koho a proč ho...

Kdo si aspoň jednou v životě "nepromluvil" s kopretinou...😉

Jestli někdy někde ukradla "druhá" dvojice seriál pro sebe, tak to bylo rozhodně tady. Kan a Per pro mě prostě vyčnívali nad všemi ostatními. Per veelký sympaťák a dokror mu zdatně sekundoval. Byli vtipní, svěží, občas lehce afektovaní, ale to ke školním seriálům prostě patří. No jo, škola a jedna ztracená a nalezená láska, neopětovaná láska, skrývaná láska... Nic nového, ale přesto mě "doktůrci" přitáhli. Spousta krásných myšlenek. Každá mince má dvě strany. Neodsuzuj, dokud neznáš verzi protistrany. Útěk nic nevyřeší. Tvoje štěstí...je moje štěstí... Nikdy bych neřekla,...

Filipíny si z nahého těla těžkou hlavu prostě nedělají. Nahotu ukazují s lehkostí a hlavně přirozeně. Thajsko by se od nich rozhodně mohlo něco lehce přiučit. Každopádně je to film, který se mi líbil. Tak nějak celkově do sebe všechno pěkně zapadlo. Příběh, herci, běžný hovor, kamera, hudba...Byla to ukázka rozdílného života v bohatství a chudobě. Myslím si, že chudobu umí filipínské filmy taky ukázat fakt dobře. Oba kluci se z ní snažili najít cestu přes bohatou nadrženou samici Salem, hérečku, manipulátorku a zase hérečku. Korupce a špinavý prachy, to byl její manžel kongresman. U mě rozhodně...

Zvláštní, hodně zvláštní fim. Když jsem ho viděla poprvé, tak mě napadla slova jako psycho, schíza, představy, sny, přání otcem myšlenky...? Sledovala jsem ho s "otevřenou " pusou. Na co se to dívám? Proč? Protože mě bavilo přemýšlet, co mě u tohoto filmu drží, co mě vlastně vtáhlo dovnitř, v čem je jeho kouzlo. Ano přemýšlení, zapojení všech mých smyslů...Poprvé to byly oči, mozek. Vnímání barev a stínů, nahého těla na bílém, lehce osvětleném pozadí, práce fotografa s foťákem. Fotograf byl vůbec hodně zajímavý. Otázky a hlavně zmatenost v jeho očích a na jeho tváři byla skoro...