Recenzi napsal/a Misova
Někdy nám někdo do života vstoupí a zdrží se dýl a někdo jenom proletí. I těch pár chvil nám ale může přinést "něco" ... Dva sympaťáci, stará auta, špína za nehty a konec je takový jaký je...
V pár minutách minimum slov, spousta krásných úsměvů, smutných pohledů i lásky. Hudebně hodně vydařené. A souhlas, Drei Arias je opravdu velký sympaťák. Dohromady moc pěkný kraťas.
Další výlet do minulosti. Nový Pit Babe mě vrátil ke klukům z tohoto seriálu. Miláčkové :). Hlavně Pon-Sailub. Miluju jídlo, takže restaurace je pro mě dobrý výběr prostředí. Navíc kuchařka jsem stejná asi jako začátečník Plawan/Pon. Ale na rozdíl ode mě, on se nakonec zlepšil a já do kuchyně pořád nesmím 😂. Líbilo se mi, že nešlo jen o obyčejné vaření. Soutěž to krásně bazalkově dochutila a provoněla. Všechno pěkně odsejpalo, společné scény jako zákusek...naše oblíbená chemie chutnala stopro líp než nudle z kelímku :). A Benz s Garfieldem? Další lahůdka.Tady mě teda příjemně mrazilo z toho jejich kočkování....
Pěkný, krátký, jednoduchý příběh o tom, jak důležitá je komunikace. Kolik vztahů už na ní ztroskotalo. Žádné srdceryvné drama se tady ale nekonalo. Sledovala jsem dva sympatické kluky, kteří se bojí svých citů a snaží se vyjasnit si nedorozumění v minulosti. "Prožili jsme stejnou minulost, ale proč si jí každý pamatujeme jinak?". Miluju..ztratím? Jsme každý jiný.. No a? Pojďme bojovat za to naše.. Šílené účesy házím za hlavu, užívám si to pozitivní, pěkné kluky, pěkná slova v písních a to celé skvělé jednohubkové...
Opravdu moc pěkný film. Když "masáže", tak i doteky. Není to ale jen o nahém těle. Je to o životě a přežití. A to doslova. Vydělávání peněz, udržení rodiny, bydlení, vzdělání, drogy... Ale do života patří i láska. "Je spousta lidí, kterých se můžeš dotýkat. Někdy se ale objeví výjimečný člověk. Ten pocit bude hluboký. Pronikne tělem a zasáhne tě přímo do srdce." Kluci mi k sobě parádně sedli. Nahota, pohyb, vše vkusně podané. Byla zde cítit i důležitost každého doteku. Děj nikde nedrhnul, naopak. Šel plynule, podbarven pěknou hudbou. Občas přinesl...
Sicarú...když je něco krásné. Nebo skvělé. Nebo dobré...Jako moře?...Jako přátelství... Příběh plný předsudků, šikany, ale i lidskosti a pochopení vypráví o jedné úžasné komunitě, nalezení víry v sebe sama a hlavně o přátelství. Přátelství Manuela a Erika. Silné pouto nedělá jen společné tajemství. Je to o porozumění a přijetí "jinakosti" kamaráda, společném sdílení, osobní síle a o důležitosti mít jeden druhého. Navždy. Naprosto mě dostaly jejich upřímné rozhovory, hlavně v dětství...Manuelovy pocity a přesné Erikovy postřehy a vcítění se do bolavé dusičky, toužící po svobodě. Výkony dětských i dospělých herců mi ukradly...
Banda nejlepších kámošů...to je prostě víc, než všechny korejské seznamky dohromady. Parádní "ohňostroj" ;). Lehké, vtipné...Skvěle jsem se bavila.
Cesty k vyléčení bolavé duše nebývají jednoduché. Každý by měl najít někoho, kdo mu pomůže na té jeho překonat vše, co si osud připravil. Je jedno jestli je to smutek, sebeobviňování se, strach nebo duchové. Když oba pochopí, že čelit všemu sám není dobrá volba, že je mnohem lepší učit se jeden od druhého, být tu jeden pro druhého, tak mohou konečně dojít k uzdravení. A mohou najít i něco navíc...lásku. Cesta to byla dlouhá, zvláštně smutná, plná odmítnutí, u svého konce trochu zbytečně chaotická, ale nakonec úspěšná. I druhá dvojce měla tu svojí dlouhou a zbytečně klikatou....
Klučinové věděli, rodiče ne. Jednoduchý příběh o jedné fotce. Ale jo, šlo to...
Příjemný, jednoduchý, čistý příběh, který se odehrává mezi dvěma krásnými osůbkami. Amane a Ryuji. Jeden se bojí, že když se zamiluje, tak se zraní a svůj strach schovává za často přehnaný smích a druhý teprve zjišťuje, že není jen rodina a práce. Jejich osudové setkání a postupné sbližování je přimělo přemýšlet, co se svými, nově objevenými pocity. Jeden lásku vyznal, druhý se snažil přijít na to, co cítí. Líbilo se mi s jakou upřímností spolu dokázali komunikovat. Krásná hudba a sympatičtí kluci. A ty schody...skoro až do nebe :)...Pěkné.
Ano, tohle se nedá hodnotit. Tohle je pro mě tak neskonale jemné a křehké, že si ani netroufnu hledat vhodná slova, abych tu celistvost a krásu nerozbila. Hluboké jako moře a nádherné jako Noční oheň. Jen krátce. Co myšlenka, to životní moudro, které nutí k zamyšlení nad sebou samým. "Nemůžete dostat odpovědi od jiných lidí...Protože nikdo vás nezná lépe, než vy sám."
Já ty kluky japonský prostě miluju. Nejsou to vyložení krasavci, ale každý z nich má své kouzlo osobnosti. A když se k jednomu takovému ledovému právnickému kouzlu, mluvícímu místo s lidmi se "zeleninou" nakvartýruje druhé, roztomile vlezlé pouliční kouzlo, tak z toho vznikne skvělý a hlavně skvěle zahraný příběh. Hltala jsem obrazovku a čekala, za jak dlouho dokáže sympatické "tajemné štěně" Haruta smazat Shibovi z obličeje ten jeho poker face :). A čekat na úsměv se opravdu vyplatilo. A protože tu je právnické eso, bude tu i vyšetřování, soud i dramatická zápletka. A jed? Na ten taky...
Muzikály nevyhledávám, ale miluju tanec, miluju krásné písně a když mají slova, která se do vás zavrtávají hlouběji a hlouběji...a to vše jsem tady měla. Krásný film, který jsem ani jako muzikál nevnímala. Charismatický Meir jemně a citlivě odvyprávěl příběh, kde se mluvené slovo, pro mě se zvláštně melodickou hebrejštinou, úplně přirozeně prolínalo s hudbou a zpěvem. Výběr herců se opravdu povedl. Celkově. Nádherná Šuli, jemný Ori i hooodně přitažlivý Gabriel. A co mě teda dostalo...ty jejich krásné oči. A pak Meirova nová rodina. Zabalená do boa a blýskavých šatů. Krásné přátelské dusičky. "Někdy něco hledáme,...
Trojka/Trapped mě bavila neskutečně (hned po čtyřce :)), a taky poněkolikáté a zase jinak, než ostatní z této série. Ať už to má kamennou tvář, rošťácky a vytrvale trčící vlasy do strany, koženou bundu nebo v sobě roztomilou dětskou naivitu, je to prostě skvělý mix, který si nejde nezamilovat. Napětí, akce, občas nutný kámoš lékař, sbližování, špetka smutku, ale i hromada humoru. To vše bylo v tomto kolotoči nadávkované ve správném poměru a uvařeno s dovedností michelinského kuchaře, teda aspoň pro můj mlsný jazýček :). Ani málo, ani moc. Dohromady to dalo skvělý příběh, u kterého jsem si užívala každou...
Nepochopení, které spustilo pochmurný, ale i dojemný a hlavně obrovsky lidský příběh. Někoho bych nejradši zbila, někoho bych obejmula a dala mu zapomenout na všechny bolesti, samotu a smutek a někomu něžně pocuchala vlásky...Malý Yo-Yu dal tomuto příběhu něco neskutečně krásného, hlubokého, nezapomenutelného a konečného. Propojil a dotvořil životy táty, syna a druhého táty Lin-a...tří milovaných a milujících bytostí. Herecký koncert obou herců. Run-yin Bai-e/Yo-Yu i Morning Mo Tzu-yi-e/Lin.
Upřímně. Přemýšlela jsem, jestli se přiznat, že jsem tenhle film viděla. A napsat na něj recenzi se mi už vůbec nechtělo. Ale řekla jsem si proč ne. Jsem už velká holka, dospělá velká holka s vlastním názorem. Takže zpátky k filmu. Nebyl to oscarový snímek, ale nebyl ani špatný. Myslím si, že už od začátku nebyl primárním cílem nějaký poutavý, hluboký příběh. Tohle byla ukázka dvou obyčejných životů, které byly ve fázi "výstaby". Výstavby, která se v určitém bodě zasekla. A v tomhle bodě se ti dva potkali. Každý s tím svým zaseknutým já....
A máme tady další ze série HIStory, tentokrát pětku. Viděla jsem jí před časem a musím říct, že super. Sice paralelní světy a cestování v čase...už jsem dříve psala, že nevím...Ale tady mi ta časová změna nevadila, naopak. Líbilo se mi, jakým způsobem proběhl "přesun" do nové doby. I celkové nenásilné propojení a skoky mezi oběma roky byly v pohodě. Navíc minulost byla pro přítomnost dost důležitá. A vykulený Bo-Wei byl opravdu kouzelný. K Hai Yi-ovi jsem se musela trochu "prokousat", ale i to jsem zvládla :). Ale mezi nimi mi chyběla jiskra, lehkost, lechtivost... No...
Asi je zbytečné psát recenzi na tento starší seriál, ale... Moje úplně první BLko, přesně před rokem, no a každopádně moje srdcovka. Peroxidka (díky za to slovo 😃) Boun s nádherným úsměvem. A ty jeho láskyplné pohledy na neskutečně roztomile ukňouranýho Prema...jejich chemie funguje skvěle. Já je miluju prostě oba :). Uznávám, že žádná dějová hitparáda to asi úplně není, ale i tak se dá něco najít. Starostlivost, podpora, přátelství...Navíc voda, bazén, plavání (celá já) i s troškou dramatické vsuvky. Za slzy se nestydím a vždycky bulíme pěkně spolu. Já i Prem :). Chtělo by se mi dát...
Příběh z Indie. Zvláštní, zvláštně smutný, pevně spoutaný indickými tradicemi, rebelský, nádherně barevný, hudebně dokonalý a vonící indickým kořením. A "modrý" neznámý muž, který svým způsobem donutil bráchu i ségru otevřít oči a žít...věnováno muži u jezera...
Já to mám obráceně. Nejdřív tenhle seriál, a pak, na doporučení, To Sir, With Love. V obou případech se kluci dokázali do svých rolí úplně přirozeně vcítit, a krásně pak ukázali charaktery svých postav, i když pro ně byly v obou příbězích tak odlišné. Musím uznat, že herecky je tento seriál zvládnutý opravdu skvěle. Oba herci mají svoje kouzlo. Charismatický Tinn a ďábelský Charn. Jiskření mezi nimi je patrné hned od začátku. Příběh mě držel od začátku do konce. Někdy napínavý, někdy smutný, drsný, milý...všechno bylo dobře vyvážené. Krátkými střihy do minulosti byl vysvětlen i důvod Charn-ova chování, jeho bolesti...
