Recenzi napsal/a Míšová

"Nejím ryby"...Ratane v poho, to já taky ne. A tohle bylo tak reálný. Špalek, rybí krev, šupiny, miliony much... Ale pak tu hlavně bylo CURRY. Jeho vůně mě přenesla skrz obrazovku do příběhu, který byl vlastně stejný jako spousty dalších a přesto tak jiný, krásně indický, propojený kořením, barevným sárí, láskou, hudbou a nádhernou písní s krásným textem, která potrénovala moje slzný kanálky. Všechno bylo tak, jak to mělo být, s řekou, s rybami, i se špínou a potem, bez příborů, pěkně olízat všechny prsty... Celkově mě dojal přístup Raaymala k Ratanovi. Hned od začátku. Velkej chlap a...

Otázka...vybrat si pocit jistoty, lásku, která je stabilní a nezraňuje...nebo vzrušení, vášeň, inspiraci, oheň, který je nevyzpytatelný a může kdykoliv spálit a ve vteřině dohořet?? Odpověď...stačí se pořádně podívat na obrazy, které namaloval Jira. Skvěle postavený děj ze mě dostal emoce, který byly rozlítaný nahoru dolů, žadný odpočinek. Dialogy i přesně a trefně zvolená slova mířily přímo na solar, parádní hudba, která vygradovala hlavně v posledním dílu, obrazy, do kterých vložil své vnitřní, osobní pocity neskutečně zahraný Jira a celkově i herecké výkony všech kluků plus Emi (kurátorka Ing)....

Not me. Seriál, který se mi už kdysi hodně líbil, a teď jsem se k němu vrátila kvůli novému projektu dvojice OffGun. Gun mě jako Black/White naprosto dostal. Jeho dvojčata, to byla teda parádní jízda. Ukázal, že není jenom hezká tvářička v továrně na BL seriály, ale že je to opravdu herec. Na začátku sešněrovaný a naivní White, tlačený někam, kam nechtěl a nucený se podřizovat protekci a zájmům státu, se musí během chvilky stát jeho divočejším dvojčetem Blackem. "Sloboda je kyslíkom pre dušu"...těmito slovy začala proměna jednoho v druhého, a tím se rozběhla...

Reality show normálně nesleduju. Český verze čehokoliv už vůbec ne. Něco málo jsem viděla v upoutávkách a vážně nee. Japonsko a Boyfriend mě ale přitáhli. První řadu jsem kdysi sice jen tak prolítla, protože mě tam nikdo moc neoslovil, ale líbil se mi celkový formát, tak jsem se pustila do druhé řady. Tady už byli mnohem zajímavější kluci. Z celý sestavy mi neseděl jenom jeden a samozřejmě jsem měla i svýho oblíbenýho medvídka 😉. Musím říct, že někteří měli na svůj věk dobrý názory a měli v hlavě srovnaný co od života čekají a chtějí. Někteří od...

Jestli se sérii PitBabe něco povedlo, tak rozhodně to, že dala dohromady skvělou partu sympatických kluků. Po "Long beans" a "Count" jsem čekala a těšila se, co ukáže dvojice PavelPooh. A že teda ukázala... Nejsem úplný zastánce násilí a krve, ale k rituálním vraždám, duchům a policejnímu vyšetřování to prostě patřilo. Skvěle nadávkované napětí, postupné odhalování pravdy, okusování nehtů, zavírání očí, zavařený mozek přemýšlením co, kdy, kde, proč, thajská magie, magické rituály a chrámy. To prostě miluju. Nenudila jsem se ani minutu. Namakaný potetovaný Pavel, parťák Pooh s jeho mile protivným huhňavým nosovým hlasem a další kluci prostě...

Je láska jen bolest? Můj miláček Minato se vyrovnává se "ztrátou" bráchy (nee neumřel), Shizumu opustila přítelkyně (jak jinak, našla si jinýho)...a tihle dva se ve správný okamžik potkají v baru. Jedna společná noc a hned je zaděláno na sázku a pomstu. Rozehraje se hra, která léčí vlastně oba dva. Minato se musí naučit být upřímný sám k sobě a přijmout své city. Musí pochopit, že neudělat něco jen proto, že se to může později pokazit a bude to bolet, není řešení. Heterák Shizuma se učí mít rád kluka, který léčí jeho bolavé srdce a učí...

Zklamání. Na to, jak jsem se těšila, hodně velký zklamání. Snad ještě větší, než u Revamp. Miluju vodu, miluju všechno, co se ve vodě pohybuje, ale tohle bylo pro mě hodně slabý. Vším. Kluci mi nesedli hned od začátku (za to nemohou, to je jasný). Snad jedině oba majitelé baru Phana a Phurit, a pak jeho brácha Phutan, měli něco zajímavého. Oči, úsměv, hlasy. Děj samotný nula, chemie ani náznakem. Šest dílů se v podstatě nic nedělo a poslední dva díly jsem si připadala jako na závodní dráze, kdy se to úprkem všechno hnalo do cíle. Hudba, která by měla...

Pomalejší rozjezd, a pak...herecký koncert Joshe Wigginse.

Zvláštní, ale chytilo mě to. Prostě Japonsko. Žádná divočina, barevné nebarevné, minimum akce, ale hodně přemýšlení. A to já mám ráda...

První řadu jsem si zamilovala. A to jsem tenhle seriál dlouho obcházela velkým obloukem. Škola a jeden velký, multikulti svět. Každý z tý školní, rozmanitý bandy puberťáků měl svůj styl, svoje klady, zápory, byl něčím zajímavý, něčím na zabití. Jejich příběhy se rozběhly všemi možnými i nemožnými směry. Tahle řada mi přišla hodně povedená. Teda až na ty malůvky okolo hlav, rukou, těl... Ty si mohli odpustit ve všech třech řadách. Vždycky totálně zabily požitek ze sledování. Co naopak rozhodně nesmělo chybět...Charlieho ségra. Sice hodně svá, zádumčivá, ale pořád to bylo sluníčko. Aspoň pro Charlieho rozhodně. ...

Big a Park. Už od "Monster" jsem si říkala, jak hodně rozdílná dvojice to je. Ale už tam mě překvapilo, jak skvěle jim to klape. I tady bylo vidět, že to spolu prostě umí...gesta, pohledy, obejmutí. Líbí se mi, jak přirozeně do sebe jejich těla zapadnou. A i tady se Big (Suryia) ukázal jako něžný obr. První díl se mi líbil. Přesto mě další dva díly docela odradily a dala jsem si od sledování dlouhou pauzu. Možná by byla delší, nebýt lehkého kopnutí (AG ví a dík). V dalších dílech už jsem pochopila, proč na začátku ukázali falešného Apa...

Šílený trenér, šílené metody a delfíni 😃. Hoďte do vody 5 praštěných kluků a je o zábavu postaráno. Suzuki, Princeznička, Brejle, Afro s pihou a vyzáblej Šprt do toho zahučeli a ukázali, že když si člověk něco usmyslí a dá do toho všechno, tak to jde. Bylo to svižný, vtipný, pohodový, prostě akvabelově supeeer i s jednou pidi klučičí láskou už od školky... Vážně jsem se bavila 😃.

Ano, jsem jiný. V mnoha očích jsem úchyl, zrůda. Moje tělesné já bojuje s mým vnitřním, uvězněným já. Jsem na to sám. Vím, že v holčičích šatech vypadám hrozně, nemám se rád. A přesto se i pro mě najde někdo...vysoký kluk se sluchátkama na uších, který se na mě dívá jinak. Vidí mojí duši, vidí moje pravé já a chce mě přesně takového, jaký jsem. V šatech, v lodičkách i s leskem na rtech. Proč vlastně před ním pořád utíkám? Jemný Yashiro je krásný kluk a ještě krásnější holka, co umí nosit šaty líp než...

Pěkný příběh, který mě zaujal svou jednoduchostí, ale hlavně uvěřitelností a hloubkou. Ukázal, že bychom se měli naučit žít venku, ne v bublině. Protože ať se uzavřeme sebevíc a sebetěsněji, realita vždycky vtrhne dovnitř a nadělá nám v životě paseku. Kluci to vystihli přesně...Měli bychom žít svůj vlastní život a mít konec podle sebe, ne nalinkovaný kýmkoliv jiným. Užívala jsem si skvělé herecké výkony jak obou kluků, tak i Vladovy ségry i s tím jejím, otravně šermujícím, ukazováčkem. Během několika hodin mnou projela celá škála emocí. Líbily se mi i myšlenky, které uzavíraly každý díl. Za mě celkově...

Miluju vanilkové rohlíčky. Bohužel mi je už nemá kdo udělat. No a já trefím spíš do haly na hokej než do kuchyně, kde by mi stejně nepomohla ani ta nejlepší GPS navigace. Naštěstí pro mě, jsou i jiné sladkosti. A jednu takovou jsem si teď rozbalila. Jestli mi něco dokáže přidělat rohlík na obličej, tak rozhodně japonští kluci. To jejich zvláštní osobité kouzlo, jejich příběhy, jejich přátelství i jejich lásky mají u mě zvláštní místo. A i když se zrovna tady vlastně nic neděje, já si prostě to svoje vždycky najdu. "Čtyři králové" a...

Příjemné, oddechové dílko. Příběh, který si vystačil s pěti hooodně sympatickými kluky, střechou a miskou plnou voňavých a horkých jjajangmyeon.

Tři dědicové, ale jen jedna nemocnice, pomsta... a hlavně soutěž o největší kotel v pekle... Celý příběh je zbytečně přeintrikovaný, no asi to tak mělo být. Už od začátku mi ale chybělo něco pozitivního, světlého, co by tu drsnost a černotu života aspoň trochu vyvážilo. Každopádně DaouOffroad (Than/Pheem) je úžasný pár. Od "Century" hodně dospěli. Jsou vyzrálejší a jejich interakce je čím dál lepší a intenzivnější. Daou opět ukázal to svoje charisma. Chyběl mi Offroad-ův úsměv. Ale smát se tady prostě nešlo. Jinak malý Jet mi přišel lepší než velký...

Tanec, pohyb, vášeň, vzrušení... Žhavost, hudba, krásná těla... Ctižádost a rytmus proti divokosti a energii... Uhlazenost proti slunci, vášni... Ďábel proti andělovi... Obdiv, nakopnutí, pomoc jeden druhému... Příběh tady nevyprávějí slova, příběh je tu vložen do tance. Tanec je blízkost, smyslnost, jsou to doteky, tanec je součástí namlouvání. Je to odevzdání se jeden druhému. Je to splynutí těl v jeden celek. A tady se to povedlo všechno spojit do, aspoň pro mě krásných, dvou hodin. Oba kluci spolu byli úžasní. Dostali mě oba. Jejich sdílení....

Začíná období, ve kterém mají své místo hlavně pohádky. A tohle pohádka byla. Byla krásná, dospělácká a přinesla přesně to, co jsem od ní čekala. Zábavu, dobrodružství, úsměv i slzy a moudrá slova. "Loď plující v oceánu narazila do sopečného ostrova" a přinesla příběh o přátelství, pomoci, skrývání, lásce a vzpomínkách. Rybářská vesnice dodala kouzlo. Winny a Satang. Naprosto pohodová, sympatická dvojice (mám je ráda už od MSP). Lava (Winny), tvrďák a zároveň nádherně zamračený medvídek se zatraceně osamělou duší a princátko Wave (Satang) s "vypnutou" pamětí a s milým úsměvem. Jejich společné chvíle byly...

Krásný, mlaďounký, hravý, jemný kraťas, no a Pietro a ta jeho kukadla ❤️...