Udagawachô de matteteyo / Wait for Me at Udagawachô (2015)

Ano, jsem jiný. V mnoha očích jsem úchyl, zrůda. Moje tělesné já bojuje s mým vnitřním, uvězněným já. Jsem na to sám. Vím, že v holčičích šatech vypadám hrozně, nemám se rád. A přesto se i pro mě najde někdo...vysoký kluk se sluchátkama na uších, který se na mě dívá jinak. Vidí mojí duši, vidí moje pravé já a chce mě přesně takového, jaký jsem. V šatech, v lodičkách i s leskem na rtech. Proč vlastně před ním pořád utíkám?

Jemný Yashiro je krásný kluk a ještě krásnější holka, co umí nosit šaty líp než já. A ty jeho/její oči...
Velký sympaťák Momose a pro mě uvěřitelně zahrané "Když něco chci, tak za tím jdu, i když třeba krapet neohrabaně, ale jdu."

Kluci to zahráli skvěle. Nebyla minuta, kdy bych měla pocit, že se nic neděje. Starší, ale pěkný film.

Kuroba Mario je k zulíbaní, sympatický japonský herec a rola Momoseho mu sadla aj so sluchátkami na ušiach a drsnou hudbou, ktorú počúval. Jemnejšieho a roztomilého Yashira vierohodne zahral Yokota Ryugi. Momose si dokázal priznať a vidieť koho chce a šiel priamo za cieľom, zatiaľ, čo neistý Yashira sa snažil utekať a schovať pred sebou a všetku podivnosť a inakosť zo začiatku hádzal na Momoseho. Riadny emočný guláš a veru nie je ľahké chovať sa a ukázať vo svetle a svete tak, ako na tom naozaj sme. V snímke sa im to podarilo. Pekné japonské dielko.

Velké překvapení pro mě. Zaujali mě oba hlavní předtavitelé, především Momose, s jakou vervou šel za tím, co cítil a co chtěl.

Do tohoto filmu jsem šla tak na půl na slepo, věděla jsem manga, středoškoláci a Japonsko. Pro milovníci japonské produkce nebylo co řešit. Mylně jsem předpokládala typický příběh a on k mé velké radosti nebyl. Pro mě osobně obrovská emocionální smršť, s příběhem a postavami jsem se dokázala naprosto stotožnit, závěrečné scény se neobešly bez slz a po skončení filmu jsem cítila takový zvláštní pocit klidu, míru a štěstí. Tohle Japonci prostě umí, dokáží vás emocionálně rozložit a potom vás pěkně kousek po kousíčku složí zpátky, jen nebudete úplně stejní jako dřív. Proto japonskou produkci miluju a zamilovala jsem se i do tohohle filmu.

Tento film je jedinečný, obsahoval popření, přijetí, lásku, intenzitu, radost i smutek. Děj nebyl pomalý ani příliš rychlý.
Herecké výkony byly naprosto přesvědčivé, jejich projev emoce a slovech, výrazy tváře, ale i pohyb těla byly tak přirozené a realistické.
Ukázali s citlivostí, jaký to musí být pocit, když nepatříte k nálepce, kterou vám společnost dala.

Na mě dějově trochu zvláštní. Asi na takové věci nejsem. Ale ušlo to.

Snímek je adaptací mangy stejného názvu autorky Hideyoshico, za kterou sklidila několik ocenění i na Chil Chil BL Awards 2012. Pro mě naprosto fajn film japonského střihu, vychytaný, mající spád a výborně zahraný oběma hlavními protagonisty. Dokonce tak, že jsem Momose-mu opravdu věřil, že i když je to jeho první láska, tak se chová jako správný seme a pokusil se dle yaoi Yashira téměř "znásilnit", aniž by to někdy dělal a vycházelo to z nitra postavy bez toho, že by to mohl nějak ovlivnit. Opravdu velmi dobré dílko, u kterého mě překvapivě tentokráte trošku rušila hudba, která nebyla dle mého vkusu, aby podkreslila pocitově správně dané scény. https://mydramalist.com/14051-udagawachou-de-matteteyo

Trochu jiný pohled na dospívající kluky, kteří objevují svojí sexualitu - pro většinovou část možná trochu netypicky zaměřenou. Někdo jejich počínání může vnímat jako zvláštní, nebo to lze vidět tak, že láska může mít nespočet podob. A právě jednu z nich zde sledujeme. Pokud se dva lidé dokáží vzájemně doplnit tak, aby prožívali štěstí, je to prostě dar, kterému se říká láska.
Jinak zajímavý námět, ale dějově dost slabé, a herecké výkony nepřesahují průměr, i když na kluky se koukat dá :-).

Typické prostředí v kombinaci s (ne)typickou zápletkou zkoumající vztah mezi oblékáním a sexualitou tápajících teenagerů.