Dòst / Dust (2018)

Hned úvodní fekálně veselá scénka napoví, že tentokrát se vypravíme jinam, než mezi vystajlované městské středoškoláky s iPhony, obalovou technikou Calvin Klein a rafinovanými přípravky proti černým tečkám. Ostatně, filmařské a literární výpravy za homofobií směřují k venkovanské zemitosti velmi často *).

Středometrážní film Dòst je spíš studií určité situace, o propracovanějším ději se mluvit nedá. Je ale nesmírně přesvědčivý, také díky tomu, že homofobní motiv slouží jako jedna v řadě charakteristik dost nenadějného života chudší vesnické omladiny, včetně připomenutí poznatku, že obezita je nemocí chudých.

Pozornost je soustředěna na Alka, hátéčko, jehož postavení v partě je ohroženo projevy zájmu HM kamaráda Björna. Sám Alko by Björnovy pokusy dokázal zpracovat s přirozenou inteligencí a kamarádský vztah by neutrpěl, má-li však v partě a ve vsi obstát, musí jednat jinak. Alkova postava je napsána, obsazena a zahrána perfektně (o Henku Janu Doornboschovi možná ještě uslyšíme), Björn je skoro jen statistou, což diváka gaye zamrzí. Režisér Joren Molter (nar. 1993) je jasný talent, a vzdor mládí má za sebou už hezký kus práce, byť zatím většinou na filmech krátkých.

Poryvy nadšení ani dojetí film asi nevyvolá a kasy producentů a distributorů nejspíš nenaplní, přesto patří mezi ty, které je dobré vidět. Ohromně zajímavé by bylo, má-li potenciál ovlivnit ty, o nichž je natočen. Ovlivnit jakkoli jinak, než jen myšlenkou "Pryč odtud co nejdřív".

*) Například: https://www.gaytitulky.info/index.php/oblibene-knihy/skoncovat-s-eddym-b