Podrobnosti recenze

Krásný film. Skutečný, niterný životní příběh. Vojenské prostředí je pro mě velká neznámá, ale z vyprávění vím, že žádný med to rozhodně nebyl a není. Je ale úplně jedno, kde se příběh odehrává, protože láska si místo nevybírá. Je to o lidech a hlavně lidských hodnotách. A tady konkrétně o vojácích. Přísném důstojníkovi rakouské armády Charlesovi Eismayerovi a rebelském rekrutovi Mariovi Falakovi, které skvěle a přesvědčivě zahráli oba herci. Lukovy (Mario) oči a úsměv dostaly i mě :-).
Jak se cítí člověk, který skrývá své tajemství hluboko ve svém nitru a s maskou nasazenou na skutečné já. Jak vnímat takový život. Vnitřní pocity znázorněné jako zbořeniště, uzavřený prostor, 4 vysoké zdi s náznakem života a postupná cesta ke svobodě... tohle bylo prostě dokonalé. Stejně jako Eismayerovo přiznání manželce a jeho "dospělácký" rozhovor se synem, v němž padla obyčejná, a přesto rozhodující otázka: "Tati, jak se jmenuje tvůj přítel."
Je jasné, že odvyprávět celou jejich životní cestu v několika desítkách minut je těžké, ale tady byly jejich důležité okamžiky zachyceny plynule, přirozeně a v závěru i s celou 4. rotou, dělostřeleckou patronou a maskovaným úsměvem :-).

Vůbec mě nepřekvapuje, že film získal řadu ocenění. Z FF v Benátkách si odnesl cenu za nejlepší celovečerní nezávislý film. V Brně na festivalu Mezipatra dostal diváckou cenu.

Skvělý film. Doporučuji originál s titulky.