Podrobnosti recenze

Zvláštní, hodně zvláštní fim. Když jsem ho viděla poprvé, tak mě napadla slova jako psycho, schíza, představy, sny, přání otcem myšlenky...? Sledovala jsem ho s "otevřenou " pusou. Na co se to dívám? Proč? Protože mě bavilo přemýšlet, co mě u tohoto filmu drží, co mě vlastně vtáhlo dovnitř, v čem je jeho kouzlo. Ano přemýšlení, zapojení všech mých smyslů...Poprvé to byly oči, mozek. Vnímání barev a stínů, nahého těla na bílém, lehce osvětleném pozadí, práce fotografa s foťákem. Fotograf byl vůbec hodně zajímavý. Otázky a hlavně zmatenost v jeho očích a na jeho tváři byla skoro nehraná. Jako kdyby sám nevěděl, co bude v další scéně následovat. A pak cudnost až nevinnost, která stála poprvé před jeho objektivem. S tělem se tady pracovalo opravdu profesionálně, na úrovni, citlivě a hlavně přirozeně. A pak ten konec...zjistila jsem, že mám stále o čem přemýšlet. Něco se mi v hlavě skládalo, proto jsem si i já pustila film podruhé a zapojila další smysl...sluch. Sledovala jsem znovu oba herce, každý pohyb těla, obličeje, poslouchala každé slovo. Spojovala krásnou hudbu s obrazem. Nakonec jsem si to svoje našla. Asi to nebude úplně ten správný závěr, ale každý, kdo tenhle film uvidí, tak ho pochopí prostě po svém. A o to jde. Mít svůj vlastní nazor.