Podrobnosti recenze

První řadu jsem si zamilovala. A to jsem tenhle seriál dlouho obcházela velkým obloukem. Škola a jeden velký, multikulti svět. Každý z tý školní, rozmanitý bandy puberťáků měl svůj styl, svoje klady, zápory, byl něčím zajímavý, něčím na zabití. Jejich příběhy se rozběhly všemi možnými i nemožnými směry. Tahle řada mi přišla hodně povedená. Teda až na ty malůvky okolo hlav, rukou, těl... Ty si mohli odpustit ve všech třech řadách. Vždycky totálně zabily požitek ze sledování. Co naopak rozhodně nesmělo chybět...Charlieho ségra. Sice hodně svá, zádumčivá, ale pořád to bylo sluníčko. Aspoň pro Charlieho rozhodně.

Druhá řada se ve vztazích posunula o kousek dál. Každá postava si něčím prošla a byly znát změny. Hodně se točila okolo Nicka. Kdyby se snížil počet vysloveného slova "vyoutovat" na polovinu, bylo by to celkově přirozenější, aspoň si teda myslím. Takhle mi to přišlo jako zbytečné tlačení na pilu s neustálým upozorňováním na to, co se nutně musí stát. Ale zase..."zajela" jsem si na povedený školní výlet do mně neznámých míst (Paříž).

Třetí řada byla asi nejslabší, hodně natahovaná. I když řešila dost závažné problémy, které se prolínají i s dnešní dobou. Nedávno kvůli anorexii zemřela mladá česká influencerka a je jasný, že je to problém, který jen tak nezmizí. Ještě něco tahle řada naplno ukázala. Důležitost důvěry ve vztahu. Důležitost přátelství. A za mě...kamarádi důležití opravdu jsou. Važme si jich, neberme je jako samozřejmost. Bez nich je svět smutnější...

"Říká se, že aby mohlo být líp, musí být napřed hůř."