El sueño de Ibiza (2002)

El sueño de Ibiza může opravdu působit rozpačitě. Více než polovina filmu je de facto expozicí, ponejvíc působí jako propagační film cestovní kanceláře zaměřené na mírně alternativní zákaznictvo. Podstatná sdělení přicházejí až ve druhé části, a divák musí být velmi vstřícný, aby byl ochoten na ně čekat. Rádoby nadpřirozené prvky (třeba zářící dopisy, které doručuje záhadný poslíček od odesilatele D'Estiny) jsou, jednoduše řečeno, trapné, a příběh, který má dost vlastní síly, velmi shazují, vlastně jsou s ním v příkrém rozporu.
Přesto to vůbec není film o ničem. Na šikovně vystavěné ústřední trojici můžeme sledovat vývoj různých typů vztahů, napadne nás, že jejich pevné, v dětství navázané přátelství je skvělé, chtělo by se závidět, ale současně cítíme, že vlastně nic dalšího hodnotného v životě nemají. A říkáme si, že takhle pevné vazby, které vznikly v mládí, jsou, pokud se přenesly do dospělosti, možná brzdou nalezení dalších hodnot. Střední věk se hlásí, už nic z toho, co zažijeme, nebude nové - co s tím? Něco naznačuje starousedlík z Ibizy - je to ale to pravé? Záhadný "D'Estiny" trojici opravdu rozehnal - co bude dál? Vůbec to není hloupé, jen má filmové vyprávění trochu jiné zákonitosti, než si scénárista a režisér Fioravanti myslí. Byl to ale jeho první celovečerní film, tak na něj buďme hodní.

Sluncem prozářený a mořem provoněný film zpočátku působí jako reklama na přímořskou destinaci na ostrově Ibiza. Dýchla ne mě pohoda, vůně dálek. Ale každá idylka končí, bohužel i smrtí.

"Sen z Ibizy" mohol vzniknúť viacerými spôsobmi. Ako potreba zaznamenať krásnu atmosféru idylického prostredia, umiestniť doň "nejaký" príbeh, alebo jeho inšpirácia pramení v drogovom tripe.

Surreálna réžia (najmä v úvode filmu) ho nepochybne zaujímavým spôsobom ozvláštňuje, aj keď sa niektoré prvky a efekty zdajú samoúčelné a príbeh sám pôsobí veľmi nekonzistentne až rozpačito.

O veľkom vývoji postáv nemožno hovoriť, aj keď sú načrtnuté zaujímavo - spirituálne založený, nežný a trpezlivo priateľský Nacho odhalí svoje hranice v podobe prekvapivej homofóbie - z voľnomyšlienkárskeho, na nezávislosti si zakladajúceho Carlosa sa vykľuje "gay-for-pay" a Chica utečie z nudného manželstva a modernej nemocnice a šťastie nájde v lesbickom vzťahu počas pomoci v Afrike.

Vlastne nám autor nerozpráva ani tak príbeh, ako skôr predkladá úryvok zo života troch priateľov z detstva. Jednotlivé epizódy postavy pomáhajú vykresľovať, niektoré sú veľmi zaujímavé (napríklad krádež peňazí, alebo spiritualista odmietajúci "party life", africké motívy), ale to je asi tak všetko. Dramatickejšie prvky akoby chceli pridať filmu na vážnosti a hĺbke - "predsa len sa tam niečo udialo".

Drogy, house a AIDS sú vzhľadom na miesto a čas deja témy nevyhnutné (zaujímavé je rozdelenie deja na vek nevinnosti (70. roky) a "poškvrnenú súčasnosť"), ich spracovanie občas ponúka zaujímavé styčné body pre diváka, no nie je ani nijak prevratné.

Nahota, naturizmus, sexuálna neohraničenosť - sú zasa témy veľmi príťažlivé, veľmi ťažko nájsť ich solídne spracovanie - no tuto sú "zmienené" len okrajovo a akoby len spadali do celkovej nálady deja.

Presne tak pôsobí celý film - ako jedna zvláštna, pekná a zároveň trochu smutná, nálada. Život si plynie...

Pěkný příběh z krásného prostředí.