Memoir of Rati (2025)

Ak túžite po ľahučkej romantike, tak do toho. Osobne ma najviac oslovila hudba, kostýmy, písmo - scény, kde sa píše, reč a taktiež box (thajský box ma zaujíma). Chýbala mi tam iskra, 🫰🫰🫰. Z postáv sa ma dotkol Princ Krom Phraya Pijitpaibool (Guy Sivakorn Lertchuchot) i keď scén mal málo, prišiel mi najprirodzenejší a akoby ani nehral. Začiatok série ma bral, ale časom... Každopádne prostredie - je na čo pozerať. Pri posledom zábere na ruže vo váze mi prišlo, akoby celá séria bola takto naaranžovaná. PS: Keďže som sa vrátila ešte čosi popísať, je to znak, že mi príbeh nedá pokoja, neviem ako to vyjadriť: postavy, dvojice, uhladenosť, komunikácia - pekné na povrchu, v príbehu, ale akoby sa tam tiahla ešte nejaká linka pod povrchom, ktorej nedali priestor, hĺbka, presvedčivosť... Zakončím tu môj popis k tomuto. Odporúčam a vytvorte si vlastný dojem a zážitok.

Projekt jistě stojí za zhlédnutí, i když v průběhu jsem měl období, že jsem na chvíli přestal. Všechno bylo sice tak pěkné, měkké a očekávaný konec byl až přesladký, ale něco nevyslovitelného mi tam chybělo. Není to na závadu a nedávám za to nízké hodnocení. Jen ... hlavní pár byl .... jak bych to nazval ... asi jen líbezný. Chyběla mi tam v tom jejich vztahu šťáva, drajv, vzrušení, chtíč, více člověčenství. Pokud byla pusinka, tak jen taková ulízaná, jako mamince. Druhý pár byl na tom lépe, ale nějak mi zase až tak nepadl do oka, hudba velmi dobrá. A zase to odloučení na několik let, po kolikáté už. Já už vážně z toho asi brzo porodím ... (asi malého Ratiho 😺).
Hlavní pár mi připadal jako dvě milé, ulízané bezpohlavní panenky. Prostě dost nuda ...