Najdi mě (André Aciman)

Tam, kde něco končí, něco nového se začíná. Ale klíčovou otázkou je - skutečně to Oliverovým návratem do USA skončilo? Sequel příběhu Dej mi své jméno může být pro někoho zklamáním. Především pak pro ty, kteří čekají, že naváže na otevřený konec Elia a Olivera. Elio se v první třetině knihy mihne v rámci jednoho telefonátu s otcem, Oliver ani to ne.

Kniha čítající 190 stran je rozdělená do 4 částí, přičemž téměř 90 je věnováno Samuelovi, přes 60 Eliovi a zhruba 20 Oliverovi. Závěrečná čtvrtá část, na kterou jsem vlastně celou dobu čekal, má pouhých 9 stránek. Připomínala mně trochu prezentaci Steva Jobse a jeho legendární větu "One More Thing".

O knize jsem si nevytvářel žádná očekávání a pro jistotu jsem o ní předem vůbec nic nečetl. Nemůžu říct, že by mě zklamala, to asi ani nemohla, protože kde není očekávání, nemůže být zklamání. Nadšení se ovšem také nedostavilo. Na to se až příliš málo věnovala tomu, co první díl započal, a naopak příliš tomu, co mě vlastně moc nezajímalo, a nedokázal jsem se do ní tolik vžít. To myslím dost záleží na tom, jak snadno si představíte vztah s někým, kdo je o 30 let starší/mladší než vy, nebo jestli vás současně přitahují muži i ženy.

První díl se zaměřoval na první osudovou lásku, druhý se soustředí na druhou mízu. Atmosféra předchozího příběhu na mě osobně začala dýchat až od pasáže věnované Oliverovi. Uvidíme, kam se to posune poté, co se do svých rolí vrátí Timothee Chalamet a Armie Hammer. Potenciál tam totiž je. Za sebe bych každoápdně uvítal, pokud si ve filmové adaptaci pohrají se stopáží a ve scénáři více rozpracují závěr.