Adresát Jean Marais (Jean Cocteau)

Korespondence mezi Jean Cocteau a hercem Jeanem Maraisem.

Miloval jsem tě špatně, byla to láska lenosti,
slunce tvých vlasů, které v srdci hřálo,
miloval jsem tvou oddanost a pýchu mladosti
a cosi posměšného, co jen žertovalo.
A pak jsem uvěřil, že poklad patří všem,
tak hrál jsem lakomce, marnivost byla můj sok,
svou světlovlasou sílu žes dal jen tak v plen,
tvé kroky odešly a sám jde dál můj krok.
Mýlím se ale. A navíc mýlím tebe,
korunu z lásky prý mi uvil plamen,
setkání s tebou, báseň, která zebe,
málo jsem miloval a málo byl jsem zmámen.
Dávám ti duši, srdce, vše, co ještě zbývá,
duchové sněhu pod střechou jsou v mém domě,
můj osud poslechne tvé gesto, jež mi kývá,
a smrt má neživá, ta žije jenom v tobě.