Všechny recenze
Už jsem viděl mnohé, ale..."Vařit" na prázdné pánvi, jíst polévku z prázdného talíře a zároveň si ji i míchat, ještě ne. Pantomimu nesleduji. Zaměnit panenku za miminko už tak výjimečné není. Povýšit mluvící poleno k dokonalosti. Neuvěřitelné. Dobrý vtip. Mám ale pocit, že se mělo jednat o vážně míněný počin celého štábu.
Při zachycení probíhajícího sledu událostí záleží hodně na dramaturgii. Co diváckým očím bude zobrazeno a co naopak skryto. Přípravy jsou okořeněny i scénami ze soukromí. Se zapnutou kamerou nelze přesně určit, která scéna je jen pro efekt a která tzv. opravdová. Takže, buď držíte oběma palečky, aby se uskutečnil obřad a nebo, jako já, chcete vytěžit co nejvíce informací o obou. Střet introverta s výrazně mladším (afektovaným) extrovertem, je zárukou třecích ploch vyvolávajících spory. Od samotného začátku vládne chaos. Kde a kolik hostů vydá na celý úvodní díl a část druhého. Zapojení rodiny a přátel ve...
Když si muž myslí, že žena neví...🙂 Letní, odpočinkové zastavení na pár minut s fajn koncem...
Tak úkol splněn. "Povinný" SOTUS dokoukán, obě série. Jak zde již bylo zmíněno v recenzích, nelze toto dílo srovnávat se současnou tvorbou, kde je více dynamiky, erotiky a celkově jsou si postavy blíže ve všech směrech. A tím se dostávám asi ke svému "problému" se seriálem Sotus. Příběh nebyl špatný, 1. série se mi líbila o něco více, nicméně když už se k sobě konečně oba hrdinové dopracovali, jejich vztah pokračující ve 2. sérii byl takový nic moc mi přišel. Arthit byl často na facku, že bych ho poslala k vodě už dávno, ale pak nám scénáristé dali scénu, kde...
To, že do vztahu vleze někdo třetí, je řekněme časté. V prostředí umělců to považuju asi za nejméně zajímavé, což byl možná záměr tvůrců pojmout to tedy o dost jinak. Třeba to někomu sedne, já tento "skvost" posílám do věčných filmových lovišť.
Jedním slovem...nedýchám. Reborn i tento příběh jsou tak... uff. Propojení úžasné hudby, zpěvu, mystiky do jednoho krásného příběhu. Bylo to hodně i o detailech. Herecky dokonalé. Těžko se neopakovat. Co vše se dá říct v pár minutách...
Pěkný film, herecky bezvadné. Stopro doporučuji shlédnout.☺
Nádherná hudba, nádherná píseň, nádherná slova, krásní herci, to vše spojeno v půvabný příběh. Láska nebývá jednoduchá a vždy nám ukáže svou sílu...
Jednoduchý (?) příběh o kráse společných chvil, sdílení...No a? Proč ne... Víte, jak spí koala? Chobotnice? Tady se to dozvíte ☺️. Parádní, roztomilé. Líbilo se mi i hudební podkreslení i oba kluci, jejich vzájemné sbližování... Je na každém, jak si celý příběh uzavře.
Co se týče příběhu, tak nic nového to opravdu nebylo. Kdo by neznal mejdany na střední nebo nehrál flašku? ALE... tohle bylo naprosto dokonale zpracované. Včetně učitele. "Lidé pořád chtějí ostatní nálepkovat. Dříve jsme říkali někoho milovat". Oba kluci..uff...ta chemie...paráda. Přijmout sám sebe. Vždycky je to o tom...
V pár minutách vášeň vyjádřená tancem. V civilu to bylo hezčí. Krásné...
Nic moc, pokud nemáš co dělat, tak jo, jinak strašně slabé.
Ľudské. I, keď to tisíckrát môžete vidieť, počuť, keď to prežívate vo vlastnej duši a na vlastnej koži, vždy to bude jedinečné. Začiatok ma chytil, malo to šmrnc, silu, výstižné zobrazenie, stred sa začal trochu rozplývať a koniec ostal otvorený. Keď na to hľadím, ako píšem, je to ako more, voda, vlna, sila, vyvrcholenie, pomalé stiahnutie sa, zjemnenie a nakoniec rozptýlenie, spynutie. Áno, páčilo sa mi to. 🙂
Nad příběhem jsem raději nepřemýšlel v těch posledních dílech, protože by to bylo hodně otázek, ale to pro mě nebylo podstatné, protože už od začátku bylo vše postaveno na fikci. Pro mě osobně zhlédnutí mělo smysl, protože k hlavnímu páru, který se umí tak dobře "olizovat"😂, jsem si konečně našel cestu, především k Boss-ovi alias Cir, sympoš byl i jeho brácha, i když v epizodní roli, Noeul na mě působil někdy dětinsky, ale to je záležitost tvůrců, raději bych jej už spíše viděl v nějaké dospělé roli bez vlasů napnutých někdy až pod oči. A obdivuji tvůrce, kde vyhrabali tu...
Líbí se mi myšlenka propojení dvou různých "časů ", spojení minulosti s budoucností. Setkání dvou mužů za jedněmi dveřmi v jednom pokoji. Chvilkové sdílení osudů... Skvěle zahráno, promyšlenost a propojení všech detailů...Líbilo se mi to.
"Svět, který jsme vytvořili, je produktem našeho myšlení..." Kam až může zajít představivost. Co je skutečné a co hříčka v Nickově mysli... Zajímavě propojená realita s fantazií. A Ricky? Roztomilý "úchyl"...
Může přijít ve vietnamské vesnici pochopení a přijetí lásky dvou kluků? Čekejme spíš opovržení a nadávky. Chvíle štěstí, jemnost Vanových doteků, blízkost...a to vše "smutně" skryté před zraky ostatních členů rodiny. Kdy najít správný okamžik, kdy přiznat a ukázat svou lásku. Bolest v Ianových očích byla tak skutečná... Babička je úžasná bytost, která tomuto příběhu dodala opravdovost, lidskost, úsměv a spojila vše v nádherný celek. A maminka?...prostě milující... Oba kluci, velcí sympaťáci, nám odvyprávěli krásný a dojemný příběh. Herecky, filmařsky zvládnuté dokonale.
Obvyklé téma, se kterým se setkal snad každý z nás. Nejlepší je závěr, kdy běží titulky, kamera poskytuje krásné záběry a hraje k tomu super hudba.
Jsme nejlepší přátelé..Jsme?..ale...a do toho šikana. Z toho vždycky bolí srdce. Nebylo to špatné...
Další z řady tohoto typu krátkých filmů a nikdy toto téma pro mě nebude ohrané. Jistě stojí snímek za pozornost, i když hodnocením u mě se do úplné špičky neřadí.
