Skoncovat s Eddym B. (Édouard Louis)

Strhující text, který jsem přečetl prakticky na jeden zátah během víkendu. Autor téměř dokumentární formou popisuje své dětství a dospívání v severofrancouzském dělnickém městečku, v prostředí, které mladým (nejen) gayům opravdu nesvědčí. Minimum intelektuálních podnětů, všudypřítomná bída, nedostatek empatie, absence pozitivních sociálních vzorů. Veškerá kultura zúžená na televizi a sobotní "zábavy" v místním kulturáku. Samozřejmě i šikana ze strany spolužáků. Jediná možnost je útěk, ale teprve když to věk umožňuje. Do té doby peklo. Nemohu souhlasit s recenzí níže, podle níž je autor "hyperkritický" a "soběstředný". Věřím tomu, že skutečně popisuje své autentické pocity, které tehdy intenzivně prožíval. Má na ně právo, jsou zcela legitimní, a ani na okamžik bych si nedovolil o nich pochybovat nebo je označovat za přepjaté ve smyslu "ve skutečnosti to tak hrozné být nemohlo". Shrnuto: pro mě jedna z nejlepších knih s gay tematikou vůbec.

Přijít ve 22 letech s tímto silným debutem a rozbouřit poklidnou francouzskou společnost... klobouk dolů. Bez kompromisů napsané dílo popisující chudobu, kterou mnozí politici odmítají brát na vědomí a pak se diví, že jsou do národních parlamentů voleny extrémistické strany. Prostředí plné rasismu, toxické maskulinity a homofobie, kde jinakost nemá nejmenší šanci. Přihlásit se k vlastní identitě je prakticky nemožné, pokud člověk nechce být terčem posměchu a šikany. Není divu, že se Eddy zoufale snaží přizpůsobit dané realitě a nejen popírat sám sebe, ale provozovat aktivity, které mu jsou bytostně cizí a odporné. Trpělivost má však své meze.
Édouard Louis se rozhodl své dětství a dospívání popsat bez příkras a se vší drsností. Některé momenty budou na neznalého čtenáře působit šokujícím a samoúčelným dojmem, ale drsné momenty naopak jenom umocňují dojem ze silné knihy, která si zaslouží vaši plnou pozornost.

Příběh se odehrává téměř v současnosti a základem jsou osudy teenagera, kterému se zdařilo z chudého, tísnivého, necitlivého a homofobního prostředí dělnické vesnice v Pikardii uniknout na střední uměleckou školu ve větším městě, a tím si otevřít prostor i k plnohodnotnému životu gaye.

Autor vydal knihu ve svých 22 letech, takže ji psal skoro ve věku hlavního hrdiny. Charakteristiky postav, situací a prostředí ukazují vnímavého pozorovatele poučeného dobrými literárními vzory, a zároveň někoho, kdo pocity dorůstajícího gaye autenticky poznal, zejména problémy se sebepřijetím ve vesnickém machovském společenství. Celek však působí rozpačitě. Většina kapitol postupně a systematicky zkoumá jednotlivé osoby a situace kolem malého Eddyho, velmi kriticky, s odsudkem, mnohdy s pohrdáním. Čtenáře záhy unaví stále se opakující zjištění, že také tetička, spolužáci, babička a všichni ostatní jsou stejní necitliví omezenci, opilci a mizerové, jako otec a matka.

Zjitřený hyperkritický pohled pubescenta přidává textu na naléhavosti, stejně tak však umožňuje snadné odmítnutí: přecitlivělost k pubertě patří nejen u gayů, a nářek, že jsem se narodil v nesprávném prostředí, je, lidově řečeno, platný jako mrtvému zimník. Vyhraněná soběstřednost bude asi i leckterému čtenáři gayi docela protivná, i když věku autora-hrdiny dobře odpovídá. Na pár místech se vnucují vzpomínky na texty Olgy Hepnarové (spíš nadsázka).

Totální odsudek a pohrdání, jimiž Louis lidové homofobní prostředí soustavně častuje, fakticky nedovolí, aby lidé tohoto typu mohli příběh přijmout jako pozitivní podnět k zamyšlení. Nejspíš bezděčně je tak zobrazena past, do níž upadla veřejná diskuse nad mnoha dalšími tématy. Přinejmenším gayům jsou prohlubující se příkopy rozhodně ke škodě.

Kniha je určitě zajímavá, myslím však, že ji autor uspěchal, a pár dalších let lidského i tvůrčího zrání by bylo přínosem. Kdo má rád knihy postavené na silném příběhu či zábavné, milostné nebo erotické náplni, nechť se poohlédne jinde.