Podrobnosti recenze

Můj šéf se s tebou chce dnes večer vyspat. Tady máš deset milionů. Tak po tomto úvodu jsem se těšil na úplně jiný příběh, který se ale nekonal a z "šíleně bohatého" mladíka se stal časem potrefeně zamilovaný beránek ... no spíše beran. Tady si cením (přes všechno to snění těch co napsali příběh o superboháčích) poselství toho nezměrného citu, který mnohé z nás potká jen jednou dvakrát za život, bohužel, někteří jedinci to štěstí nemají a čekají celý život a NIC. Od třetího dílu to trošku ztratilo dech, aby to na konci nabralo tak přeslazený závěr, že se mi z toho nadneseně až křivila ústa. Hodnotím vysoko, ale rozhodně za poslední dobu jsem viděl pár projektů ze života, které se mi zažraly do nitra. Tato pohádka mi sice pohladila duši, ale brzy na ni zapomenu.
Pod čarou:
Pond a Phuwin dokázali, že hrát umí a po Never Let Me Go, který se mi od nich nejvíce líbil, vykreslili své postavy solidně. Pond je originál, ušiska, obrovská ústa s masivními rty, které by mu mohla závidět kdekterá botulotoxinová "kráska" a velkými zuby a jako Thee s až do nebe vyfoukanými vlásky měl lehčí pozici než Phuwin, který se až tak moc nemohl herecky projevit svazující rolí Peache. To samé platí u Pertha, u kterého už poněkolikáté čekám, že konečně dostane nějakou méně svazující roli, jako při jeho začátcích u postavy Ae-ho. Thajský národní plavec měl stále krásně řezané rty, jen i on byl svou rolí svázán. Příjemná sestřička, maminka mi někdy připadla jako "Marfuška" a na otce jsem si v jeho nové roli chápajícího fotříka nemohl zvyknout, stále jej mám zafixovaného z KinnPorsche. Vlasový styl chlapeckých postav byl tentokráte "na prcinku" a nejlépe, aby konce vlasů bodaly do očí a nakonec si zahrál i režisér a opravdu mu svědčí spíše ta režisérská role. Hezká píseň ke konci. Pokud ji opravdu zpíval Pond, tak moc pěkné. Pusinka a to, že všichni kloučci jsou teplí, mě už ani nepřekvapuje.