Thundercloud Rainstorm (2025)

Pre mňa jeden z najlepších BL za minulý rok. Mám rada tieto toxické zápletky a síce som na internete videla veľké chvály hlavne na Yoon Ji-sunga ( chápem, že ľudia uprednostňujú pozitívne postavy), mne osobne sa veľmi páčilo herectvo Jeong Ri U, ako dokázal zahrať aj vznikajúce emócie skryté za poker face. Myslím, že jeho rola bola o dosť náročnejšia, lebo musel zahrať tú vnútornú premenu a zahral to veľmi dobre. Aj chémiu práve on budoval medzi nimi skvelo. Tento herec by si zaslúžil role aj vo väčších projektoch. Samotný seriál mal po celý čas zaujímavý dej a v skutočnosti mi bolo ľúto, že mal len 8 častí, bol by to úplne iný level, keby to rozpracovali ešte aspoň o 4 časti viac do hĺbky. Napriek tomu skvelý a ja ho určite doporučujem.

Ze začátku jsem byl u Thundercloud Rainstorm hodně na vážkách. Bez obalu a bez výmluv – když tam zaznělo slovo bratranci, v hlavě mi okamžitě naskočila červená kontrolka a následovalo hluboké „ehm… jako vážně?“. Naštěstí se tenhle detail postupně vysvětlí a člověk si může konečně vydechnout, že to celé míří jinam, než se zpočátku zdálo.
Postava Lee Il-jo (Yoon Ji-sung) na mě ze začátku působila křehce, skoro až ztraceně. O to silnější bylo sledovat, jak se z něj postupně stává někdo, kdo má v sobě obrovskou vnitřní sílu a odvahu – ne tu hlučnou, ale tichou, opravdovou. A přesně tenhle typ charakteru mi vždycky leze pod kůži.
Naopak Seo Jeong-Han (Jeong Riu) je zpočátku uzavřený, tvrdý a odtažitý. Tvrdá skořápka, minimum emocí. Jenže čím dál víc se ukazuje, že pod tím vším je neskutečně citlivý člověk, který miluje hluboko a bez podmínek. A já prostě miluju tyhle proměny – když se z chladného ranaře stane někdo, kdo se bojí ztráty víc než bolesti.
Emočně mě ten seriál překvapil víc, než jsem čekal. Jsou tam tiché pohledy, nevyřčené věci, momenty, kdy cítíte napětí i bez jediného slova. Právě v tom je jeho síla.
Na druhou stranu – korejská produkce má pořád jeden problém, se kterým se neumím úplně smířit. Tempo. Všechno se odehrává strašně rychle, některé věci se jen naznačí a divák si zbytek musí domyslet sám. Občas jsem měl pocit, že by si příběh zasloužil víc prostoru, víc času nadechnout se a nechat emoce doznít.
Přesto ve mně Thundercloud Rainstorm něco zanechal. Není dokonalý, ale má srdce. A někdy to úplně stačí.

Thundercloud Rainstorm je tak trochu korejská dark romance, která se nebojí toxicity, psychologického nátlaku, erotična a tenkých hranic mezi láskou a posedlostí.
Na jedné straně stojí dominantní a manipulativní JeongHan, posedlý láskou však velmi rychle (a rád) podlehne submisivnímu a zranitelnému Iljo-vi, který je však mnohem silnější než by se ze začátku zdálo. Láska opět zvítězila nad zlem a já jsem spoko.
Nakoukla jsem i na manhwu, podle které je seriál natočen a musím říct, že tohle se tvůrcům hoooodně povedlo.

Dva bratranci a špetka neřesti si umí získat pozornost. Jenže nic není jak se zdá, a i když mě seroš docela bavil, mám dojem, že mě trochu napálili.
Dráždila mě práce s detaily, které tvůrci velkoryse ignorovali, ale na druhou stranu mám pár nových songů v playlistu.

Mám ráda korejské BL a hlavně manhwy, ty jsou nejlepší. I tento příběh je podle stejnojmenné manhwy. Jen mi občas vadí, když jsou ty postavy, až moc sdílné na své city. Ale to je asi můj problém, jinak v celku příjemná jednohubka.

Korejský seroš s herci všemi přes třicet let (31, 33, 34) a všichni, jako mnohdy ve východní Asii, vypadali o deset let mladší. Byl jsem na projekt zvědavý. První díly byly ponuré a přitom svůdné, drsné.
Herce Jeong Ri U, představitele Jeonghana, jsem už někde viděl a zprvu jsem nevěděl, zda jej mám nenávidět či milovat, neboť z despoty a hrubiána se postupně vyklubal nešťastný milující beránek. Každopádně mě v průběhu okouzlil nejen jak postavu ztvárnil, ale i svou aurou, zjevem, vysokou postavou, dlouhými prsty. V temném začátku ve svém bytě vypadajícím jako málo osvětlená lékárna pohlavně zneužíval svého nepravého bratrance Ilju, kterého tvůrci praštili pánví po hlavě, aby tu afinu měl až do očí a vypadal zezačátku jako E.T. Vše se ale postupně změnilo především neuvěřitelným obratem v chování postav. Oba dva jsem si zamiloval. Našly by se i malé nedostatky ve zpracování a drobnosti, ale to nebylo podstatné. Podstatné bylo, jak na mě celý příběh návykově zapůsobil s korejskou hereckou strohou chladností a nezaměnitelným hlubocezvučným jazykem ... prostě paráda.
Moc se mi líbil i Suhyo - manažer kavárny se svou nádhernou korejskou tváří, tentokráte bez afiny. Velká spokojenost.