Utopies (2012)

Nádherná filmařská pocta šedesátým létům v sazená do obrazivě silného prostředí pařížského předměstí. Černobílá kamera, práce se světlem i zvukem spoluutvářejí prchavý, pocitový příběh o setkání dvou kluků, z nichž jeden je ostýchavý a váhá, ale nakonec to myslí vážněji a opravdověji, než ten druhý. Příslib vztahu byla jen utopie... Opravdový filmový klenot!

Snivé a drahé projekty krásného moderního bydlení pro všechny v pařížských předměstích jsou dnes obydleny a vybydleny přistěhovalci - i to podtrhuje jejich utopickou podstatu. Thomas a Julien se tam vypraví, také oni zkoušejí naplnit své sny, avšak nekompatibilita povah a tužeb učiní i z jejich projektu pouhou utopii. Thomas, chlapec s jemnými rysy, je jako gay na ulici chudé čtvrti terčem posměšků - také projekt tolerantní a bezpečné společnosti začíná být utopií.

Jádrem filmu je dobrý nápad, v němž při utopicky dobré vůli můžeme kdesi v hlubinách tušit náznak pokusu o myšlenkový kontrapunkt k Panelstory Věry Chytilové. Pozoruhodná prostředí, občas hezky nasnímaná. Jenže klopýtavý děj, ještě klopýtavější dialogy a amatérské vedení herců udělaly utopii také z filmařského projektu Manfreda Rotta.

Záznamy na IMDB uvádějí pouhé dva Rottovy filmy, krátké, prvním je studentské cvičení na pražské FAMU, Bacchanal z roku 2006, druhým tento film z roku 2012, a jinak nic. Podobně pustý je jeho WEB: https://manfredrott.com/. Skoro to vypadá, že Rott má natáčení hlavně za záminku k lovení kluků, a aspoň v tom směru má neutopicky dobrý vkus.

No jo, internet, bez něj už bychom se asi neobešli, dva kluci z nichž jeden se tak trošku hledá, utopické předměstí Paříže, hezky zahrané …

Na rande se dá vyrazit i jinam, než do kavárny na kávičku. Třeba do imaginárního světa. :)