Beira-Mar / Seashore / Pobřeží (2015)

Tedy... nenapadlo by mě, že se budu v podstatě nudit u filmu trvajícího pouhých 80 minut. Na jednu stranu mi přišlo, že se tvůrci snažili do příběhu narvat, co nejvíc toho jde, na druhou ale všechno nechali nedotažené, pouze v jemných náznacích, tudíž film působí značně prázdným dojmem, hlavně s tím věčným tichem, dlouhými pohledy a neustálými záběry kamsi do nicoty. Při té snaze o minimalismus se měl snímek zaměřit spíš jenom na dějovou linii sbližování kluků a měl je nechat být spolu víc, víc spolu mluvit, interagovat, nechat chemii mezi nimi, aby se pořádně rozvinula.
Ale abych jenom nehaněla: ústřední dvojice je naprosto k sežrání, kluci jsou něžní a roztomilí a spolu jim to neskutečně sluší. A jejich milostná scéna je jednoduše krásná a ve finále stojí za to si na ni počkat. Taky symbolický závěr se mi docela líbil.
Hlavně kvůli hercům v hlavní roli film nakonec spíš doporučuji, především proto, že se na ně zkrátka moc a moc hezky dívá :)

Takové "neurazí, nenadchne". Spousta zbytečných záběrů, které by se daly vystříhat, špatná kamera, dost divný konec. Z námětu by se dalo rozhodně vytěžit více, bo herci nejsou špatní a prostředí taky ne.

"Jaké to je, být gay? Nic špatného, a kdo chce, může si to i zkusit." To je poselství filmu, kde hned úvodní titulky ukáží, z kolika různých veřejných zdrojů byl financován, a kolik tedy výstražných světélek při tvorbě asi zablikalo, aby spolehlivě žádný občan nebyl pobouřen. Výsledek je odpovídající: úhlední představitelé, úhledné prostředí, úhledné záběry, nic skutečně konfliktního, nic skutečně erotického, kamera stále připravena k pohotovému rozostření záběru. V takových podmínkách je ovšem těžké něco natočit, a tak je film vyfutrován řadou předlouhých záběrů kamsi předlouze hledících osob, předlouhými odmlkami v řeči, řadou postav a řadou náznaků vztahů, které se jen mihnou bez rozumného důvodu. Hlavně, abychom ten čas nějak vyplnili, peníze nějak utratili a další znovu získali. Typický edukativní film za veřejné peníze, který ani nenadchne, ani neurazí, přičemž to druhé je to nejdůležitější.

Civilně a citlivě zahraný příběh o oťukávání, "hře vedle sebe" typické pro děti hrající si v MŠ na písku a hledání hranice mezi kamarádstvím a přátelstvím.