Call Me by Your Name / Říkej mi svým jménem / Dej mi své jméno (2017)

Filmy, o kterých se předem hodně mluví, obvykle zas tak úžasné nejsou. To nakonec platí i tomto. Kladem budiž rozhodně atmosféra letního italského venkova, herecké výkony především T. Chalameta, ale i ostatních, dobová hudba. Vytknout musím stopáž - dalo by se to prostříhat a bylo by to svižnější, zejména první polovina. Nesedělo mi obsazení Olivera, který rozhodně nevypadal na 24, což ubírá věrohodnosti vztahu obou kluků. Odfláknuté milostné scény má nejspíš na svědomí americká spoluúčast. Moucha lezoucí po Eliovi zatímco za okny sněží, asi měla dávno spát...no, to jen takový postřeh. Krásný proslov otce ke konci, který ocení spíš ti zkušenější. Celkově tedy lepší průměr.

Som celkom prekvapený z tunajšieho chladného prijatia. Film som videl na Londýnskom festivale v kine, a musím povedať, že ma úplne pohltil. A nie len mňa, taký dlhý aplauz po filme som snáď ešte nezažil. Poetika, prostredie a emócie priam dýchali z plátna a k hereckým výkonom môžem priradiť len superlatívy. Chémia medzi Eliom a Oliverom dokonalá, takýto dojem vo mne zanechala snáď len Skrotená hora, ale to je predsa len desaťročie späť. Mladý Chalamet akoby sa v Creme narodil a z hviezdy Hammera sa pomaly, ale isto, stáva herec Hammer. Úsporné herectvo oboch hrdinov, hlavne pri spätnej retrospektíve ich pohnútok, vyznieva maximálne presvedčivo. Lucova réžia je veľmi atypická, ale pre takýto poetický príbeh ako stvorená. U mňa 10/10 a držím palce tvorcom nech pozbierajú všetky ceny v sezóne.

U mně dobrý tak 50 na 50, ale skôr ako letná limonádka, miestami som sa nudil, naj je muzika a kamera s prostredím, normálne som zatúžil po letnom severotalianskom vidieku,...k Eliovi sa mi však Oliver vôbec nehodil, a priznávam, že som sa miestami v Eliovi strácal a jeho erotické a emočné vzplanutie raz k sexyfešande zo susedstva a raz k strašiemu karieristickemu amerikánovi na prázdninách nejako nepochopil, :o)) Sice som scenár nemal v rukách ,ale vopred som tušil, ako sa bude dej vyvíjať, a ako to skončí, proste, ...chýbala mi k tomu nejaká zápletka, konflikt, nejaká psychohygiena od starého mazáka Oliviera, a aspoň predstieraný rodičovský strach ale holt,...ako z manhattanu roku pána 2017 a nie zo zaprdeného katolíckeho akademického talianskeho vidieka rokov 1981-1982 :o)) Toto bol príbeh prvej letnej gay lásky zmäteného bisexuála a prazvláštneho postoja rodičov k poryvu citov zamilovaného teenagera voči laxnému postoju staršieho korzára Olivera, ktorý si užil pohostinnosť rodiny starého profesora, letnú atmosféru talianskeho vidieka a ešte k tomu ako bonus dostal na tanieri panický vienok naivného a zjavne nadržaného teenagera, ktorý si od Olivera sľubuje viac , ako mu je on ochotný vrátiť alebo veľkoryso ponúknuť,... a viete čo je najlepšie? že ani v najdivokejšej fantázii netuším, o čom akože má byť pripravovaný druhý diel, keď už je všetko jasné, prvá láska je vždy prva, hoci trvá krátko a nie je vždy naplnená, ale špekulujem , že by sa Elio vrátil k svojej bisexualite a začal zvádzať jeho ženu a rozbil tradičné a ukážkové manželstvo? :O)) P.s. Tohto roku som videl minmimálne tri štyri lgbt filmy, ktoré boli výrazne filmovo aj obsahovo silnejšie a nezaspával som pri nich

Jeden z nejvíce přeceněných filmů poslední doby. Největším problémem je scénář, postavy nejsou ani papírové, natož živé. Příběh postrádá napětí, konflikt a vášeň, aby mohl vzbudit silnější emoci. Srovnání se Zkrocenou horou je snad možné jen díky vodopádu na horách, jiná podobnost v esteticky sice vybroušeném, ale emočně prázdném filmu není. Problémem není pomalé tempo letního zapadákova, ale načančaná bezobsažnost, která se odehrává v pěkných kulisách staré italské vily. Marco Berger ve vynikajícím snímku Hawaii si vystačil také s minimem dialogů, přesto v jeho případě bylo mlčení hlavních postav strhující, k čemuž Elio a Oliver v Call Me By Your Name mají hodně daleko. Jedním z mála kladů filmu s průměrným scénářem jsou herecké výkony, což je obdivuhodné, protože herci vlastně nemají co hrát, proč toužit, pokud nemluvíme jen o sexuálním aktu. Především Timothée Chalamet zaujme jako Eliot minimalistickým výkonem, díky nemuž stojí za vidění. Snímek bezesporu získá řadu nominací a trofejí, nicméně, chcete li vidět gay film, jež se vám vryje do srdce, pak si pusťte Hawaii, Víkend nebo Zkrocenou horu. Slibně působí také Na konci světa, který má premiéru v lednu 2018.
Moc díky Ondřejovi 76 za titulky!

Po přečtení několika komentářů jsem se na film moc těšil, jaký to bude úžasný zážitek, zvláště když zde byl zmíněn v souvislostech i snímek Zkrocená hora. Bohužel, pro mne jedno velké zklamání, z celého příběhu jsem si neodnesl jedinou emoci, o tom abych o něčem dále přemýšlel nebo ukápla i slzička, nemůže být ani řeči. Rozvleklý děj s tématy a pasážemi, které se k námětu filmu nijak neváží - spíš bych řekl vata- z žádné scény na mne nekoukalo napětí, skryté emoce, tak abych snímek hltal a nekoukal na jaké stopáži se nacházíme. Osobně jsem si zde našel mnoho snímků, které nesou nějakou myšlenku, poučení, zamyšlení, hluboký emoční zážitek - ale tento snímek k nim určitě patřit nebude. Ostatním, kteří to vidí jinak, se tímto omlouvám.... Dodatečně : Na základě zde zmíněných jiných snímků, které recenzenti ve srovnání s tímto filmem hodnotí jako díla, která v nich zanechala hluboký zážitek a emoce, nemohu zde nezmínit snímek Contracorriente

Už dlouho jsem se nesetkal s tak nadhodnocovaným filmem. Jeho největší devízou je zachycení letní atmosféry severoitalského městečka. Ale vlastní příběh roztažený do neúměrné stopáže je bůhví o čem. O tom, že všichni chlapi jsou utajení gayové? Nebo bisexuálové? Jak si vysvětlit chování hlavního hrdiny, který se ve stejné chvíli zamiluje do amerického hosta, ale vesele se oddává i sexu s místní dívkou? Co si myslet o Američanovi Oliverovi, který se verbálně doznává k okouzlení mladým hochem, ale jinak se chová jako heterosexuál, který skončí v manželství? A co postava otce, jenž ve své zpovědi synovi vlastně dozná, že také toužil po vztahu s mužem, ale nikdy se k němu neodhodlal? Nevěrohodnější psychologickou konstrukci si neumím představit. A tentokrát bohužel hodně zklamávají i herecké výkony. Chalamet hraje mladého kluka uvolněně a přirozeně, jenže jiskření mezi ním a Hammerem v roli Olivera je prakticky nulové. Hammer je pohledný chlap, ale tím to končí, žádné napětí nebo erotické dusno, žádná skrytá touha ani provokativnost chování. Když se na hřišti Oliver dotkne Elia, mělo by být v té chvíli jasné, že šlo o záměr, jak to později sám prozradí. Jenže v té scéně není nic. Vůbec nic. Prostě postava Olivera, kterou Hammer hraje, měla být o něčem, co je herci evidentně naprosto cizí. Přikláním se k názoru, že pokud italský film na téma nečekaného letního vztahu a velké vášně, pak Davidovy narozeniny, to je film filmů.

S hodně těžkým srdcem musím, říct, že tohle je pro mě docela dost velký zklamání. A v podstatě souhlasím se Zolem. Smekám klobouk před hereckým výkonem Timothée Chalameta. Ten je naprosto perfektní, dokázal ztvárnit postavu s hravostí, živočišností, řekla bych s maximálním nasazením. To stejné se bohužel nedá říct o Armie Hammerovi. Z jeho strany to nefunguje, vůbec tam necítím žádné propojení, žádnou jiskru. Vůbec to na mě emocionálně nazapůsobilo. Není mi úplně jasné, jaká postava Olivera měla být. Strašně zajímavá věc je, že jsem viděla spoustu gifů z promo turné, kde mezi těma dvěma bylo o milion víc procent vzájemné interakce než ve filmu. Jak jsem tak o tom na procházce přemýšlela, dospěla jsem k závěru, že film má být z převážné části o Eliovi, tak asi Olivera zas až tam moc neřeší a jeho pohnutky moc neukazuje. Další věc je, že první část byla docela rozvleklá až nudná. A poslední velká výtka je za hudbu. Ta těžká klavírní hudba v první části (protože později docela vymizí), která svou hlasitostí a intensitou často přebíjí to co se ve filmu děje a působí naprosto rušivě. Co ještě jednou vyzdvihnu je Timothée, scéna jak maminka veze Elia autem domů z nádraží, musím říct, že to se mě opravdu dotklo. Málem bych zapomněla, takhle odfláknutý postelový scény jsem dlouho neviděla, to byl docela zločin.

krasny film doporucuji zhlednout :-)

Pověsti nelhaly. Vedle God's Own Country je Call Me by Your Name dalším letošním fantastickým snímkem o dospívání a hledání vlastní identity, tentokrát ze slunné Itálie 80. let. Opět výtečná chemie mezi oběma protagonisty, kteří tvoří nádherný pár, k tomu skvělá práce s kamerou a dobovými písněmi. Díky precizní režii skvěle zobrazené plynutí času, přesné vedení herců (absolutně nádherný a v jednom kuse do půli těla odhalený Timothée Chalamet bude minimálně nominován na Oscara) a dokonalý závěr jsou důkazem, že zde máme po mnoha letech další možnou queer klasiku (vedle zmíněné God's Own Country). Vskutku silný a velmi nevšední divácký zážitek.

První polovina filmu je rozvláčná a něco dít se začíná teprve ve chvíli, kdy už se nuda nedá déle potlačovat. V druhé polovině se sice děj rozjíždí, ale zase sexuálně chaotické chování postav a noční proslov otce v mých očích toto dílko znevěrohodnily. Ale krásná atmosféra letní italské vesnice, čas prázdnin a nic nedělání však tyto mínusy částečně vyvažují. Film mi hodně připomíná jiný italský film "Davidovy narozeniny", který je ale, dle mého, o koňskou délku lepší.

Autoři nás zvou ke sledování pohádky. Pohádky s kořeny v časech starověku, kdy lidé, nezatížení dogmaty, mohli žít svými city a vášněmi bez obav, zda kvůli lásce k nesprávnému pohlaví nebudou zatraceni. Kdy, s nadsázkou, homosexuálové byli podivíny ne proto, že milovali muže, ale že milovali j e n o m muže: proč se připravovat o takové spousty dalších možných potěšení?
Pohádku přenesl režisér Luca Guadagnino (přesněji: André Aciman, tvůrce knižní předlohy filmu) do osmdesátých let minulého století, navíc tak rafinovaně, že děj se odehrává mezi autentickými pozůstatky života dávné společnosti, která ve svobodě - alespoň erotické - opravdu žila, to klíčové se dokonce děje ve vile naplněné antickými artefakty. V téhle pohádce pomilovat se odpoledne s kamarádkou a v noci s kamarádem není zvláštní extravagance. I rodiče jsou pohádkoví: maminka ujišťuje sedmnáctiletého synka Eliho, jak moc ho má Oliver rád, a tatínek Olivera před rozhodující nocí nabuzuje promítáním diapozitivů s plastikami mužských aktů. V závěru Elimu líčí, jak byl kdysi sám stejnému erotickému přátelství blízko, neměl ale odvahu je prožít. Nejsou takoví rodiče k zulíbání?
Vzdor nereálnosti (ba právě kvůli ní) funguje pohádka skvěle, je skvěle natočena, skvěle obsazena i skvěle zahrána, a dojem, který zanechává, je ohromně silný. Těžko snáším, když někdo tahá za mé emoce, ale v závěrečné čtvrtině jsem se začal strašně bát konce, který nutně musel přijít.
Kvanta odborných i diváckých kritik a dalších reakcí na IMDB ukazují, jak silně film publikum zasáhl. Je to jen pohádka, ale pohádka, kterou jsme velmi potřebovali, a která s přicházejícími vánočními dny dokonale ladí. Díky Hadonosovi, že sem film vložil, a taky Ondrovi za expresně zpracované titulky. Ondra nás tu obdaroval už mnohokrát, ale tohle je dárek opravdu ježíškovský, :-).

Film skutečně vypadá jako by ho točili před 30 lety. Barvy, hudba, domy, auta, vše bylo dobově autentické a připomínalo mi to "staré dobré časy" a "četníka ze Saint Tropez". Příběh není plný zvratů, naopak. Nicméně byly okamžiky které mě dostaly a jelikož nechci spoilerovat, řeknu jen, že celkový dojem z filmu je velmi dobrý, dokonce poučný a inspirativní. Díky Ondřeji76 za překlad!

Přijměte pozvání do muzea, nejen pod širým nebem, které právě otevírá novou expozici věnující se antickému umění. Během dlouhé , předlouhé prohlídky se seznámíte s prací archeologů. Od práce v terénu, přes katalogizací, až po umístění do vitrín. Kromě profesora vás mezi exponáty provedou jeho mladičký syn Elio a zahraniční "stážista" Oliver. Dozvíte se obrovské množství informací, bohužel hlavně pověstných "špeků", sloužících především jako časová výplň. Kvůli dětským návštěvníkům jsme upravili i erotické scény. Ty působí cudně, aby se rodiče nemuseli červenat. Jim samotným zbývá prostor pro fantazii. Stejně jako divákům.

Jak stárnu a mám nakoukáno čím dál víc filmů, stává se ze mě cynik. Málokterý už ve mně dokáže vyvolat nějaké silnější emoce, osudy hrdinů jsou mi většinou lhostejné. Tentokrát je to výjimečně přesně naopak. Tvůrcům filmu se podařilo se mnou zacloumat tak, že mi to až není milé: večer jsem dlouho nemohl usnout a dnes od rána jen civím „do blba“ a myslím na ty dva. Teď se ale pokusím zkoncentrovat a něco vyplodit.

Nestává se moc často, aby byl intenzivní citový vztah dvou lidí zachycen s takovou mírou autenticity, uvěřitelnosti a přirozenosti. Velkou zásluhu na tom mají zejména oba hlavní představitelé. Nevím, jak se podařilo dát tuhle dvojici herců dohromady, ale funguje to mezi nimi dokonale. Nevzpomínám si, že bych od Zkrocené hory viděl takhle intenzivní - ale nepřehrávané! - emoce. (Poznámka pod čarou: mám neodbytný pocit, že takový prožitek musí oba herce poznamenat i v jejich civilním vztahu, a to bez ohledu na to, zda jsou gay nebo hetero). Např. při úžasné scéně na nádraží jsem skoro až reálně vnímal tu fyzickou bolest, která se v takových situacích dostavuje.

Předpokládám, že film musí zákonitě zasáhnout velkou část „cílového publika“, už jen proto, že zobrazuje řadu archetypálních situací, které většina z nás zná z vlastní zkušenosti. A pokud ne, alespoň je touží prožít – tedy jen některé z nich. Osobně je mi sympatické, že mladší z kluků není zobrazen jen jako naivní mladíček, který se blouznivě zamiluje do staršího sympaťáka a v koutku trpí. Naopak je aktivní a snaží se udělat něco proto, aby svého idola ulovil, což ději dodává jistou dynamiku a jemný humor. Mrzí mě na tom jediné: že jsem v 17 letech taky nebyl tak uvědomělý. :)

Pokud bych měl na filmu přece jen najít nějaké mouchy, byly by to dvě věci: Zaprvé zasazení děje do jakéhosi nereálného bezčasí – všichni jen neustále posedávají na zahradě, jedí, čtou učené knihy, mluví asi čtyřmi jazyky, hrají na klavír, nikdo nic nemusí... Působí to přece jen dost odtrženě od reálného života. A zadruhé: myslím, že nebylo nutné u OBOU hlavních postav zatahovat do děje jejich ženské partnerky. A určitě ne touto formou, kdy mladík si holčinu zjevně hodně užívá (tj. nejedná se o sex, který by si ona vynutila), aby vzápětí vyjel po kamarádovi. Netvrdím, že bisexualita neexistuje, ale zde to na mě působilo vysloveně rušivě.

Poetické vyznění filmu podporuje krásná kamera, hudba a přírodní scenérie italského venkova. Divák, který k dobrému zážitku potřebuje mít nějaký děj v pravém smyslu, si zde na své nepřijde – na povrchu se tu neděje téměř nic, vše se odehrává v hlavách a srdcích postav. Osobně by mi nevadilo, kdyby se tvůrci filmu rozhodli natočit ještě jeden alternativní závěr, na který by se dívalo snadněji. Takhle nevím, kdy zas budu mít odvahu se na to podívat znovu. Já vím, je to jen film...

Pozn.: Zdá se, že začínám být plodnější než Václav. :)

Já nemůžu jinak, než hodnotit 10/10. Tohle je rozhodně nejlepší film roku 2017, za mě možná nejlepší film, jaký jsem kdy viděla. Film má nádhernou atmosféru, je dozdobená krásnou a příjemnou hudbou. Snímek by mohl nabídnout vlastně jednoduchou zápletku, kýčovitý námět a obyčejné zpracování, ale to rozhodně nečekejte. Film jde o krok napřed, neustále vás něčím překvapuje, nabízí vám trošku životní filozofie a podněty k zamyšlení. A teď se jenom budu těšit, jak budu na film koukát pořád a pořád dokola..