Children of God (2010)

Pěkný, poutavý film a originální z pohledu prostředí Baham.
Co mi vadí všeobecně je to příšerné pánbíčkaření a vnucování svých "pravd" jiným, a to jak ve filmu, tak ve skutečnosti.
Každopádně ale film patří do zdejšího nadprůměru ...

Krásný gay-film z poměrně neobvyklého prostředí bahamských ostrovů. Téma vyostřené netolerance a nesnadného c-o dostává v atmosféře převážně černošského světa ovládaného křesťanskou ideologií další rozměr. Oba hlavní hrdinové uvěřitelní, netuctoví, přitažliví.

Veľmi pekný film, klasický avšak silný príbeh v krásnom prostredí. "je to spoločná nenávisť, čo ľudí spája". to som si ja z toho zapamatala a podľa mňa sa to nieslo celým filmom. (práva homosexuálov, tradícia/kresťanstvo, rodina)
koniec pekný/ smutný v podstate vám nechá trošku na výber ako ho chcete poňať.
určite odporúčam.

Krásný film z krásného prostředí.
Poučení, které z filmu plyne: "Když na to nemám, nemachruju".

Děkuji za překlad velice zajímavého snímku, vše bylo super a docela jsem si zapřemýšlel sám nad sebou. Moc se mi líbilo herecké podání. Nemohu jinak než doporučit. Díky

Zajímavá ukázka bahamské kultury, která se svým způsobem vyrovná s homosexualitou. Ve filmu jsem objevil prvky z jiných gay filmů a i jiných filmů všeobecně. Nenaleznete v něm objevného. Přesto je to hezká podívaná a proto doporučuji:)

Velmi povedené drama. Především mě zaujaly herecké výkony hlavních postav.
Příběh nepřinese nic převratného a nečekaného, ale nudit také nebude. Zpracování a prostředí Baham je příjemné, dialogy zajímavé a udělat si představu, jak vypadá bahamská obdoba "boje proti/za práva homosexuálů" je také určitě lákavá.

Johnny Ferro působí jako bílý cukr v černé kávě. Dodává jí sladkost a mění chuť celého nápoje. Společně se Stephenem Tyronem Williamsem se úžasně doplňují. Střet nesmělosti s "požitkářstvím" se jakoby místy vytrácí a role se mění. Konec sice působí, jako by měl vyznít doztracena, ale ve spojitosti s pasáží snímku, ve které Johnny mluví o smrti a činnosti mozku, který pracuje ještě pět minut po dobití srdce, je jednoznačný. A nebo jsem asi přílišný pesimista.

Z jednej strany klasika tohto žánru. Stereotypná hlavná postava, ktorú prezentuje mladý introvertný umelec, ktorý svojím osudom nežije, len živorí a poddáva sa homofóbii a násiliu okolia, v ktorom žije. Samozrejme do jeho života vstúpi osoba, zdanlivo s odlišným chápaním sveta, časom sa však ukazuje že jeden od druhého sa majú čo učiť,... proste nič výnimočné, má to všetky prvky ktoré divák od tejto drámy očakáva, lásku, problémy s Comming Outom jednej s postáv, homofóbiu, politiku a kresťanstvo s tým všetkým spojené. Na druhú stranu je tento kúsok priam úžastne spracovaný, nádherná kamera, dramatické momenty, výber hercov a ich výkony fascinujúce, hlavne v prospech Johnnyho Ferra, ktorému zjavne úloha melancholického nesmelého umelca sadla. Celé je to dotvorené trochu netradičnou hudbou, ktorá vychádza s prostredia, kde sa dej odohráva. Najsilnejším momentom je určite otvorený záver, ktorý pozdvihuje film na trochu filozofickejšiu úroveň, určite zanechá dojem. Vrelo odporúčam, film na viac pozretí ;-)