Les chansons d'amour / Love Songs (2007)

Krásna francúzština a atypické spracovanie dialógov alebo monológov v hudobnom prevedení si ma získali. Hercov vybrali vhodne, nemám žiadnu výtku k nikomu a tie role im sadli.
Zo začiatku pozerala som, čo môžem očakávať? Trojuholník možno zvláštny možno nie, ale otvorenosť s akou komunikovali dcéra s matkou alebo celkovo rodina to sa len tak nevidí. Osobné stretávanie sa rodiny v dnešnej technologickej dobe už pomaly mizne. Vo filme ho však zažijete naplno. Žasla som, ako tie dialógy pekne spolu - hrali, dopĺňali sa. Súhlasím aj s recenziami nižšie veľa bolo naznačené, nedotiahnuté, zahmlené avšak taká je i nálada tohto filmu, mierne melancholická, zahmlená ako sen. Je to dielo na seriál, kde by
vyšlo slnko a viac sa vyjasnilo. Totálna bomba v dobrom slova zmysle bol koniec, nádhera a po dopozeraní som nahlas povedala wau, a preto vravím wau, po čase sa k tejto snímke vrátim.

Výsledek je sice trochu rozporuplný, ale vlastně mě ten film svým způsobem baví.
Sám o sobě je trochu kulturním šokem, prakticky každá postava zde kouří a cigareta je nedílnou součástí spousty scén, což už by asi v dnešní době tak nebylo. Naopak vztahové linky jsou velice moderní a (zřejmě) odráží myšlení současných mladých, kteří se netrápí konvencemi a škatulkami, ale hledají lásku opravdu kdekoliv. Ať mi to může být jakkoliv vzdálené, přechod mezi hetero vztahem, trojúhelníkem a homo vztahem tu působí zvláštně přirozeně a nikdo z toho "nedělá vědu".
Naopak na první pohled velmi harmonické vztahy v rodině Julie se postupně ukazují jako částečně toxické a bohužel nakonec tato linka vyšumí do ztracena a není vysvětlena. Například setkání matky s Alice nebo sestřina angažovanost v Ismaelových vztazích. Celkově je ve filmu spousta věcí naznačena, ale nepříliš často dokončena, chybí pořádná katarze. Třeba i u smrti je atmosféra filmu spíše "jen" nadále zádumčivá.
Písničky většinou ději nijak nepřispívají, naopak jej výrazně zpomalují. Některé čistě šanzonové mi k ději ani nijak zvlášť nepasují, naopak poloha pop-rocková se tu vyjímá mnohem lépe.
Přes to všechno ve filmu vidím mnohem více pozitiv, i občasné (ne moc příjemné a zbytečné) přehrávání Ludivine Sagniera je dějově ukotveno a jenom nám tak předvádí hercův rejstřík...

Melancholický snímek prokládaný "hereckým zpěvem", který spíše jen ťuká na dveře a bojí se vejít dovnitř. Jednoduše klouže po povrchu. Pokládá otázky, na které odpovídá jen stroze a nebo mlčí. Ale hlavně...mlží.

Film mě tolik neuchvátil, jako ostatní, takové jakési nanicovaté, nereálné, rozhárané, rádoby volnomyšlenkářské, teď mluvím o příběhu. Jinak snímek jistě kvality má, ale jen omezené. Možná, až jej uvidím potřetí, že se mi začnou i ty hudebně písňové pasáže líbít, ale otázkou je, zda se donutím na něj znovu kouknout …

Podle mě nádherný film! Příběh je tak upřímný, otevřený, uvolněný a pro mě zcela uvěřitelný. Tragický i radostný a plný nadějí – to vše dohromady. Je úžasné, jak s lehkostí odsouvá stereotypy týkající se vztahů a sexuality. Atmosféra tohoto snímku je okouzlující, dotváří ji především písně, které dokonale vystihují citové rozpoložení postav! …No a ta závěrečná scéna!!! ♥

Veľmi príjemné prekvapenie. Na začiatku - v okamihu, keď do zvoľna postupujúceho deja zaznie prvá pesnička ("ide po ulici a začne spievať") - skutočný šok. Och... Ale pesnička je pekná. A ďalšie o nič menej. Možno ich ako čiastočne frankofónna osoba hodnotím mierne nekriticky - ale práca s jazykom (francúzskym) je naozaj zaujímavá. Nechcem povedať, že muzikálové čísla posúvajú dej dopredu, ale dotvárajú atmosféru a popisujú pocitovú náladu postáv. Vnášajú do filmu rovinu, ktorú by tam inak bolo ťažko dostať. Bez piesní by "Piesne o láske" boli iba priemernou francúzskou depresívne-melancholickou drámou. Kto nemá rád muzikály a kto nemá rád francúzštinu, nebude veľmi nadšený...

Dej poníma dva veľké zvraty - prvý možno až absurdne drastický (nechcem prezrádzať, prekvapenie je jedno z plus filmu), druhý (sexuálny) zasa nepochopiteľne kľukatý. Možno tu pochybovať, či autor len úmyselne nenaťahuje a netápe v tme - na hranici uveriteľnosti. V každom prípade, nejedná sa o "štandardný príbeh zo života", aj keď farebným ladením evokuje chlad a surovú každodennosť. Postavy a ich konanie je divák ochotný prijať práve kvoli hudbe - inak by ich v tak extrémnych situáciách bolo ťažké zvládnuť (napísať, zahrať a zrežírovať).

Výsledné dojmy sú možno zmiešané, ale vôbec nie zlé. Medzi všetkými tými umelými situáciami, nad zvláštnymi textami pesničiek sa možno zamyslieť (alebo zasnívať). A popri všetkom novembrovom chlade, film svojim spôsobom zahreje ako nečakané objatie zozadu.

Pro mě to bylo zklamání. Po velmi slušných hodnoceních zde a i slušném začátku filmu jsem asi čekal víc. Písničky mi připadaly takové utahané a s postupem děje mi lezly čím dál víc na nervy. Navíc tam snad nikdo neuměl pořádně zpívat. Takže pokud můžu mluvit za sebe, jednu se to vidět dá, ale asi se k tomu filmu už nevrátím.

"Les Chansons D'amour" je dalším dílem spadající do kategorie, které říkám francouzské "light muzikály". Jednoduché a velmi dobře zapamatovatelné melodie spolu s francouzštinou a stylizací do každodenního života bez velkých choreografických excesů, vytvářejí dobře fungující ozubené soukolí, které fungovalo už v detektivním "8 femmes" Françoise Ozona nebo v letní komedii "Crustacés et Coquillages" Oliviera Ducastela. Příjemné a vizuálně zajímavé (jízda Ludivine Sagnier noční ulicí) dílo s okouzlujícím Luisem Garrelem v hlavní roli.

Hudba ma dostala, pesnicky posuvaju dej viac ako v ktorom kolvek inom filme. Fascinujuca je cela schema hlavny postav. Trojka (baba,baba,chalan), potom par , potom trojuholnik chalanov a baby a zaver par dvoch krasnych chalanov :).

Za herecke vykony a hudbu by som dal aj viac ako 10.

Tento film miluju. Je to pohlazení na duši. Když jsem ho viděl poprvé, zarazilo mě, že po pár minutách bezstarostného příběhu přichází nečekaná studená sprcha v podobě smrti jedné z hlavních postav, ale i přes tuto nemilou událost, která se stane jedním z hlavních motivů pro zbytek filmu, je atmosféra tohoto snímku francouzsky hravá, francouzsky poetická, prostě sexy. A ta závěrečná scéna...

Mám prostě slabost pro francouzskou kinematografii.. ok, nejen pro kinematografii, jsem "trochu" frankofilka, ale to už sem nepatří. /Už slyšim Karine, jak se mi směje :D/

Pěkný.

Musím říct, že tohle je moje srdeční záležitost. Reálně zhodnoceno je to sice prvoplánové, hudebně ne až tak skvostné, ale ta francouzská nová vlna má v sobě něco neodolatelného.