My Golden Blood (2025)

Vždy, než vydám recenzi, tak si přečtu co už bylo napsáno a u tohoto seriálu se všichni shodneme, příjemná pohádka, kdy ani já neměla potřebu přetáčet. Vypichuji skvělou chemii - fakt jsem to klukům věřila. Co mě však úplně dostalo do kolen byla ústřední píseň, ta je tak něžná a krásná a romantická a ........přestože s upíry jde častokrát v ruku v ruce smrt, tak je tak nevinná ❤️.

Od seriálu jsem mnoho nečekala, ovšem to je tak příjemná pohádka! V seriálu je jen jedna dvojice a myslím si, že to klukům hodně pomohlo. Měli dost času vykreslit svůj vztah i v drobnostech a připoutat si diváka. (Kdo z herců by taky mohl konkurovat urostlému Markovi, že :-D) V kontrastu s jeho fyzickými přednostmi mě bavila něha, která byla snad lepším lákadlem než chemie a dodávala seriálu nefalšovanou romantiku.
Hodně oceňuji jednoduchou, ale krásnou hudbu, která se seriálem prolíná.
Příběh hezky plynul, ale zároveň byl emočně pestrý. Já si to fakt užila.

Ano, přesně, přesně. Já jsem si vlastně tento seriál rovněž pustil jen na zkoušku a hned u prvního dílu jsem byl spíše kritický, především k oběma klukům, které jsem zase tak detailně neznal, nemám čas na sledování všech seriálů a Gawin mi v tom dobrém slova smyslu se svou lehce staženou kamennou tváří připadal jako vnuk z filmu Planeta opic 😁. Postupně jsem se ale zakoukal a seriál mě nakonec zcela dostal, a to nejen tím, jak "dobře" skončil, ale celkově. Vždyť je to jeden z mála, kde jsem nepřeskakoval titulky vepředu ani vzadu, kluci umí i pěkně zpívat a ty písně mi vždy nádherně pohladily duši a Mark svou postavou a krásnými zuby mě nedal spát, až jsem kdesi musel napsat: "...Marku, nechceš mě navštívit v mé ložnici? Mám také zlatou krev, uvidíš!..." 🤪A když Mark stáhl obličej, až se mu objevily vrásky u kořene nosu, rozevřel ty své velké nozdry a obnažil ty ostré bělostné tesáky, tak jsem si přál mu podlehnout a dát mu svou krev 😸. U všech kritérií dávám za deset, i když u herectví bych spíše dal za 9, ale to za mě jistě udělají ještě i jiní. A na závěr ... víte co mě dostalo nejvíce? Roztomilost - ale vůbec ne taková, kterou byste si mysleli a kterou se ohání spolu s "chemií" mnozí pisatelé recenzí na dalších serverech. Těch pár scén fyzického kontaktu obou představitelů, taková ta mírná neobratnost a ROZTOMILÁ heterácká neohrabanost byla tím dalším bonusem navíc.

Velmi dobře zpracováno, velmi fajnová oddechovka.

Super upíří seriál. Vždy jsem se těšila na další přeložený díl a nikdy to nebylo zklamání. Počet dílů je tak akorát, děj se neloudá, pořád čekáte co se bude dít dál, takže vás dokáže udržet v napětí. Nádherná hudba, herci také super, i když Mark mi občas tím "zvadlým" pohledem, jak jsem si to sama nazvala, občas lezl na nervy :-D. No a v posledním díle jsem se neubránila říci si nahlas: "Konec dobrej, všichni mrtví..." :-D. A ještě musím vyzdvihnout milostné scény, protože ty se taky povedly. Takže tato thajská upíří pochoutka, by rozhodně neměla uniknout vašim BL chuťovým pohárkům. :-) Kafe, nohy nahoru a šup na 1. díl. Bude to jízda.

Přes vlažný začátek se to rozjelo. Joss a Gawin k sobě ladili, příběh byl napínavý. Nakonec jsem byla překvapená kdo byl vlastně skutečný padouch. Za mě super a určitě se k němu vrátím.

Moc mě tento příběh překvapil, podotýkám, že mile, protože Gawina moc nemusím, ale tady jakoby ožil a asi to bude jeho hereckým partnerem. Joss a ten jeho výraz odkopnutého štěněte mě pokaždé dostal. Herci mají mezi sebou úžasnou chemii a jejich milostné scény nespadly do trapnosti. Seriál výborně natočený, podkreslený nádhernou hudbou a ostatní herci skvěle sekundovali těm hlavním postavám, až jsem kolikrát byla překvapena, k jakým zvratům došlo. Trochu jsem se toho bála, ale jsem ráda, že to nesklouzlo někam jinam a vřele doporučuji.

My Golden Blood je přesně ten typ seriálu, který si pustíte „jen na zkoušku“ a pak zjistíte, že jste se během pár minut stali rukojmím. Ne kvůli velkým efektům nebo šokujícím zvratům. Ale kvůli atmosféře. Tichému napětí. Těm momentům, kdy se dva herci na sebe podívají a vy najednou cítíte, že se ve vzduchu děje něco, co nejde pojmenovat, ale rozhodně to chcete vidět až do konce.

Téma upírů je ohrané? Ne tady. Tady není důležité, kdo má tesáky. Důležité je, kdo si dovolí cítit. Kdo pustí druhého k sobě. A kdo to neunese. Všechno je tu postavené na jemnosti. Na kontrastech. Na vnitřních soubojích, které se neodehrávají v katedrálách, ale v pohledech přes stůl.
Chemie hlavních postav není žádné laciné jiskření. Je to dlouhé, táhlé napětí, co se rozvíjí bez slov. Gawin tady poprvé opravdu ožil. Ne hraním emocí, ale jejich zadržením. A Joss? Klidný, kontrolovaný, a přitom v každé scéně cítíte, jak v něm všechno vře. Společně fungují bezchybně. Ne teatrálně, ale přirozeně. Skoro to bolí.
Režie pracuje s tichem stejně jako s hudbou. Kamera pomalu klouže prostorem, detaily nejsou náhodné. Barvy jsou jemné, ale výrazné, a každá scéna má svou váhu. I když se zdánlivě nic neděje, něco se vždy děje pod povrchem.
Vedlejší postavy nejsou jen výplní. Každá z nich má své místo a svůj účel. Jsou to spíš tiché stíny, které tu a tam vstoupí do světla, zanechají dojem a zase zmizí.
Celé to působí jako sen, ze kterého se nechcete probudit. Ne protože je příjemný, ale protože vás zasáhl. Jako když uslyšíte melodii, kterou jste neznali, ale přesto ve vás zní něco dávno zapomenutého.

A když přijde poslední scéna, je to tiché sbohem. Ne uzavřený kruh. Spíš otevřená rána, která zůstává. A to je možná to nejupřímnější, co tenhle příběh nabízí.

Tak tohle bylo teda něco. Žádná motokára. Tohle mě rovnou posadilo do monopostu F1. Nejdřív si dáte pár zahřívacích kol, a potom začne ta pravá adrenalinová jízda. Rychlost vás doslova přišpendlí do sedačky a vy letíte po okruhu, co kolo, to vyšší rychlostní stupeň. Cestou se připravte na "upíří" emoční nálož. Strach, tesáky, chuť krve, přátelství, víra, láska, a najednou...
najednou z vás vyletí "Neee, proooč?". To nevíte jestli máte nejdřív brečet a pak se prát nebo naopak. Pak zajedete do boxů na PIT STOP a aspoň v krátkosti si vychutnáte odpočinkové pohlazení rudými, sametově hebkými, okvětními plátky růží. Ale...sotva se vám srdce vrátí do hrudi, tepová frekvence se ustálí na normálu, oschnou slzy a vypálíte do dalšího kola, tak to začne nanovo. Rovinka, prudká zatáčka, přetížení 5G a přestáváte dýchat...chvíle štěstí, zrada, bitky, rozhodnutí, slzy, boj do poslední minuty...A když se nakonec řítíte cílovou rovinkou, tak už víte, že chcete objet ještě aspoň jedno kolo...škoda, že se ho nedočkáme.

Herecky zvládnuté dokonale, aspoň pro mě. Gawin mě nikdy moc nebral. Vždycky mi připadal leklej, statickej, bez šťávy. Jako by na něco čekal. A taky že čekal! Ten, kdo vymyslel, že ho spojí s Jossem, by zasloužil "Řád zlatého upířího tesáku." Gawinovi vlítl do očí život, konečně rozhýbal tělo. Podle mě teda herecky vyrostl.
A Joss? Žádný upíří potěr. Tohle byl pořádný upíří samec. Bavilo mě sledovat jeho nové, postupné "probouzení", vnímání lidskosti, její projevy. A jestli jsem se bála, že mi rozstřelí obrazovku u noťasu Gawin (Tong), tak Jossova (Mark) scéna..koupelna, vana, košile, čich a touha v jeho upířích očích...mi jí odpálila úplně (něco podobného dokázal snad jen Max v Bangkok love stories: Innocence). A jejich společné scény? Něha a láska v každém pohledu, doteku...

Jinak Nakanovi nevěříte nos mezi jeho něžně, smutně, zabijáckýma očima, slečně Thaře věříte naopak úplně všechno, k tetě Wan se chcete schovat do náruče, u kocoura přemýšlíte, co vyvede za lumpárnu a Neo v roli Tonkly si u mě, po Only friends, konečně nasbíral pár plusových bodíků.
A další...OST. Naprostá pecka. Jinak herci, kamera, interiéry, barvy, celkově poskládaný příběh, jeho dynamika a zároveň něžnost...Wau...

Těším se, co nám dvojice GawinJoss předvedou příště. Bude to chtít ale sakra dobrý scénář, aby se to tomuhle aspoň přiblížilo.

P.S. Omlouvám se za výlet na okruh F1. Tam to teď bývá dost často nuda. Někdy se ale najde závod, který vás "narve" do sedačky...jako právě mě tady. A vůbec mi nevadí, že se v hodnocení na MDL i IMDb nedostal přes 8.