Solange Du hier bist / While You Are Here (2006)

Divák uvidí do hloubky jdoucí studii závěru života osamělého homosexuála, jehož prázdné dny osvěží novou touhou mladý prostitut. Oba naléhavě potřebují lidské zázemí, což vede ke kratinkému ale hlubokému prolnutí jejich životů. Leckdy je nezřetelné, co je realita a co představa, tvůrci ale zobrazením obojího dokázali účinně navést diváka k pochopení životních situací, pocitů a nadějí postav. Dobře se přitom zdařilo vyhnout prvoplánové dojímavosti. Pojetí postav muselo být náročné jak pro herce (zkušené a přesvědčivé), tak i pro jejich režijní vedení. Pozoruhodná je práce se světlem a kamerou a solidní vytěžení limitovaných možností prostoru reálného bytu.

Film vznikl jako závěrečná práce Stefana Westerwelle na kolínské mediální akademii. Při uvedení sklidil pozornost festivalového publika, protože však během dalších dvanácti let dostal režisér příležitost k natočení pouhých tří filmů, lze předpokládat, že naděje, které vyvolal ve skleníkovém prostředí školy, se mu v praktickém mediálním provozu naplnit nepodařilo.

Pomalý, velmi mírně plynoucí film o stáří a mládí mě naplnil jen částečně. Herecké obsazení solidní. Snímek, který získal několik filmových ocenění, je pro mě solidním dílkem, které se mi ale úplně nedostalo pod kůži ...

Hezký záměr konfrontace mládí a stáří, krásného mladíka a starého muže, ale bohužel podivně realizovaný, útržky vyprávěných příběhů, přeskoky v čase, hodně pomalé tempo...

Příběhy s prostitutama nepatří zrovna k mým oblíbený, takže jsem od tohohle filmu moc nečekala. O to víc jsem byla mile překvapená, už od prvních minut jsem z filmu cítila takovou tu jemnou, křehkou, niternou atmosféru. A ta, za pomoci kamery zaměřené na detaily, prochází celým příběhem o dvou hercích. Dvojice toho moc nenamluví, což mi někdy přišlo trochu nepřirozené a násilné, že ten autorský záměr s mlčením už byl moc, že přece každej by v takový situaci něco řekl, ale třeba to tak bylo zamýšleno, těžko říct. A i těžko říct co měly některé ty věci vlastně znamenat, například závěr, nebo ta vyprávění. Ikdyž se mi film líbil, nemůžu říct, že bych vše úplně pochopila.

Stáří patří neodmyslytelně k životnímu koloběhu, stejně jako mládí, které není věčné. Někdo "brojí" proti kalendáři a jiný zase akceptuje fakt, že vše jednou končí i život samotný. Mnozí zůstaneme ke konci sami, byť jsme za život byli obklopeni lidmi. A budeme si muset kupovat lásku. Celkem na mě padl smutek již během filmu.