Voor een verloren soldaat / For a Lost Soldier (1992)

Klobúk dole pred snímkou staršieho dáta, natočenou vnímavo a citlivo. Zaujala ma od prvých minút až po posledné. Iste v bese vojen a povojnových období môže začať kvitnúť láska. Ako nežný jemný puk, ktorý sa začal rozvíjať a... Viacej vám rozpovie samotná snímka. Krásne spojené s umením, hudbou. Sympatický Andrew Kelley a veľmi mladučký Maarten Smit s iskrou charizmy iste oslovia viacerých. Zaujala ma recenzia Václava a vnímam isté veci podobne, ako píše. Nechať púčik pukom a krásou dlhšie a na plné rozkvitnutie počkať na zrelší vek.

Pro mě jeden z nejhezčích snímků tady

Řada diváků označuje dílo z roku 1992 za odvážné kvůli gay tématice, v té době ještě neobvyklé. Film ve skutečnosti navazuje na období 70.-80. let, kdy mezi témata veřejné diskuse patřila i možnost připustit sexuální kontakty dospělých s nezletilci, jestliže nezletilci vysloví souhlas. Vznikaly filmy, které myšlenku propagovaly, typicky Du er ikke alene Lasse Nielsena, a evidentně právě na tuto (dost dlouho trvající) vlnu navazuje For a Lost Soldier. Lze odhadnout, že také Van Dantzig, autor literární předlohy, povzbuzen touto vlnou publikoval knihu v roce 1986, ač je inspiriována jeho zážitky v té době 40 let starými. Pozdější pedofilní aféry (Dutroux atp.) myšlenku smetly. Všeobecně se soudí, že dnes by podobné filmy vůbec nemohly vzniknout.

Knižní předloha je o dost zajímavější, než film, vyprávění malého Jeroena v ich formě usnadňuje mnohá sdělení, která film by jednoduše nevyjádřil. Jde o výpověď o rané pubertě mladého gaye a určitě v mnoha z nás vyvolá řadu vzpomínek. Otazníky nutně vyvstávají nad příběhem fyzicky konzumované lásky mezi dvanáctiletým Jeroenem a mladým vojákem Waltem. Tím, že ho vypráví Jeroen, vnímáme ho jako krásný a tklivý, možná i unášející příběh o lásce, jakou bychom rádi prožili. Van Dantzig si tak ovšem ušetřil odpověď na otázku, jestli zážitek s Waltem byl to nejlepší, co mohlo Jeroena v jeho věku potkat. Když se Jeroen po válce vrací do Amsterdamu, odkud byl rodiči poslán na venkov, aby byl chráněn před útrapami války ve velkoměstě, jen těžce navazuje na stará kamarádství, školu a jiné běžné součásti světa dvanáctiletého kluka (to už film nezachycuje). Jeroen prožitím hluboké lásky i jejího neodvratitelného konce, na což ještě nebyl zralý, oproti svým vrstevníkům rychleji dospěl a přišel tak o kus dětství. Lásky lze prožívat celý život, dětství nikoli.

Nejde tu ani tak o morálku či zákony - to jsou výsledky společenské dohody, která se stejně mění s proměnami společnosti. Některé prazákladní principy ale měnit nelze, ochrana mláďat mezi ně patří snad na prvním místě. Přejme Jeroenům tolik lásky, kolik jen dokáží unést, ovšem ve věku, kdy jsou schopni unést i šrámy, které jsou s láskou nezbytně spojeny. A přejme Waltům, aby dokázali odolat a ponechali Jeroenům nedotčené dětství, které lze prožít jen jednou, a které má právo být maximálně chráněno před nehodami, ty citové nevyjímaje.

Film jsem objevil jen díky čerstvé recenzi mého předhodnotitele, jinak bych jej asi v hlubinách databáze přehlédl. A to by byla škoda. I když někteří zdejší uživatelé by asi film hodnotili jako nemorální, já dávám plný počet bodů. Za odvahu, za to přirozené vykreslení onoho nerovného vztahu, za tu spoustu otázek, které nastoluje.

Po skouknutí tohoto filmu se člověk musí zamyslet nad tím.... je možné aby se 12 letý kluk dokázal zamilovat do dospělého muže??? Já říkám že ano.A proč by ne....

Kvalitní a hodnotný film po mnoha stránkách, prcek sice na mě až moc mladý, ale jinak supr. Krásné herecké výkony v čele s Andrew Kelley v roli kanadského vojáka ...

Neuvěřitelné. Je neuvěřitelné, že takový film vznikl v době, která tomuto tématu ještě rozhodně nepřála. Gayové byli trpěni, ale že by o nich někdo točil filmy, natož zfilmoval autobiografický snímek jednoho z nich, to prostě nebylo obvyklé. Režisér Roeland Kerbosch s veškerou filmařskou odvahou natočil příběh podle novely Rudiho van Dantziga, jež obsahovala autobiografické prvky z autorova života. Příběh je podán takovým způsobem, že zde pouze fascinovaně sledujete příběh velmi nekonvenční lásky dvanáctiletého chlapce Jeroena, jež ve filmu postupně odhaluje sobě i divákovi svoji odlišnou sexualitu, ke kanadskému vojákovi Waltovi a máte přitom pocit, jako byste sledovali obyčejný příběh romantické lásky. Jsem trochu skeptik a jako např. v případě filmu Snídaně se Scotem, se na uvědomění si homosexuální orientace dříve než v patnácti letech dívám dost nedůvěřivě. V tomto filmu je ale vše jinak. Vůbec vás nenapadne, že se jedná o lásku, která je z pohledu většinové společnosti více než nekonvenční (zajímalo by mě, jak to je ve skutečnosti s hereckými představiteli hlavních postav, protože jejich výkony byly více než uvěřitelné) a i z dnešního pohledu by se dala prohlásit za velmi problematickou (vzhledem k věku mladší z hlavních postav). Musíte si však uvědomit, že se jedná o v podstatě autobiografický film a předkládání skutečné události z pohledu Jeroena/Rudyho. Rozhodně se jedná o film, který může sledovat naprosto kdokoliv a nebude zklamán, prostě jen sledujete velmi romantický vztah, který by chtěli zažít alespoň někteří z nás (závidím, mít já tu odvahu a sebeuvědomí...). Naprosto mě dostal závěr filmu, když již o mnoho let starší Jeroen, ztvárněný mým oblíbeným Jeroenem Krabbém (podobnost křestních jmen čistě náhodná), dostane od své kolegyně obálku. Ten jeden záběr, ten jeden pohled Jeroena mluví za vše. Bravo!

Citlivě a vkusně natočený film na velmi ožehavé téma.

Na svou dobu (láska mezi vojákem a malým klukem) hodně odvážný film, který citlivě ukazuje vzpomínky malého chlapce na konec druhé světové války. Film zachycuje také zajímavou dobovou reálii Holandska, kdy lidé z velkých měst dávali své děti na venkov k rodinám, které je byly schopné narozdíl od rodičů uživit.

Velmi silný snímek, pro mě hlavně v tom, že je vyprávěn přirozeně, tak nějak matně (vzpomínky) a přesto důkladně. Neuvěřitelně na mě působí jazyková bariéra mezi hlavními hrdiny, se kterou se vyrovnávají všemožně. Dobově velmi popisné dílo, navíc s krásnými exteriéry...

Titulky jsem překládal celkem dlouho. Film je zvláštní v tom, že je do něj homosexualita propojena nevídaně přirozeným způsobem. Příběh se odehrává v jakémsi vypravování či vzpomínkách na dětská léta prožitá v okupaci a za války. To vše je zvláštně propojeno hudbou a nechává nástin tehdejšího žití či nežití.

Nádherný, přesto velice zvláštní příběh, kdy se jeden z vojáků, zachraňujících Nizozemí v druhé světové válce, zamiluje do malého kluka. Neuškodilo by ale téma více rozvinout do delší stopáže.

Krásný...co dodat...?