Freistatt (2015)

Nevím sice, proč byl Freistatt zařazen mezi gay filmy, ale podívaná je to nesmírně sugestivní, neradostná a strhující. Filmařsky takřka dokonalé.

no né...tihle luteráni!
Drsné až neuvěřitelné!

Jde vidět, že prací Němci rádi (nejen) v minulosti napravovali nepohodlné (nežádoucí) lidi. Freistatt se mi líbil z profesního hlediska, jako sonda do nápravného systému. Podobné "resocializační tábory" nebyly v minulosti ničím výjimečným i v tzv. vyspělých zemích. Ale...Nebýt Maxe, byť v epizodní roli, zřejmě bych se nedodíval.

Toto nie je gay filma a gay téma (alebo skôr zneužívanie mladistvých) je naozaj epizódna.

Napriek tomu je to snímok silný, s nádherným vizuálom, občas napínavým dejom, zákerne kultivovaný fašizmus 2.0 (povojnové Nemecko) skvele kontrastuje so zdanlivo neunaviteľnou túžbou po slobode, dá sa tu zamyslieť nad tým či človek dokáže existovať ako nechcený jednotlivec, alebo musí nájsť modus operandi s odpudivými ale funkčnými pravidlami toho-ktorého spoločenstva. Pod koberec pozametaná a slabo odčinená historická krivda citlivému divákovi zdvihne žlč.

Další z řady "pasťákových" příběhů. Žádná selanka, spíš pro silnější žaludky. Gay téma je zcela na okraji a jsem rovněž názoru, že film sem ani nepatří, ale kvůli mému miláčkovi Maxu Riemeltovi jsem šel do toho...
Technické zpracování mě poněkud zarazilo. Jako kdyby tvůrci filmu chtěli atmosféru doby (1968-70) navodit i technickým zpracováním snímku (???). Pokud nekvalita obrazu a zvuku není jen vinou zde dostupné kopie, tak si nemyslím, že to celkové kvalitě filmu natočeného v současnosti prospělo. Dialogy v němčině jsou neposlouchatelné, paradoxně víc jsem rozuměl anglickým titulkům než mně bližší němčině. Stáhl jsem, viděl jsem, zhodnotil jsem.... No... běžnou (většinou nadprůměrnou) německou kvalitu tato druhořadá produkce nedodala.

Dobře natočený film, který dává nahlédnout do historie a sděluje, že i Německo si ve 2. pol. 20. stol. v oblasti různých internátů, pasťáků, apod. prošlo podobným vývojem jako jiné státy. Scény drsné, ale na druhou stranu nic, co bysme ještě neviděli v podobných filmech (teda asi kromě zahrabávání pod zem).
Gay obsah v tom nehledejte. Že má jeden chovanec něco s jedním z hlídačů, je lehce naznačeno v jedné scéně, ale to je tak vše. Vzhledem k tomu, že onen chovanec je celkově pošuk, je to opravdu jen domněnka a je otázkou, jestli tento film vůbec patří na tento web.

"Co je, je špatné," charakterizuje Čapek komunistickou agitaci ve slavném eseji. Také tvůrci tohoto filmu se řídili stejnou zásadou. Příběhy z nápravných zařízení pro mladistvé se točí jako na běžícím pásu, úspěch je zaručen tím, že citlivé duše se vždy rozteskní, vlastně právem, protože ať se tam někdo ocitne kvůli svým lumpárnám, nebo jen nepřízní osudu, vždy je to handicapující start do života.

Vše, co jste viděli ve kterémkoli takovém filmu, uvidíte i zde, a tvůrci nadšeně přidali i pár vlastních nápadů (že by vychovatel zasypal chovance zaživa do hrobu, to mi v rámci žánru přijde celkem původní). Ředitel ústavu? Pervert. Vychovatelé? Perverti. Matka hrdiny? Mrcha. Otčím hrdiny? Buranský hajzl. Kamarádi? Zklamou. Spoluchovanci? Šikanují. A že se příběh odehrává v pasťáku spravovaném církví, to snad ani není třeba zmiňovat. Ostatně i sám Wolfgang, kterého tam matka odklidí, aby nepřekážel jejímu laškování s novým partnerem: v noci se mu zdá o erotických scénách s vlastní matkou, a když si s ním chce pohrát dcera ředitele, málem ji znásilní. Ve filmu téměř doslova není scéna, ba ani záběr, kde by se nedělo něco negativního, násilného, surového, tragického.

Napřed se zdá, že příběh o perverzi strhl tvůrce natolik, že natočili perverzní dílo. Až závěr odhalí pravdu sdělením, že od roku 1945 prošlo v NSR asi třemi tisíci takových církevních a státních zařízení přes 800.000 dívek a kluků, ale až od roku 2010 se mluví o jejich odškodnění. Odškodnění pro 800.000 lidí, ach ano, to stojí za dobře opepřenou lahůdku, obratní advokáti mohou vyprávět. Ten film není perverzní, jenom ... řekněme ... chytrý.

V podstatě vůbec nejde o film s gay tématikou. V několikavteřinové scéně jeden z chovanců odhalí, že má vztah s vychovatelem (Max Riemelt). Tento moment nemá jiný cíl, než zdůraznit zvrhlost vychovatelů, homosexualita zde sehrává čistě zápornou roli. A to je vše.

Jinak jde ale o dobře natočený film, a výkony představitelů klíčových rolí jsou pozoruhodné.