A Home at the End of the World / Domov na konci světa / Tři do páru (2004)

Každé zfilmování literárního díla je risk, protože nástroje sdělení jsou v obou případech velmi odlišné. Cunnigham si zřetelně chtěl ohlídat, aby při zfilmování utrpěl jeho román co nejméně, takže si scénář napsal sám. Ačkoli je zkušený literát (a tvůrčí psaní i vyučuje na univerzitě), šlo o jeho první práci v roli scénáristy. A režie připadla umělci zkušenému zejména na divadelních a muzikálových scénách. Z obou důvodů není výsledkem typický převod románu na plátno, předloha je na pozadí řeči filmu stále dobře zřetelná.
Cunninghamův román (i film) je vystavěn na hypotetické trojici dvou mužů a jedné ženy, které propojují přátelské i milenecké vazby. Trojice si vybuduje společný, relativně izolovaný domov a vychovává i dítě. Na Cunninghamovi je cenné, že ačkoli je gay a mohl by mít tendenci snít o společnosti, která vznikne leda daleko v budoucnosti (pokud vůbec), vidí možnosti a limity podobných netradičních rodin hodně zřetelně: matka s dítětem domov-konstrukt opouštějí a soužití mužské části trojice nabývá náhle úplně nového opodstatnění. Ač to autor nevyslovil, je zřejmé, že otec, matka a dítě se brzy opět spojí - sám osud prosadí tradiční model.
Všeobecně se soudí, že film kvalit své literární předlohy nedosahuje. Nemění to nic na tom, že jde o film v mnoha ohledech vynikající.

Viděl jsem film dvakrát, ale už mohu srovnávat (např. s El sexo de los ángeles). Jistěže má snímek své kvality, ale mě tam chyběl více rozvinutý vztah mezi Bobbym a Jonathanem v dospělosti (a to jak ze strany scénáře, tak i herecky) a celé mi to přišlo takové méně reálné a někdy i ztřeštěné a zároveň odtažité, ale určitě doporučuji …

neviem prečo, čakala som, že to bude horšie, takže ma film vlastne celkom príjemne prekvapil :-)iný spôsob života, pohľadu na svet, bolo zaujímavé si veci pozrieť z inej perspektívy..

Medzi všetkými podarenými aj nepodarenými filmami nájdeme len veľmi málo tých, ktoré presahujú ochotnícke predstavenia, či estetiku televízneho filmu a nesú punc filmu z veľkého plátna. Domov na konci sveta je svetlou výnimkou - čo sa týka príbehu, spracovania tém sexuality a lásky, výnimočného ducha a atmosféry, kamery, hereckých výkonov, hudby aj réžie.

Nejde ani o tuctovú depresívnu drámu, ani o vtieravú komédiu, ani o lepkavé romantické žužu, či pornograficky deformovanú spotrebnú erotiku - hoci poníma esenciu z každého zmieneného žánru. Každý žánrový prvok pôsobí úprimne a skutočne, netlačí sa na pílu, ani nevyvolávajú pocit, že by boli len povrchne načrtnuté, miešajú sa v primeranej dávke a s ozajstným kuchárskym umením - preto príbeh, postavy aj celý film pôsobia vskutku životne.

Nikto z nás nežmýka emocie - oni skutočne vznikajú. Pútavý obraz za obrazom, ani jeden nie je spracovaný otrepaným spôsobom - tragická smrť brata, ujatie sa siroty rodinou kamaráta, trávou zhulená mama v podaní Sissy Spacek, experimenty so sexualitou i láskou, netradičný trojuholník, nevyliečiteľná choroba.

Zatiaľ mne najsympatickejšia úloha pre Colina Farrela - citlivý osudom skúšaný bisexuál - ktorý s prostou logikou lásky stojí medzi ženou a mužom svojho života. Sexualita tu nie je podávaná hystericky, ale práve cez optiku citov - keď máš raz niekoho rád, neriešiš, akého je pohlavia. Keď maš niekoho rád, nepýtaš sa, či je druhý, alebo tretí v poradí - v srdci je miesta dosť. Svojim spôsobom tak film predbieha dobu aj väčšinu "inak orientovaných" diel. S touto filozofiou - živosti, úprimnosti a citlivosti - ustoja postavy hneď niekoľko ťažkých peripetií života, ktoré by v inom filme boli pravdepodobne same o sebe príliš veľkým sústom. Znášajú ich aj s istou ľahkosťou (ohybnosťou?), akej je schopná len naozaj pestovaná duša. Preto si dovolím na záver vysloviť aj to najvyššie hodnotenie - Domov na konci sveta je oduševnelým filmom.

Jeden z mála filmů, který jsem si koupil v e-shopu kvůli archivaci.

Mohlo tam být více lásky mezi klukama v dospělosti aby to byla přímo švédská trojka, ale jinak hezký trochu smutný večerní film...

Colin Farrell mě nalákal, ale trochu zklamal. Čekala jsem víc vášně. Příběh zajímavý (kristepane, to dítě mělo v životě smůlu, že to snad ani není možný!), velmi neobvyklé vztahy (Bobby s bratrem, Johnatanova matka s Bobbym a konečně Johnattan - Clare - Bobby). Chybí milostné scény mezi Bobbym a Johnattanem a hlavně mi nějak unikla ta obrovská láska a vášeň, která nakonec Bobbyho donutila udělat jisté rozhodnutí.. Připadalo mi, že se milovali víc jako kluci, než v dospělosti. Nicméně film ke shlédnutí, viděla jsem horší ,-)

Vynikající film.

Velmi dobry film. Ja som sa na zaciatku zamiloval do brata, aj ked v pohode dal malemu bratovi LSD "na otvorenie oci", a ked umrel bolo mi aj luto. Zaujala ma vymena pozicii. Niekto kto ako dieta bol zivel sa uzavrie v malom meste ako pekar a druhy ktory bol outsider so strojcekom na pol tvare sa stane "svetak" (sorry nenapada ma teraz vhodne slovo). K vrcholom film by som zaradil aj to vyzvanie do tanca, ale aj to vyrovnanie s nastavajucou smrtou a o mieste jeho posledneho odpocinku. Odporucam.

Pro někoho možná skvělý film, ale pro mě bohužel "jen" dobrý. Jednou vidět a dost.

vynikající film

Od Kazanova "Na východ od ráje" jen zřídka říkám, že film je stejně dobrý jako jako kniha. Toto je ten případ. knížka je složitější, mně přišla trošku depresivní, ale je zajímavé, že někteří z mých hetero přátel ten dojem nemají i když se jim líbila. Jonathan není nepřiznaný homosexuál a naopak Bobby zůstává až do konce malým, ztraceným dítětem. A co považuji za vrchol filmu, to je Bobbyho vyzvání k tanci, když s "bráchou" slyší z dálky Mozartovu Cosi fan tutte.

Film prochází několika časovými úseky. Bobby je kluk co rád experimentuje. Jeho naprosto disharmonická rodina by jiného přivedla do šílenství a on raději utíká a hledá netradiční místa, kde by mu bylo dobře. Poznává Jonathana, kluka s úplnou rodinou, kluka co má relativně všeho dost a přesto mu všechno schází. Obá se zamilují, a obá se rozdělují. Děj se promítá do několika rovin. Přesouvá se do jejich dospělosti, kdy se znovu potkávají. Jejich setkání je jiné. Z Bobbyho se stává muž a Jonathan je naopak rozbouřený nepřiznaný homosexuál. Jejich role se vyměňují a i přesto stále jejich základní povahové rysy zůstávají zachovány. Dle mého názoru je film netradiční a působí moc příjemně. Závěr filmu je dojemný a zanechal ve mě citelnou stopu. Proto doporučuji všem.

Nádherný!