Podrobnosti recenze

Ve čtyřech příbězích je zachycen naprosto originálně cyklus života. Souhlasím, že každé jeho období odpovídá fázi měsíce. To mi přijde jako hodně zajímavé a hlavně perfektně propojené. Mohlo by se zdát, že rychlé střihy z jednoho do druhého jsou rušivé. Nejsou. Tady mi to prišlo dokonalé. Měsíc narůstá a couvá v pravidelném rytmu.

Malý Mau si mě získal svým úžasně jemným vzhledem a tím, jak už ve svém mladinkém věku vlastně věděl, jakým směrem se bude orientovat na své životní cestě. Miluju jeho maminku: "Mám tě ráda takového, jaký jsi."

V dospívání je to vždycky složitější. A zvlášť když Fito netušil, že po setkání s kamarádem z dětství na něj bude myslet víc než jen jako na kamaráda. U jejich "sbližování" jsem se fakt nasmála. Kdo by si nepamatoval svoje "poprvé". A takhle jsem tuhle scénu i vnímala. Posunutí od "dětství" k dospívání a dospělosti, k další etapě života. Fito je miláček. A zase moudrá maminka: "Kdo tě nemiluje, ten si tě nezaslouží."

V dospělosti už chybí taková ta bezstarostnost, uvolněnost. A Hugo a Andrés to ukázali ve svém příběhu. Vztahy zevšední, sklouznou do stereotypu. Z toho se Hugo snažil vyklouznout po svém. Tohle bylo hodně ze života. Pochopení, že jen víra v lásku nestačí. Andrés nakonec zjistil, kde je jeho místo a našel si svého nejvěrnějšího přítele. Má můj obdiv.

Roky plynou a člověk stárne, ztrácí energii...
Na pana profesora jsem se nedívala jako na starce, který měl chuť na mladé krásné tělo. Brala jsem to jako dotek stáří s mládím, jako loučení a uzavření jedné životní cesty a začátek nové v podobě cesty za rodinou.

Prožívala jsem každou minutu, která žila od začátku do konce svým životem.