Lazy Eye (2016)

Solídne natočený film s profesionálnym vizuálom, ktorý pravdepodobne zásadne neohúri, ale ani nesklame. Popri prvoplánovej pozerateľnosti (žiadne amatérske video) a slušnom uveriteľnom zahraní by som vyzdvihol celkom výstižne podchytenú "životnú náladu" chlapov kdesi medzi 30-40, mierne unavených a mierne sklamaných životom.

Mladý umelec Dale zažil s pohľadným Alexom intenzívnu romancu, po čom sa sympaťák náhle bez rozlúčky a bez stopy stratil. Po 15 rokoch je z Dale-a grafický dizajnér s celkom slušným profesionálnym aj domácim zázemím, aj keď so stále sa zhoršujúcim zrakom a neodbytným pocitom samoty. Keď sa Alex z ničoho-nič ozve, Dale zaváha medzi urazeným hnevom a zvedavým záujmom... a nakoniec ho pozve na svoju víkendový chatu v Mojavskej púšti.

Väčšina filmu sa odohráva komorne v dome, pri bazéne, alebo na hikingu púšťou. Obaja protagonisti postupne odkrývajú duševné zranenia, neistotu, aj tajomstvá - a mikrodrámy vznikajú z toho, ako na to ten druhý zareaguje. V podstate sa tam "nič veľké neudeje", ale to sa nedialo ani vo Weekend-e - jednom z mojich obľúbených filmov. Je to skôr dráma zachycujúca pocity, mantinely, témy istého životného obdobia. Celkom sa mi páčilo že sa podarilo udržať film v šedej zóne medzi očividne fungujúcou príťažlivosťou a odstupom, láskvosťou a konfliktami, túžbou po niečom viac a komplikovanou situáciou "rozbehnutých životov", rezignovanosťou a vôľou niečo zmysluplné od života ešte dostať. Dobre namiešaný pomer trpkosladkosti. Na polosmutný film o znovustretnutí s bolestnou minulosťou - sa pozeral od začiatku až do konca dobre - len sa treba naladiť na jeho pozvoľné tempo a neprítomnosť veľkej drámy. Ponúka len "trochu nehy do toho sklamania" - pre niekoho málo, pre niekoho na podobnej vlne (či v podobnom životnom období) viac než dosť.

Príjemný, ničím nerušivý, no ani ničím neohurujúci.
Aspoň, že tie rozhovory stoja za to.

Jak já tyhle kecačky miluju! Jako bych se propadla do minulosti a znovu koukala na Víkend (2011, režie Andrew Haigh), můj nejoblíbenější film. Není to dějový film, příběhově se nikam nepohneme, ale dozvíme se spoustu věcí o charakterech, nahlížíme do jejich minulosti, řešíme co se jim honí hlavou.. Obě hlavní postavy jsou sympatické, scénář je skvěle napsaný a prostředí je krásně koukatelné. Myslím, že to je film ze kterého si každý něco odnese.

Bez hlubší zápletky, ale celkem koukatelné. Příběh o tom, jak se expartneři na víkend setkají...

Chabý pokus o psychologický film. Pěkně natočené obrázky o ničem. Duševní pochody obou hrdinů naprosto nesmyslné, nelogické a nevěrohodné.

Já tyto konverzačky můžu, ale chápu, že pro některé to nebude pravé ořechové. Tento typ konverzaček jsou pro ty, kteří už nějakou životní zkušenost mají a dokážou ve vyřčeném a hlavně v tom nevyřčeném číst to, co se nedá zprostředkovat bez odžitého. Jak mnoho zásadního se děje ve vztahu ve chvílích, kdy se zdánlivě neděje nic, jistě vědí ti, kteří nějaký delší pátek ve vztahu byli. V tomto filmu to je: vzpomínka, chuť, je to tam, není to tam, co kdyby, možná, proč tenkrát,... aby nakonec člověk došel k poznání, že vše je , jak má být, a přes to, že se vzpomínky na malou chvíli oživit dají, přítomný okamžik by zastřít neměly.

Ale jo, docela se mi to líbilo. Jednoduchej příběh, v podstatě o dvou postavách a úplně to stačí. Až na představitele Deana a trochu i jeho postavu. Být v týhle roli podstatně lepší a taky o něco sympatičtější herec byl by celkovej dojem působivější, a kdyby byla i postava Deana o něco líp napsaná a nechovala se občas tak pitomě, dosáhlo by to na hodnocení nejvyšší.

Snímek zdánlivě o ničem. S "minimem" dějových zvratů a dialogy, které dávají smysl a neslouží jen jako hluková kulisa.