The History of Sound (2025)

Pre mňa jedna z udalostí sezóny. Film ustojí nielen ako gay príbeh o láske ktorej doba a osud nebol naklonený (akých sme už videli množstvo), či remeselne kvalitne spracovaný dobový snímok, ale má aj svoju vlastnú nosnú tému ktorou je pocta americkej ľudovej hudbe, ktorú solídne rozvil a vyčerpal. Náplň práce postáv nie je našťastie len to že sú homosexuáli. Z filmárskeho pohľadu má snímok pomerne konzistentný tón, náladu a vizuál - hoci sa odohráva v rôznych prostrediach a obdobiach života postáv, zotrváva v jesennej hnedej melancholickosti. Nie sú tu žiadne dramatické výbuchy emócii, skôr akási clivota, ktorá pekne korešponduje so zvoleným hudobným žánrom.

Film sa dá v niekoľkých aspektoch porovnať s Brokeback Mountain. Spomenutá nálada, pozvoľné plynutie deja, zastavenie v okamihoch "uprostred ničoho", putovanie kdesi na okrajoch spoločnosti, nesmelé objavovanie náklonnosti, rozomletie "normálnym životom". No v tomto porovnaní som si The History of Sound užil omnoho viac - možno práve preto že nie je len pikantnou poviedkou o osudom trápených honelníkoch s peknými hercami, ale celú jednu vrstvu vnímania vypĺňa zaujatie hudobnou tematikou, ku ktorej pristupuje takmer dokumentaristicky. Na soundtrack sa veľmi teším. Herecky nemám čo vyčítať, Paulovi Mescalovi aj Joshovi O'Connorovi roly sedia, chémia medzi nimi funguje, emócie žmýkajú tam kde treba a primerane.

Jediné čo by som vytkol je možno zbytočné naťahovanie deja. Krásny koniec by bol práve v momente keď Lionel navštívi Davidovu manželku. A možno ešte skôr, na konci ich ethnomuzikologického putovania. Ďalšie a ďalšie krátke dovetky, z rôznych období života, nové zbytočné zápletky, kariérne a vzťahové cesty, ale aj záverečné "zhrnutie života" v takom tom typickom oscarovom finálne ktorá má vytlačiť slzu aj zo suchej handry - by som si už kľudňe odpustil. Akoby sa už len snažilo dodať filmu okrúhlosť a epický pátos - povedané v jazyku hudobnej témy snímku: pôsobilo na mňa nasilu a disonantne. No stále je to kvalitný, profesionálne natočený, pekný film, ktorý diváka okrem gay romance obohatí aj objavením takmer strateného hudobného žánru.

Film má velmi pomalé tempo a vlastně se tam neděje nic tak zásadního. Kdo je hudebně interesován, bude jistě potěšen starými lidovými songy. Já to beru jako další důležitý náhled do historie, důležitý zejména pro mladší generaci, aby si uvědomila, že takový "luxus", jaký má dnes, tu dřív nebyl. Herecky skvělé, kamera v pohodě, v ději ale chybělo nebo nebylo dotaženo několik věcí.

Lidské osudy, tíha žití a to, co člověk prožije v tom nejšťastnějším období, už v něm zůstane. Bohužel mnohdy mnoho desetiletí už jen ve vzpomínkách. To dusivé krásno, to "něco", co si všichni jednou odneseme tam na druhý břeh, do jiné dimenze. Špičkoví hlavní protagonisté. Bolely mě oči v první třetině z těch tmavých scén, i v období 1. sv.války bylo ve dne světlo nebo dokonce svítilo slunce, nehledě na to, že tvůrci pro mě zbytečně (ale je to jen můj názor) vsadili víceméně jen na šedavé a hnědavé pošmourné barvy, jakoby ožily ty staré vybledlé černobílé fotografie sto let staré, ale i tehdy znali lidé i barvy jiné. Nejsem z těch, co hledají jen chyby, byl jsem spokojen. Artový snímek jsem v tom moc neviděl.

Film artové kategorie. herecké výkony jsou velmi dobré. Příběh se opírá o hudbu, respektive sběr kvalitních lidovek. Josh O’Connor je můj oblíbený herec. Letos byl skvělý i ve filmu Rebuilding, který mě zaujal na letošním KVIFF (2025).

Pěkný, spíš artový film. Sladkobolný příběh dvou studentů, kteří se do sebe zamilovali, a i když to verbálně nedali najevo a nakonec se jejich cesty rozešly, tak ten krásný pocit z jejich nejšťastnějšího období v nich zůstal do konce života. Oba herci zahráli své postavy skvěle. Jeden z nich, Josh O’Connor, hrál v rovněž krásném filmu "God's Own Country", který zde na GT taky máme.
Film chvílemi připomíná almanach amerických lidových písní a balad ze začátku 20.století. Je to zajímavá i poučná sonda do života lidí před sto lety. Problémy měli podobné jako my dnes, ale byli pospolitější, k sobě upřímnější a svými písněmi se snažili potěšit i ulevit si od svých starostí a problémů. Film je opravdu dojemný a velmi ho doporučuju, je ale otázka komu ...

Natiahnutá nuda. Dopozeral som to. Nevyužitý potenciál. Postavy, ktoré nekomunikujú. Nálada, atmosféra, melanchólia... A klišé na záver.

Tolik zpěvu zaznělo, množství frází proneslo, ticho z nevyřčeného mé uši však nejvíce bombardovalo. Na konci mi i z očí ukáplo. Z promarněné šance však bylo to.