Recenzi napsal/a Misova
Když si muž myslí, že žena neví...🙂 Letní, odpočinkové zastavení na pár minut s fajn koncem...
Jedním slovem...nedýchám. Reborn i tento příběh jsou tak... uff. Propojení úžasné hudby, zpěvu, mystiky do jednoho krásného příběhu. Bylo to hodně i o detailech. Herecky dokonalé. Těžko se neopakovat. Co vše se dá říct v pár minutách...
Nádherná hudba, nádherná píseň, nádherná slova, krásní herci, to vše spojeno v půvabný příběh. Láska nebývá jednoduchá a vždy nám ukáže svou sílu...
Jednoduchý (?) příběh o kráse společných chvil, sdílení...No a? Proč ne... Víte, jak spí koala? Chobotnice? Tady se to dozvíte ☺️. Parádní, roztomilé. Líbilo se mi i hudební podkreslení i oba kluci, jejich vzájemné sbližování... Je na každém, jak si celý příběh uzavře.
Co se týče příběhu, tak nic nového to opravdu nebylo. Kdo by neznal mejdany na střední nebo nehrál flašku? ALE... tohle bylo naprosto dokonale zpracované. Včetně učitele. "Lidé pořád chtějí ostatní nálepkovat. Dříve jsme říkali někoho milovat". Oba kluci..uff...ta chemie...paráda. Přijmout sám sebe. Vždycky je to o tom...
V pár minutách vášeň vyjádřená tancem. V civilu to bylo hezčí. Krásné...
Líbí se mi myšlenka propojení dvou různých "časů ", spojení minulosti s budoucností. Setkání dvou mužů za jedněmi dveřmi v jednom pokoji. Chvilkové sdílení osudů... Skvěle zahráno, promyšlenost a propojení všech detailů...Líbilo se mi to.
"Svět, který jsme vytvořili, je produktem našeho myšlení..." Kam až může zajít představivost. Co je skutečné a co hříčka v Nickově mysli... Zajímavě propojená realita s fantazií. A Ricky? Roztomilý "úchyl"...
Může přijít ve vietnamské vesnici pochopení a přijetí lásky dvou kluků? Čekejme spíš opovržení a nadávky. Chvíle štěstí, jemnost Vanových doteků, blízkost...a to vše "smutně" skryté před zraky ostatních členů rodiny. Kdy najít správný okamžik, kdy přiznat a ukázat svou lásku. Bolest v Ianových očích byla tak skutečná... Babička je úžasná bytost, která tomuto příběhu dodala opravdovost, lidskost, úsměv a spojila vše v nádherný celek. A maminka?...prostě milující... Oba kluci, velcí sympaťáci, nám odvyprávěli krásný a dojemný příběh. Herecky, filmařsky zvládnuté dokonale.
Jsme nejlepší přátelé..Jsme?..ale...a do toho šikana. Z toho vždycky bolí srdce. Nebylo to špatné...
Jedno moudré stáří, jedno nemoudré stáří, jedno krásné mládí...Beau. Vzpomínky, důstojnost, druhá šance, souznění, polibek, květiny, hloubka...a to vše v několika minutách...krásné
Jsem ztracená. Nádherný, hluboký příběh. Už dávno skončil a já se pořád nemohu nadechnout. Polykám slzy a... To jak se děj stále rozvíjel, posouval, odkrýval skryté...ani na vteřinu mě nepustil. Nádherná příroda, nádherná slova v písních, reinkarnace dojemně a citlivě zapracovaná do celého příběhu, herecké výkony naprosto dokonalé. Ohm dal Dew-ovi tolik života... Závěrečná scéna...nemám slov. Láska a spojení dvou nerozlučných duší se nikdy nepřetrhne. Vždycky se znovu najdou...
Není jednoduché přiznat, že jsem "jiná", ale když se vám pak dostane podpory od nejbližších, je úžasné, že můžete svojí lásku prožít bezstarostně a naplno. Skvělé podané i od obou herců.
Krásné, dojemné, slzavé. V pár minutách je všechno... "Tati, proč se jmenujeme stejně "... Nádherná píseň, nádherná slova, poselství... A k tomu Bible Jes...
Tenhle příběh...uff...tenhle příběh není o slovech, je o neskutečné síle obyčejných gest. Není o chemii a vášni, je o nalezení a spojení dvou duší, dvou životů, dvou osudů, které se začaly proplétat již kdysi dávno v podobě flitrů z divadelních kostýmů. Jeden žil, jeden snil. Kdy se to všechno otočilo? Pár chvil, pár krásných společných okamžiků, společného souznění, sbližování. Nakonec i přišla...poslední scéna divadelního představení...za zpěvu nádherné písně a za zvuku deště splynula v jedno s reálným, drsným a surovým životem špinavého, chudinského Saigonu...a jejich nikdy nevyřčená "slova" dostala svou podobu v slzách jednoho starého moudrého muže... ...
Samota utřídí myšlenky. Sama. S hrnkem kávy. Ale samota není osamění...takže? Jde se ven. Vstříc novému, rozkvetlému. Všechno krásné vychází ze srdce. A jinak...oba chlapi...jedna veeeliká hromada sympatií :)
Sympatický "culík"..nakonec neodešel..proč by taky měl. Být sám sebou...Být impulsivní neškodí. "Pokud tím nikomu neublížíš, nechápu, proč by to mělo být špatně "... A vysoká zeď? Jednoho dne se zbourá...celá.
Nádherný, jemný Charles Lebrun a jeho citlivost a lidskost...bez otázek a s tichým jednoduchým gestem..klap..
V jednoduchosti je krása. Někdy řekne víc, než by se čekalo. A ano..oči..ty zde "mluví" nejvíc. Krásné a překvapivé vyznání...
Kluci, holky...není to nakonec jedno? Musíme o tom přemýšlet? Buďme s tím, s kým nám je dobře, i kdyby to mělo být jen na zlomek našeho života...
