Recenzi napsal/a Míšová
Mark a Vee. Ti dva mi teda dali zabrat. Moje srdce a nervy...Smutek, bolavá nitra, nepochopení a spousty dalšího...škrábala jsem se přes hromady a hromady vnitřních bojů. A přesto se to vše vzájemně smíchalo do hodně koukatelné podoby. K některým scénám jsem se vracela, až tak mě dokázaly vtáhnout a nutily přemýšlet. Oba kluci byli přeborníci v ubližování si slovy, oba měli v očích tolik smutku, že by jejich školní bazén mohl být klidně naplněný jenom jejich slzami...Jenže...dokud si ti dva nebudou plně důvěřovat, nikdy se k sobě nemohou přiblížit. Navíc se mezi ně pletlo citové vydírání a tomu...
Uff...jsem ohromena... Myslíte si, že vidíte to, co vidíte. Myslíte si, že víte, co vidíte, ale... Nádherný film. Film, kde barvy obarvily pocity, pocity se propojily s hudbou, hudba přirozeně splynula s dějem a začala i dokončila příběh. Příběh který mě naprosto dostal jak námětem, celkovým zpracováním, tak i herecky. A jestli jsem celý film držela emoce na uzdě, tak mě závěr Adama a Harryho a píseň Power of love od Frankie Goes to Hollywood naprosto rozmetaly. "I´ll protect you from the hooded claw. ...
Já žasnu. Korea se teda rozjela. Další odvážnější dílko. Měla jsem u něj podobné pocity jako kdysi u sledování videa, ve kterém si "hrál" levhart s antilopím mládětem. Nebylo to špatný i s tím poťouchlým úsměvem na konci...
Někdy stačí pár minut, někdy je to sekunda...jedno špatné rozhodnutí a už se nic nevrátí zpátky...
Silný, drsný příběh. Kanada je známá svou přísnou imigrační politikou a tady určovala bytí a nebytí dvou mladých kluků. Hrozba deportace zpět do Íránu jednoho prověřila sílu toho druhého...tohle bylo hodně reálné a navíc hodně dobře zahrané.
Kde začít. V různých hodnoceních příběh zaostává za jinými perlami. Souhlasím, dalo by se mu parádně naložit, ale nee...a mně se jen těžko vysvětluje, proč se mi tenhle seriál vlastně líbil. Viděla jsem další z lekcí na téma "kdy se řídit vlastním rozumem a kdy poslouchat kamarády" nebo to bylo víc?...Byla to lekce o tom jak milovat a udržet si lásku nebo jsem sledovala jen další láskyplné klišé?...Nevím, ale životem prověřených mouder tady zaznělo hodně. Co k hlavní dvojici a příběhu. Na to, že to měla být kostra celého seriálu, tak...
Vidím "varovný zdvižený ukazováček" i dokonale zvládnutou manipulaci v přímém přenosu, podcenění soupeře, no a ten konec...konec? Tohle byl fakt mazec.
Vždycky, když má nějaká dvojice nový seriál, tak kouknu na jejich starší. Tentokrát jsem si vybrala dvojici EarthMix. Přemýšlela jsem u 1000 stars, zasmála se u Cupid's Last Wish, ale podruhé jsem se zastavila až tady, u stánku s kuřaty, ke kterému celý příběh došel pomalu, ale pevným krokem. Earth sice nepatří svým hereckým projevem k mým favoritům, ale dvojice EarthMix je jinak naprosto dokonalá. Mix je neskutečná studnice emocí a skvěle se k Earth-ovým melancholickým postavám hodí. Svou energií a přístupem k životu pro něj Mix bývá rádcem i kotvou a oba si vzájemně poskytují to nejhlavnější...domov. I...
Hodně silné. Neberme život jako samozřejmost...
Už dlouho jsem neviděla tak dobře udělaný kraťas. Myšlenka, zpracování... Každý by měl znát svou hodnotu...
Jeden tím žije, druhý tomu nevěří. Přesto je osud svede dohromady a musí se spolu naučit vycházet. Skvěle vybrané prostředí, zajímavě navrstvený děj a hlavně smíšek Jimmy...pro mě jeden z nejkrásnějších úsměvů v BL světě a Sea, který je prostě...Sea. Mezi klukama vždycky neskutečně fungovala a funguje vzájemná interakce v hovoru i bez mluvení. Hlavně je to příběh, který nabídl mišmaš emocí, které se do mě navalily celou svou silou. Zároveň jsem ze seriálu cítila i zvláštní lehkost i hereckou vyspělost. Místy jsem měla pocit, že dal režisér klukům volnou ruku, až...
Dva vousáči tankují...humor. "I když to k sobě nepasuje, neznamená to, že z toho nevznikne něco dobrého." 😀
Skvěle zpracovaný, nadčasový film. Trabant, Wartburg, Bavorák, teda nee "ten" bavorák, ale fernet s tonikem, zakouřený bar, tanec tělo na tělo, paruky i šminky...tohle se mi přesně trefilo do chuti. Příběh o hledání se, o vnitřní osamělosti, popírání. Je úplně jedno, kdy se to odehrává. Současnost, 10, 20 nebo 30 let zpátky. Jedno je jisté...i když člověk utíká, tak sám před sebou nikdy neuteče.
Bum, prásk...láska. Někdy jsou to vanilkové rohlíčky, někdy sluníčko, tady jsou to tvarohové buchty, bohatě posypané moučkovým cukrem a zalité hektolitrem sladkého kakaa. Ano, až tak 😃. Základ je dívat se a brát to trochu s nadhledem a s nadsázkou, nepřemýšlet nad logickým a nelogickým a pamatovat si, že Thee (Pond) si nikdy nedělá srandu. Já jsem si tenhle střet zlaté lžičky s obyčejným světem náramně užívala. Bavilo mě sledovat, jak se Thee-ovo vlčí tetování roztéká do podoby malého, milujícího "retvívřího" štěňátka. Jak se jeho toporný, prkený krok mění v lehce nemotorné cupitání. Navíc...
Pro mě druhá nekonvenční Korea a zase nízký hodnocení (MDL 6.6). Nevím, ale je škoda, že tenhle "jiný pohled" zůstane opět asi nepochopený. Co dodat... Každý záběr na oba herce tu měl svoje místo, smysl. Bylo skvělý sledovat postupný vývoj emocí od počátečního zděšení až do prožití posledního přírazu. Vsadila jsem se, že se pan profesionální kamenná tvář aspoň jednou usměje...a??? Neprozradím 😀. Občas mi cukaly koutky, v Asii by měli na školách přidat do rozvrhu hodinu anatomie navíc 😃. Problém byl ale spíš ve výběru hudby, která hodně rušila a kazila celkový dojem. Zachránila to poslední...
Položit pětku, zapít vítězství, obstarat dobytek, a pak...tak zase někdy... Líbilo se mi i lehké zjemnění v podobě mámy a babči 😃
Říká se, že před vodou neutečeme. A co naše vlastní city, dá se utéct před nimi? Reálný příběh s hloubkou a stejně divokou řekou jaká proudila v žilách Marka i Slavena...
Příroda, která je stejně tak krásná jako drsná a drsný je i tamní život. Tohle byl příběh, který chytil a nepustil. A ano, hodně je to o očích...
Dneska bylo u nás počasí "že bys psa nevyhnal", takže to chtělo náhradní sluníčko. A tohle sluníčko se opravdu povedlo. Super příjemné dílko. Hodně mě bavil Xiao Bai a jeho "nemotornost", která se rodině Bai naopak moc nelíbila a vlastně celkově odhalovala generační propast. Ocenila jsem oddanost v jiné rodině, kterou ukázal Da Hei. Líbil se mi i ouško Dou..."Lidi lžou, ale jejich oči ne...", ochranářský Da Bai i šéf No Sir. Všechno sympaťáci, každý se svým úkolem. Co se mi hodně líbilo, a co se (pro mě) táhlo celým příběhem, byla symbolika. Dobro a zlo, bílá a černá, Jin...
