In einem Moment (2019)

So süß. Ale jako, už to tu bylo tolikrát, že ten příběh nemá čím zaujmout. A nutno dodat, že jako celek je to zrežírováno a zahráno s nepříliš velkou invencí.

Vidím podľa recenzií, že teraz budem iná. Mňa to oslovilo, celé, vnímala som hudbu, krásny hlas, spev, text a hlavne nemú súhru medzi hercami, pohľady, pár dotykov, ktoré vnímali len oni. Pekná snímka skôr prianie ako realita.

Krátke filmy majú niečo do seba. Objavila som ho úplnou náhodou a zo zvedavosti sa doňho pustila. Ako bonus k dobrému filmového zážitku som zistila, že z nemčiny predsa len niečomu rozumiem, čo bolo skvelé, pretože som niektoré scény mohla precítiť inak ako keby som sa spoliehala iba na titulky. Pesnička na konci krásna a výstižná nielen pre príbeh, ale aj celkovo pre ľudí, ktorí sa objavujú a boja sa sami sebe priznať, kým v skutočnosti sú.

Úplné WTF. Tohle je snad z pera nějakého žáka základní školy a herecké výkony nejsou o moc lepší. Opravdu dno...

V této chvíli, kdy člověk má čas i na něco (rozuměj: krátké filmy), co v jiných dobách jde mimo něj, se stal téměř zázrak a já se bezezbytku shodnu s předhodnotitelem. Tento kraťas je šmejd, který je opravdu jen výrazem německé, nabubřelé, politické korektnosti a k tomu mizerně zahraným.

Snad se mohu počítat do užší skupiny uživatelů tady na GT, kteří zhlédli stovky, ba tisíce krátkých filmů s gay tématikou. A z tohoto mého "přehledu-pohledu" jsem se díval na tento kraťas a musím říci, že se mě prakticky nedotkl. Dle mě bylo vše "vyrobeno" na efekt, záměrně, plánovitě, jakoby tvůrci chtěli dokázat, že taková je vyspělá demokratická společnost. Dle mě není a hlavně konec byl nepřirozený, neevropský, spíše mi to připomínalo americké sladkobolné falešné dojáky. Ani hlavní "hrdinové" mě moc neoslovili, a to jak oplácaný "zpěvák", tak i opálený "košíkář". Ještěže do celkového průměru v mém hodnocení to dotáhl zvuk a zpracování.

Tento malý film měl sice schopné herce i dobrou kameru - chabý a jednoduchý příběh a scénář to však samozřejmě vyvážit nemohlo. I snaha se však počítá a film třeba někoho potěší. Zvláště při únavě nebo nemoci může být užitečné si ho naordinovat.

Já vím, je to všechno takové bezkonfliktní, maminka je tolerantní, spolužáci ve škole až na jednoho neurvalého basketbalistu taky, ale když ono se tomu dá přesto nějak úplně snadno uvěřit. Nejspíš protože oba hlavní hrdinové jsou tak milí a protože je z toho cítit samozřejmost vyspělé tolerantní společnosti, která xenofobii vytěsnila na okraj a dokáže respektovat lidskou různorodost. A mimochodem, němčina v Maxově milostné písni zní neobyčejně sladce...

Tento snímek by klidně mohl sloužit jako příprava pro následnou školní diskusi o dospívajících z řad LGBT komunity.