Man in an Orange Shirt (2017)

Nádherný, niterný film. Prostý příběh. Prostý, ale velmi lidský. Vlastně dva příběhy. Příběhy dvou generací. Domek a obraz(y)...symboly lásky, ale i zrady a ztráty, které proplouvaly oběma příběhy a vyprávěly...
I když se to možná nezdálo, tak nejdůležitější roli tady sehrála babička Flora, kterou skvěle zahrály obě herečky (mládí i stáří), která svým já propojila obě generace...dědu s vnukem. Michaela (děda), který chtěl, ale nemohl a Adama (vnuk), který milovat mohl, ale neuměl. Krásně a citlivě zahrané od všech herců. U mě ale vyhrál Julian Morris/Adam. Jeho neklid, jeho prudkost, jeho střídání těl s naprostou absencí citů...to vše bylo tak hmatatelné.
Pravda, jednu generaci přeskočili, ale mně nechyběla. Naopak. Mohla jsem si v hlavě sama napsat scénář toho, co se mohlo stát, co mohlo ovlivnit Adamovu osobnost. Oba příběhy jsou hodně o detailech. A to se mi líbí. Dívat se, přemýšlet, jít do nitra duše, propojovat.
A konec? Nádherný...Poslední slovo měl totiž "muž v oranžové košili", opřený o dveře venkovského domku, hledící na svou lásku...

krása...každé další slovo už je zbytečné.

V podstate sú to dva samostatné filmy, omylom sme si pustili dvojku prvú. Stojí za pozretie.

Aaaach - krása...každé další slovo už je zbytečné.

Wau, wau, wau, úžasný film. Nádherné prepojenie vnuka so starými rodičmi najmä s jeho starým otcom. To, čo nedokáže jedna generácia možno dokáže ďalšia... Páčili sa mi všetci mužskí protagonisti aj herečka, ktorá hrala Floru (Joanna Vanderham) a krásne potom v starobe ju nahradila Vanessa Redgrave. Od príkreho odmietania a potláčania k pomalému prijatiu. To, čo sa nesie pod povrchom aj v rode a človek netuší prečo zažíva isté veľmi nepríjemné pocity bolo v tomto filme pekne znázornené. Vnuk nepoznal svojho starého otca a udalosti, vzťah, ktorý zažil. Po otvorení sa zo strany jeho starej mamy... mohol snáď pochopiť a nájsť cestu vo vlastnom živote. A ona tiež. Vzťahy z minulosti i tie prítomné, herci zahrali vierohodne. Veľmi zaujímavá snímka, stojí za opätovné pozretie si.

Krásný a dojemný seriál. Velice jsem si ho užil.

I když mou recenzi už nikdo nebude číst, neboť je v pořadí devatenáctá, tak přesto musím napsat, že i mě se film moc líbil.

Nejsem z těch, co by si tady sám sobě dokazoval, kolik jsem ve filmu viděl chyb či co bylo špatně, beru dílko jako CELEK, hezky to vygradovalo a dávalo to smysl. Mě nevadil ani ten skok o dvě generace a nebylo potřeba pátrat, jak to bylo "mezi".

Všechna kritéria honocení byla pro mě téměř špičková, a tomu odpovídá i mé celkové číslo. Vysoké hodnocení má film i na ČSFD a IMDb i přesto, že tam hodnotitelé nejsou všichni minoritní orientace, ba právě naopak.

17.2. jsem se na film podíval znovu, tentokráte s dabingem. Při prvním zhlédnutí jsem si užil titulky, ale nyní jsem mohl místo "čtení" více sledovat herce, a věřte, že mi to zážitek ještě více umocnilo. Zvedl jsem své původní hodnocení z 9,5 na čistých 10. Nádherný niterný film, co jiného dopsat k této recenzi a mrzí mě (ale s tím nic nenadělám), že zde má snímek průměrné hodnocení téměř totožné s IMDb. Pouze.

Příjemné překvapení! Tento dvouhodinový dvoudílný film nenudí, vše je krásně provázané, dává smysl (až na pár nedostatků..) a nutí k zamyšlení. Odnáším si dvě věci - buďme vděční za to, co teď máme ve vztahu k menšinám a buďme jako Flora - tolerantní, s velkým srdcem a milující. Skvělá podívaná.

Po dlouhé době film, co stojí za čas a shlédnutí. Tuto dvoudílnou sérii lze vnímat jako součást generálního pardonu britské vlády směrem ke všem kriminalizovaným gayům v minulém století. Až do roku 1967 byl totiž styk mezi dvěma muži v Anglii trestným činem, podle dostupných údajů bylo podle tehdy platné represivní legislativy potrestáno 65 tisíc mužů, většinou vězením. V dnešní době si jen těžko dokážeme představit, jak těžký život museli mít, proto vřele doporučuji shlédnutí.

Dvoudílný film je velice dobře zpracovaný. Je to krásné romantické drama a co jsem ocenil, je tam vyjevena láska s minimem "postelových scén" (ne, že bych to odmítal :-). Oceňuji také to, jak film ukazuje, dost dobře by se dalo říct i vysvětluje, rozdíl mezi sexem a opravdovým vztahem.

Dvoudílná story zpracovaná s britskou precizností, u první části nelze neocenit dokonalý cit tvůrců pro retro styl, ale i druhá, odehrávající se v současnosti má vysokou obrazovou kulturu. Záměr je jasný, ukázat, jak se žilo gayům v pořád ještě relativně nedávném "kdysi" a jak se jim žije dnes. Emancipační pokrok je jasný, neoddiskutovatelný a zaplaťpánbůh za něj. Režisér měl šťastnou ruku při volbě hlavních představitelů. Škoda jen drobných nedostatků ve scénáři, především až andělsky dokonalé postavy Adamova černošského partnera a zbytečně sentimentálního závěru. I tak jde o nadprůměrnou podívanou, která by neměla uniknout divácké pozornosti.

Kdybych chtěl někomu vysvětlit, jaké to je, být gay, pustil bych mu právě tohle. BBC měla očividně týž záměr: vyslat dnešnímu divákovi upozornění, že gayové nejsou jen ti eklhaft upocení chlápci, kteří spolu někde ve křoví dělají věci, které "já bych nikdy nemoh", věci, které jsou proti pánubohu, boří tradiční rodinu, kazí děti, oslabují Národ (Rasu, Třídu, Revoluci...), a "ať si tohle zkusej dělat s migrantama, muhehe...". Rodí se nejen noví gayové, ale i noví homofobové. Současným homofobům je nutno čelit obrazem současných lidí, a to se tomuto filmu zdařilo výborně. I tím, že příběh zahajuje retrospektivou, což umožňuje ukázat společné kořeny zla. Usilování o slušný život, to je NeverEnding Story.

Dost se naříká nad rozdílností obou dílů, ona je ale logická už jen proto, že zobrazuje různá období a různý prostor, který společnost gayům poskytuje. Ve skutečnosti se zdá, že první díl je se vší prostotou, přehledností a dojímavostí jakýmsi "pilotním dílem", který diváka připravuje na to hlavní a poskytuje mu i výchozí fakta, s nimiž už pak není nutné se zdržovat. Postavy i děje druhého dílu jsou prokresleny mnohem jemněji, pestřeji, pro naši současnost životněji. Nemá smysl posuzovat, který díl je "lepší": tvoří nedělitelný celek nejen tím, že je spojují některé postavy a některé reálie. Hlavní spojovací prvek se vyjeví v naprostém závěru zopakováním textu neodeslaného dopisu s vyznáním lásky. Dnes bychom je takhle nevyslovili z obavy před nadměrným patosem, i když je tak cítíme. Slova z minulosti pomohou vyjádřit dnes nevyslovitelné, protože podstata lidských tužeb se nemění.

S dalšími sdílím výtky k příliš čitelným nápovědám, nadměrnému tlačení na dramatickou pilu, možná i příliš prostému a předvídatelnému příběhu. Společné sfouknutí prachu ze starého obrazu mi přijde stejně za hranou, jako pověstný "Konec hlášení v ruském jazyce" v Koljovi.

Jenže nesmíme zapomenout, že se díváme na film televizní. Je řada důvodů, proč pro plátno a pro obrazovku se natáčí jinak, pro nás podstatné je, že diváka v kině a diváka u obrazovky zastihuje film v naprosto odlišné situaci. Na návštěvu kina vynakládám peníze a námahu, jsem případně připraven kritikami, znalostí předchozích prací autorů, mám mnohem silnější motivaci film sledovat a vnímat, téměř nic mne nerozptyluje. K televizoru sedám, když zrovna nemám čím vyplnit čas, než se dovaří guláš. TV film musí počítat s tím, že divákova motivace je slabší, na jiných kanálech čeká fotbal, BigBrother či veselé vejšplechty Jiřinky Bohdalové, a taky je potřeba občas odeběhnout, aby se guláš nepřipálil. Musí zabrat hned, naplno, v každém okamžiku, a tohle je nutné přijmout, nebo se na TV filmy prostě nedívat. Všimněme si ostatně, že audiovizuální tvorba určená k šíření po internetu si vyvíjí zase jiné, už teď svébytné způsoby sdělení.

Jsem BBC hluboce vděčný, že gay téma podala veřejnosti právě takhle.

Příliš mnoho klišé, příliš laciného sentimentu, poněkud chabá konstrukce příběhu....trocha zklamání...

Pěkný to bylo. Příjemný dvoudílný film. Samozřejmě chyby by se našly, mohlo to jít hlouběji, obzvláště co se týká prvního dílu. Trochu mi chyběly informace se stalo s těmi postavami z první části a potom s Adamovými rodiči. Ale tyhle nedostatky mi nepřišly v tu chvíli nějak zvlášť podstatné. Zahráno výborně, hlavní protagonisté sympatičtí nesmírně. Jsem ráda, že jsem zase viděla Vanessu Redgrave. Ale jednu vážnou výtku bych měla, ta hudba v prvním díle - byla jsem přesvědčená, že to napsal ten stejný člověk jako hudbu k Panství Downton. Nenapsal, ale přišla mi skoro identická. Občas mám pocit a není to jen v tomto případě, že v BBC mají hudební databnaku a pak jen jedou CtrlC / Ctrl V. Nevím, která část se mi líbila více, přece jen jsou dost odlišné. První má smysluplnější scénář, v druhé jsem víc cítila s hrdiny.

Nic nového tato dvoudílná story nepřináší. Vše už řečeno bylo a mnohdy mnohem zajímavěji. Příběh klouže po povrchu, s psychologickými nuancemi si hlavu neláme. Ale budiž řečeno, že to stopáž obou dílů ani nedovoluje. Na jedné straně chápu, že v dnešních uspěchaných produkcích není zájem na objasňování psychologických pohnutek, na druhé straně bez vykreslení některých motivů pro mě taková story ztrácí půvab a stává se jen jednou z mnoha. Zkrátka - sekají to jak Baťa cvičky.