Un rubio / The Blond One / Blonďák (2019)

SPOILERY!!! Plusy: Od režiséra dosud nejpřesvědčivější "studie homoerotické touhy". Doklad, že se umí podřídit příběhu (rovnice smutný příběh = tmavší barvy je sice triviální, ale film má díky nim i mužnější nádech a hodí se i k dělnickým profesím postav). Samotná postava Gabriela a fakt, že je Bergerovou zatím nejdospělejší. Reho herecká přesvědčivost v málomluvné roli. Chemie mezi ním a jeho filmovou dcerou a zvláště jejich poslední scéna. Mínusy: Příběh a postava Juana (pouze formálně). Homoerotika místy rušivá (záběry pnutí mezi torzy od pasu dolů šly proti příběhu, nejméně z Gabrielovy strany) a natahující děj (ačkoli na to nemohli skočit hned, že?). P. S.: Bergerovy filmy jsem ještě nehodnotil, ale viděl jsem skoro všechny. Když vezmu jen ty, se kterými se Blonďák často poměřuje, tak v Hawaii mi vadila pointa, že se snad znali, ale nepoznali, či co. Taekwondo řadím ve svém žebříčku někam dospod – Berger se více soustředil na prezentaci nahoty a hledat hloubku pod nezávazným plkáním bylo rozhodně těžší než v mlčení.

Berger je pro mě absolutní vrchol současné, zdaleka nejen gay-kinematografie. Miluju jeho poetiku mlčení, dlouhých pohledů, výtvarně vybroušených záběrů, kdy každá scéna z úplně obyčejných reálií je proměněna v oživlý obraz. Nemluvě o originalitě jeho scénářů, o tom, že si cíleně vybírá obyčejné chlapy a kluky, žádné napomádované krasavce, a přesto dokáže zachytit jejich přitažlivost, jako by tím vzdával hold mužské kráse i mužské duši. A je to s podivem, ale líbí se mi i tenhle příběh s tak trpkým koncem, protože mu prostě věřím, působí na mě reálně.

Před více jak dvěma roky jsem psal v recenzi Taekwonda, že bych už od Bergera očekával nějaký posun, aby neustrnul na jednom, byť výborném bodě filmařského vývoje (některá "erotická dusna" v jeho filmech po skvělém snímku Hawaii byla snad až za hranou "natahování", jakoby se v tom režisér vyžíval).

Tady k posunu došlo, jak píší i mnozí jiní a já zklamán rozhodně nejsem. Naopak. I přes některé drobné nevyváženosti, jež jsou v recenzích už rovněž vypsány a nerad bych se opakoval (a jsou pro mě nepodstatné), na mě zapůsobila ta rovina "podprahová", jak píše zolo (a děkuji mu za titulky), nesmírně silná a velmi dobře bylo vypracováno vykreslení dvou hlavních postav, tak nebetyčně odlišných dle mě nejen zásluhou herců, ale i samotného tvůrce.

Snad jen, aby postava Juana byla co nejvíce zdramatizována neustálým kouřením a zapalováním si dalších cigaret, bych jich klidně trošku ubral, ale i to je nepodstatné (jen jsem se jako odpůrce tohoto nešvaru u těch scén "dusil") a spíše bych hercům více přidal do rukou, když už jsme v té oblasti bývalého Laplatského království a Jižního kužele, kalabasu a bombížu. Za mě dosti silný prožitek a obě postavy skrytého gaye s dceruškou a prcáka první třídy, co by ošukal i myší díru, jsou dle mě naprosto reálné, přímo ze života.

Berger i tímto filmem potvrzuje, že mainstreamový divák s ním počítat nemůže. I tento film předpokládá dvě roviny vnímání: jednu vizuální a nepodstatnou, druhou podprahovou a stěžejní. Tohle já na Bergerovi zkrátka můžu. Možná by některé scény opravdu snesly nůžky, ale on i v těch dlouhých scénách nechává mluvit náznaky, výrazy, pohledy, mimiku, takže ani ony mě nenudí.
Na Bergerovi je vidět posun. Zatímco v dřívějších snímcích piloval erotické dusno až k zalknutí (kromě Taekwondo), v tomto snímku jeho pověstné dusno spíše zhmotňuje a... dělá dobře. Už se nebojí nahoty, cudně nezakrývá, ale ani nevkusně nevnucuje, jak se mu to (ne)podařilo v Taekwondo. Tento příběh už není jen o krkolomném sebepřijetí, ale naznačuje vývoj, který dává do kontrastu s "nevývojem". Toho, komu přisoudil roli ňoumy, nechává klamat tělem. Žádný ňouma, ale vyzrálá osobnost v kontrastu s vnitřně rozháraným tanečníkem doby.
Je to zkrátka pořád Marco Berger, jak ho známe a byť jeho tvorba není výpravná, není nákladná, je točena s citem a vkusem (až na tu jednu výše zmíněnou výjimku). A vždycky si na konci jeho filmů uvědomím, že nevidět jeho jakýkoliv film by pro mě bylo obrovskou ztrátou.

Pro mě dokonalé Taekwondo nastavilo laťku snad až příliš vysoko a já sice dostal příběh, ve kterém je starý dobrý Marco Berger stále citelně znát, ale tentokrát se dle mého mělo zkracovat a (nevěřím, že to říkám) vynechat samoúčelné scény nahoty. Hereckému obsazení není co vytknout, ale napětí a atmosféra v porovnání s jinými Bergerovými filmy pro mě bohužel pokulhává. Dětskému happy endu jsem nevěřil. Zvedám palec nahoru, ale čekal jsem trochu víc.

Ja budem jeden z tých skalných priaznivcov, ktorým sú Bergerove filmy šité na mieru. :) Tento film presne zapadá do jedinečného svojského štýlu, ktorý niekomu sadne a niekomu nie. Tam kde iní vidia bezbrehú nudu - "nič sa tam nedeje" - ja nájdem dramatický oblúk ktorý ma dvíha z kresla. Aj keď ...

Napriek tomu súhlasím, že čosi je s jeho najnovším počinom inak. Možno je trochu ... Explicitnejší? Priamočiarejší? Je to kompromis s priemerným obecenstvom, že nám tentokrát nadávkoval menej napätia z očakávania, z túžby na ktorú nemáme slová ani zručnosti ako ju dať najavo, z frustrácie nejasnosťou toho čo cítit ten druhý - a viac ... "mäsa" (v podobe posteľových scén)? Neviem, možno sa nám Marco trochu okukal. Je však aj citeľne ... Smutnejší? Bezvýchodiskovejší? Tentoraz trochu "iný" koniec pôsobí osviežujúco.

Popri zaslúženej kritike, stále som si vedel užiť trochu z bergerovského starého dobrého štandardu - ale zároveň som sa rozhodol pristať na nové pravidlá hry tohto trochu odlišného príbehu. A preto doporučím možno vnímať celý film trochu v inej perspektívne než 1:1 whatyouseeiswhatyouget. Napríklad v momente prvého zaiskrenia medzi dverami - medzi dvoma "heterákmi", však? - ktoré sa pre mňa dosť prekvapivo zvrtne v mechanickú "chlapskú" interakciu z porna. V kontexte filmu, charakteru postáv, aj toho čo poznám z reality - to pôsobí trochu nereálne. Žeby to bola cielená paródia na to ako sa teplí snažia imitovať fiktívny ideál mužnosti - a pripomínajú tak často v komunikácii heterákov? V gay svete radi preberáme a opakujeme klišé (frázy, grimasy, pohyby, reakcie na podnety) od druhých, z obrazovky. Porno sa tradične sústredí na výseky akcie, detaily častí telá, mechaniku konkrétnych praktík - a preskakuje celé pasáže medziľudskej interkacie, ktoré považuje za balast. Keď potom na tieto momenty narazíme v realite, často reagujeme neohrabane - opakujeme len to naučené klišé. Ten neladiaci a divne zinscenovaný okamih tak môže nakopnúť k zaujímavým úvaham.

Presne tak ako sledovať rastúce rozčarovanie hlavného protagonistu, keď sa očividne intenzívne upne na sexuálne chtivejšieho ale citovo omnoho menej dospelého kamaráta, ktorý je posadnutý svojim imidžom voči vonkajšiemu svetu. Samec mu nedokáže opätovať nehu, otvorenosť, ani zodpovednosť - a v niekoľkých predstavených situáciách mu obrazne "zabodáva malé ihly do srdca". Napriek tomu s ním hlavný hrdina zostáva, toleruje, trpí, snaží sa mu porozumieť ... alebo "veď aspoň ten sex funguje dobre, nie?". Stačí to? Je zaujímave sledovať príbeh heteráka ktorý objavuje svoju bisexuálnu stránku, nesmelo sa otvára čomusi príťažlivo novému - a zároveň zažíva paradoxnú potrebu uzatvárať sa aby nebol zranený.

To nie sú nijak neznáme situácie z nespočtu sexuálnych i vzťahových interkacií ktoré väčšina z nás zažíva v bežnom živote. Vstúpiť s nevinnými očakávaniami do neúprosného a chladného sveta, ktorého charakteru sa je znesiteľnejšie prispôsobiť, obrniť sa pancierom, reagovať na chlad rovnakým chladom. Kto chce s vlkmi byť... Jedovato nenápadné a tak-nejak-znesiteľné zranenia, ktoré sa počas života zbierajú. Vidieť na plátne že nám niekto rozumie môže byť symbolickým pohladením.

Nebude to môj najobľúbenejší Bergerov film, no stále zmysluplnejší než mnohé jedovaté romance.

Jestli si režisér klade za cíl zachytit co největší nudu všedního dne latinskoamerického života, pak se mu to daří bravurně. Všechny ty jeho filmy jsou tak nějak podobně 'nudné' a když už se tam mluví, tak většinou o ničem. Přesto jsou pro mě celkem zajímavé a tady mně navíc přišlo, že jsou alespoň některé ty dialogy o něco významnější, než v předešlých počinech. Bylo to poutavý, líbila se mi hlavně poslední čtvrthodina a ten konec byl roztomilej. :-)

Dávám 'spíše doporučuji', protože si nemyslím, že to je univerzální film pro každého. Za mě každopádně palec hore.

V mých očích Marco Berger konečně lehce překročil svůj vlastní stín. Skalní příznivci jistě budou pět další ódy na jeho aktuální počin, pro mě ale s příchodem tělesné intimity zmizelo erotické dusno, kterým hlavně u mě bodoval. Náznaky, pohledy a letmé dotyky působily spíše nuceně, než chtěně. Kluci jsou více vedle sebe, než spolu.