Quand on a 17 ans / Being 17 / V sedmnácti (2016)

Láska hory přenáší, chce se říct. Jenže nic není tak jednoduché, jak se zdá, zvlášť když se ti dva vlastně nenávidí. Nenávist, přátelství, touha, láska, život, smrt, to všechno v tom filmu je, ale tak nějak samozřejmě, bez přehánění. Vlastně si nepamatuji, že bych někdy viděl něco podobného. Žádná přetvářka, žádná stylizace, žádná manýra. André Téchiné dokázal natočit film, který zaujme na první pohled. Ať už uchvacujícím panoramatem pyrenejského pohoří v několika ročních obdobích, tak skvělými hereckými kreacemi Kaceyho Motteta Kleina a Corentina Fily v rolích Damiena a Thomase.

Musím se přiznat, že žádnou potlačovanou přitažlivost mezi hlavními hrdiny jsem necítila. Zájem jsem viděla jen ze strany Damiena, který na Toma neustále dorážel a snažil se ho přesvědčit, že cítí to, co on. Z druhé strany jsem cítila jen nenávist, žádné potlačované city, žádný strach z jinakosti... takže konečné sblížení jsem jim fakt nevěřila.
Kde se ta přitažlivost najednou vzala?
Neříkám, že film je špatný, vůbec ne. Krásná příroda, hory, sníh. Je o potřebě rodiny, o strachu ze ztráty, který se nakonec naplní, o hledání sebe sama. Jen forma, kterou je to zobrazené, a mluvím o ústředních postavách, mě nezaujala. Necítila jsem to tak, jak to bylo nejspíš zamýšleno a to říkám navzdory červeným procentům a pochvalným názorům tady i na ČSFD?

Zpočátku jsem měl problém hlavně se začátkem filmu, kdy pro mě byl vztah obou hlavních protagonistů dost nepravděpodobný. Nakonec jsem si ho dokázal psychologicky vysvětlit. Tempo snímku je celkem pomalé, přemýšlivé. Scéna s cestou na "rande na slepo" (asi nechtěně) směšná a vysoce nepravděpodobná (fakt by někdo v sedmnácti jel za cizím chlapem domů...???) Herecké výkony jsou skvělé, nezaujala hudba, zejména ta podivná "africká" (?) píseň, která se tam vůbec nehodila mě vysloveně iritovala. Celkově ale rozhodně pěkný film.

mam rad tyhle filmy o dospivani, i kdyz to pro mnohe je jiz ohrane klise. Film se mi libil, herci skveli, pribeh usel. Urcite stoji za shlednuti.

Mě vůbec netrápí, proč by neměl Thomas na chvíli bydlet v rodině Delille. Když dokázali chudí manželé z hor adoptovat marockého potomka, tak proč by nemohla doktorka, kterou v okolí všichni znají, mít u sebe na chvíli kluka, když jeho pěstounku nechala odvézt do nemocnice, kam by to měl za ní Thomas z města blíž, neboť večer mu už autobus "domů" nejede. Známe my vůbec mentalitu tvrdšího života lidí z hor na francouzsko-španělských hranicích? Jistě tam nebydlí vyčuraní a závistiví Čecháčci, ale všude je něco a nejde nic bagatelizovat.

Neotřelý příběh mě zaujal, osvěžil i donutil k zamyšlení. Celkově výborná profesionální práce všech tvůrců a z herců vyždímali maximum. Oslovili mě herecky především Sandrine Kímberlain, vůbec jsem ji v její roli nevnímal, že už zanedlouho jí bude padesát let a K.M.Klein, který zahrál roli Damiena pro mě naprosto úžasně.

A díky Hadonosovi za skvělé titulky.

André Téchiné má za sebou práci na 30 filmech v roli režiséra a na 31 jako scénárista. Mezi filmy s gay tématikou patří jeho Divoké rákosí k dílům mistrovským, zaujali i Svědkové, kteří zobrazují počátky pandemie AIDS ve Francii.

Pozorovatelnou, naštěstí nijak obtěžující tendencí režiséra je jistá didaktičnost. Je to patrné i u filmu V sedmnácti. V první polovině máme pocit, že listujeme příručkou "Psychologie puberťáků snadno a rychle": divákovi jsou neustále přisouvány vysvětlivky zdánlivě konfliktního vztahu obou hlavních postav. Ten je vystavěn i na jejich odlišném společenském zázemí: Damien je milovaný jedináček v dobře situované francouzské středostavovské rodině, Thomas míšenec s marockými kořeny adoptovaný chudou zemědělskou rodinou. Až ve druhé polovině filmu nabývá děj na životnosti, kluci se postupně sbližují, a tvrdý náraz životní reality je nakonec oba přiměje přestat lhát sami sobě i sobě navzájem a skončit se strachem. Stařičký hollywoodský líbací happyend je tak profláklý, že už se každý bojí ho použít, takže Téchiné si se zjevným potěšením mohl dopřát jím film uzavřít, a je to roztomilé.

Že Téchiné pléduje za překonávání rasových, kulturních a společenských rozdílů, je víc než zřejmé, a jde v tom do detailů až legračních. Oba mladí herci mají obřízku, která má určitě kořeny v náboženských tradicích jejich předků. Ta náboženství jsou do dnešních dnů velmi, velmi antagonistická, což však, jak Téchiné zjevně soudí, romantické mladé lásce není žádnou překážkou. Nelze si odpustit obšournou otázku, zda i tento detail byl součástí režisérova zadání lidem z castingu. My, gayové, bychom asi v takovém případě byli castingu přítomni moc rádi.

Film je velmi hezky natočen, obsazen i odehrán. Ve svých 73 letech je Téchiné stále při plných tvůrčích silách: těšme se na další jeho práce.

Mám tenhle typ příběhů docela ráda, ale tady scénář občas trochu pokulhával. Způsob jakým se Thomas vyskytne v Damianově domácnosti mi přijde příliš uměle vykonstruovaný a moc mi to nedává smysl, proč by se k nim stěhoval, proč by někdo nechal bydlet svoje dítě u naprosto cizích lidí, proč by si k sobě někdo nastěhoval cizí dítě, které to zas až tak vážně nepotřebuje, navíc potřebovali doma jeho pomoc, když maminka nemohla pracovat, soudě podle počasí tam musel být docela dlouho, to nejezdil domů ani na víkend? Trochu to postrádá logiku, celé se to vyvíjí moc zkratkovitě, Damian se chová jako idiot (ale to třeba byl záměr). Ale po ostatních stránkách nemám výhrady, herci jsou solidní. Možná by k pozitivnějšímu dojmu přispělo, kdyby člověk nevěděl o milostné zápletce a mohl si užít to překvapení, protože film dobře do poloviny nic takového mezi chlapci nijak zvlášť nenaznačuje.

I staří klasikové mohou míti mladistvý elán. Neplatí to jen pro Martina Scorseseho, ale také pro Andrého Téchiného, který ve svých 73 letech přichází se snímkem o první lásce. Téma je to samozřejmě zpracovávané mnohokrát, přesto je V sedmnácti filmem, jenž rozhodně stojí za vidění, hlavně samozřejmě v kině. André Téchiné se soustředí na vztah dvou spolužáků, u kterých bychom na první pohled těžko mohli předvídat, že by právě tito dva kluci mohli vytvořit milostnou dvojici. Jejich vzájemný vztah je silně až výbušný, ale také hodně citlivý. S tím souvisí absolutně skvostné herecké výkony obou protagonistů, přičemž sledovat jejich vzájemnou chemii (verbální i fyzickou) je něco úžasného. A to je Kacey Mottat Klein ve svých 19 letech ostřílená herecká hvězda a o deset let starší Corentin Fila teprve herecký nováček. Jejich milostná scéna patří k tomu nejlepšímu, co lze v tomto snímku vidět. Něco tak intenzivního tu v queer kinematografii už dlouho nebylo. Vše dotvářejí nádherné záběry francouzských Pyrenejí v různých ročních obdobích a výborná práce se střihem. Kdo čeká klišovitou romanci, má smůlu. V sedmnácti je nádherným snímkem o dospívání, který vám z hlavy jen tak nevyprchá.

Výborný film uznávaného režiséra, výborné titulky od Hadonose! A výborná Sandrine Kiberlain. A úžasné horské scenérie. Ještě nikdy jsem se nevyjadřoval k míře gay obsahu (40%), většinou se nadsazuje, ale tady tady KK hodně ubral! Je tady sice "jen" jedna erotická scéna, ale jinak je to celé od začátku o gay vztahu. Dal bych 100%, minimálně 80%.
KK upravil na 80%. Díky!

Docela překvápko, moc jsem od filmu neočekávala ale opak je pravdou. Pěkný, vřele doporučuji.

Trochu snů, trochu romance, k dokonalosti daleko, ale propadák to není, jasný Pane.

V mnoha ohledech vyspělý film plný kontrastů.