L'acrobate / The Acrobat (2019)

Upřímně. Přemýšlela jsem, jestli se přiznat, že jsem tenhle film viděla. A napsat na něj recenzi se mi už vůbec nechtělo. Ale řekla jsem si proč ne. Jsem už velká holka, dospělá velká holka s vlastním názorem.
Takže zpátky k filmu.
Nebyl to oscarový snímek, ale nebyl ani špatný. Myslím si, že už od začátku nebyl primárním cílem nějaký poutavý, hluboký příběh. Tohle byla ukázka dvou obyčejných životů, které byly ve fázi "výstaby". Výstavby, která se v určitém bodě zasekla. A v tomhle bodě se ti dva potkali. Každý s tím svým zaseknutým já. Christophe se svojí nemocnou mámou a Miša se svou arogantností, zahořklostí a zlomenou nohou. Co dál. Jak vlastně pokračovat ve svém životě? Proč chvíli aspoň nějak nevypnout. Společné scény jsem nevnímala jako gay porno. Viděla jsem prostě surové spojení nadrženosti s frustrací, útěk. Oba měli svůj důvod proč. Asi mi bylo i jedno, kdo koho využíval, kdo to potřeboval víc. Nechuť komunikovat byla jasná z celého, na dialogy úsporného filmu. Jakákoliv domluva na čemkoliv nepřicházela v úvahu. Chtěli vůbec něco řešit? Starostlivost o Mišu tady naznačená byla. Otázka je proč.
Přiznám se, že občas jsem se zasekla, přemýšlela jsem, co režisér určitými scénami zamýšlel. Myslím, že to bylo ve chvílích, kdy si každý z nás mohl sám domyslet význam toho, co vidí a že právě tady se naše myšlenkové pochody rozešly mnoha směry, a proto rozdílné recenze. Každopádně film bych určitě prostříhala, stejně jako Mišovy vlasy. Chyběl mi větší vývoj postav. I když nakonec oba ukázali to svoje. Projev emocí pro mámu a sebestřednost, ublíženost a sobeckost v případě jednoho akrobatického čísla. A smysl tohoto filmu? Zamyslet se občas nad svým životem? Možná.

Odvar z vymáčených ponožek v podobě 50 odstínů šedi fakt nemusím. Radši piju whisky. Třeba v podobě Nymfomanky od L von Triera 😉.

Stačilo by na to jediné slovo: postmoderna. "Nechceme nič povedať, nemusíme chcieť nič povedať, nemusí to byť ani pekné, nemusí to mať pointu, nemusí to mať morálne posolstvo, nemusí sa to ani snžiť komunikovať s divákom. Nech si v tom nájde sám to svoje! Dielo nemusí mať v sebe nič, ale môže byť o všetkom - pretože osobných interpretácií je nekonečno. Pre niekoho sloboda, pre niekoho podvod na spôsob "cisárových nových šiat", pre niekoho presúvanie zodpovednosti (schopnosť diela interagovať s publikom) od tvorcu na diváka.

K filmu: Absurdná zápletka - do bytu nového majiteľa sa votrie akrobat s polámanou nohou a s neuveriteľnou aroganciou sa tam začne rozťahovať. Je nevrlý, tajnostkársky, samoľúby, mierne agresívny, macho - no ten druhý ho tam z nejakého bizarného dôvodu trpí. Je to azda kvôli náhodným a surreálne mechanickým pozvaniam na sex - ako vystrihnutým zo zlého "sameckého" porna? Intímne interakcie dvoch skoro nerozprávajúcich a chladných chlapov sa "rozvinú" do čohosi čo pripomína BDSM/fetiš, ale v skutočnosti je toho pravým opakom. Na túto kategóriu to nemá nárok. Žiadna citlivosť/vnímavosť na pozadí, vyjednávanie limitov, spätná väzba ... ide o reálnu surovosť a nie klasické BDSM postavené na "safe "sane" "consensual". Je to len voľná jazda náhodného týrania/ponižovania dvoch nahých mužských tiel... lebo nevedia čo od nudy so sebou, lebo nemajú čo viac so životom, lebo nevedia inak Podfarbené neschopnosťou či nevôľou komunikovať.

Ak to bol film, ktorý chcel akosi metaforicky obnažiť vnútorný svet chlapov (heterákov, ale aj ich prastarý a prázdny spôsob "mužnosti" imitujúcich gayov) - bravo! Viac sa pritom asi trpieť nedalo. Minimalistické konverzácie, potlačené emócie, hry o dominanciu, až komická samoľúbosť. Alebo ako veľmi "straight in your face" sonda do širokej duše východoeurópskeho chlapa tiež pasujúce. Portrét ambiciózneho kariérneho profesionála zahnaný do extrému - aj to tam divák nájde. Ale čo ďalej? Ale čo naviac? Kde je pridaná hodnota?

Hoci finále sa dalo predpokladať, ako divák so snahou angažovať sa a aspoň trochu "mať rád" postavy v ich vlastnej pravde som to zapieral a tak nejako dúfal že nie, že pookrejú, že obmäknú. No realitou tohto príbehu je, že k vývoju postáv nedochádza a to obzvlášť v prípade Mišu ktorý len potvrdí svoju statickú osobnosť - teda závistlivo/žiarlivo/nedospelé "ja ja ja mne moje".

Je to bizarné ak v celom zbytočne zbytočne zbytočne dlhom filme - keďže tu nedochádza k žiadnemu vývoju len ku gradácii absurdity a surovostí - najočarujúcejšie a najprístupnejšie pôsobia práve prázdne zábery do stavenísk, žeriavov - ktoré skvele vytvárajú náladu (do dystopického sci-fi by to padlo skvele) ale načo tá nálada vôbec je? Má podfarbiť vnútorný chlad, surovosť, nedokončenosť, rozostavanosť osobností postáv - ktorá beztak bije do očí? Alebo je to len jedna z tých mnohých interpretácií, ktorú si musí divák vycucať z prsta, lebo tvorca sám žiadnu na mysli nemal?

Vo výsledku - film zlyhal zaujať ma v akýchkoľvek z mne známich spôsobov "pôsobenia umenia". Neočaril krásou. Nepotešil dušu. Nezaujal príbehom. Nenavodil pocit spriaznenia. Nenaučil ma nič nové. Neposkytol inú perspektívu na život. Nenavodil empatiu s niekym inak cítiacim. Nevyprovokoval ma prehodnotiť moje názory. ...

Nejde úplně o špatný film, protože vizuální stránka i herecké obsazení je slušné, ale bohužel však padá na příběhu a střihu. Nevím, co tím filmem chtěl režisér říct a spíš si myslím že chtěl popustit uzdu své fantazií, zejména erotické. Ano, ve filmu se objeví několik gay explicitních scén, které rozhodně nezaujaté diváky popudí. Možná však více diváka bude trápit spoustu zdlouhavých záběrů a scén, které nudí a zbytečně protahují film. Nakonec jsem to vydržel do konce, protože jsem byl zvědavý na závěr, ale prozradím že to bylo zbytečné. Jedna hvězdička je tedy ode mne maximum. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ]

Plusy: Áčkové technické parametry. Srozumitelnost (třeba jen domnělá) ambivalentního vztahu. Výjimečně funkční otevřené erotické scény. Ricardův výkon. Mínusy: Druh popisovaného vztahu. Dlouhé záběry na šedivou rutinu stavby a chladně odcizené město náladotvorné, ale zbytečně film natáhly přes 2 hodiny. Jak si lze všimnout už ve filmu a je přiznáno v závěrečných titulcích, ani jeden z herců zas takovou odvahu neměl (a to ani na frontální nahotu). Paulaův účes. .

artova zlatanina bez akehokolvek pribehu,minimum dialogov(aj tych paru su o nicom),siahodlhe pohlady do nicoho....prazdne pohlady na strechy,stavbu budovy,prechadzky za ziadnym cielom.Cloveku skor prislo že islo iba o nejaku masochysticku sondu zo života dvoch psychicky nevyrovnanych chlapov sice okorenenu sexom alebo skor pornom ktore castokrat bolo čisto učelove bez akehokolvek zmyslu.Na konci zaver ktorí vlastne ani nebol,lebo sa to skončilo artovo čiže nijak.Pozitivum bol vyber hercov bol na nich pekny pohlad,aj charakterovo boli fajn.....sexualne sceny nehrali takže jedine co si zajtra spomeniem že rusky akrobat bol kus sexi chlapa

Jeden z najlepších gayfilmov poslednej doby. Silné charaktery,skvelí herci, dusná atmosféra a artová réžia.

Hra na artový film, jenže mu chybí myšlenka i kýžený existenciální přesah. Nejpůsobivější byly pomalé záběry domů, rozestavěných, hotových, nasvícených i ve tmě. Ale sledovat dva nesympatické hrdiny, jejich vykloubené chování a perverzní sexuální hrátky, se pro mě po hodině stalo vysloveně mučivou záležitostí. Do konce jsem vydržel jen s největším sebezapřením.

Představa "vlastnit" silného, vypracovaného, vzdorovitého a zároveň raněného samečka musí být pro nejednoho diváka lákavá a vzrušující. Výměnou za poskytnutí azylu i lehce realizovatelná, ale...Stopáž neodpovídá množství děje spočívajícího v obměnách tří základních situací. Tady by střihačské nůžky byly více než na místě. Sestřih na délku maximálně šedesáti minut by byl adekvátní. Sledovat porno s dubléry snad i záživnější.

Snímek mě naprosto dostal, uhranul ... U takového hodnocení obvykle už píšu "určitě doporučuji". Tady ne. A je mi jedno, že jiní jej odsoudí. Je to můj dojem, můj prožitek, moje vnímání "něčeho", co tím chtěl režisér a tvůrce v jednom sdělit.

Dýchl na mě montrealský chlad, který se promítl i do nově stavěných výškových budov s luxusními byty, nepoměr a naprostá odlišnost obou hlavních postav bezvadně zahraných (a obdivuji odvahu obou herců). Osudy těchto dvou bytostí se na chvíli protnuly ... Klidného Kanaďana Christophe bojujícího uvnitř sebe sama s myšlenkami na umírající matku a Rusa Mishu, akrobata s poraněnou nohou, jehož postava mě nejvíce zaujala.

Do plné desítky mi chyběl už jen chloupek. Není to ale kvůli minidrobnosti, která tvůrcům zřejmě unikla u milostných scén při střídání originálních herců a záběrů na pornostroje, určitě mnozí z vás na ni také přijdete ...

Film, který rozhodně není pro každého. Film, který zcela jistě plno lidí odsoudí. Film, který mě přesto oslovil. Neobvyklý vztah dvou mužů útočí na vaše zvrácenější já a nebojí se překročit hranici mezi otevřenou erotikou a regulérním péčkem. Tentokrát mně to však nijak nevadilo a naopak gratuluji všem zúčastněným za jejich odvahu. 50 odstínů šedi bledne závistí…
EDIT: Přečetl jsem pár rozhovorů s režisérem a v explicitních scénách vystupují pornoherci.