Stadt Land Fluss / Sklizeň (2011)

Tak tohle byl pro mě takový bombónek. Vrátilo mě to do doby, kdy jsem dělala na statku.
Film běží v klasickém zemědělském pracovním tempu. Není moc čas přemýšlet...proto na Marka doléhá minulost nejvíc ve chvílích volna. Do hlavy mu člověk skoro nevidí, něco málo z jeho mladého života se člověk dozvídá z jeho chování a z rozhovorů s vrstevníky a zaměstnanci ze statku. A pak přijde Jacob. Tady není potřeba moc slov, stačí si všímat pohledů, nahlédnout pod slupku a je vidět vše, co se mezi nimi odehrává. Jacoba to k Markovi přitahovalo, jako kdyby tušil, že ho Marko opravdu potřebuje. Všechno se vyvíjí nenásilně, přirozeně, žádné podbízení. Moc hezky a hlavně realisticky zahrané. Ano, film místy možná připomínal Československý filmový týdeník, ale to tomuto příběhu kouzlo rozhodně nesebralo. Naopak. Krásně to ukázalo a postavilo vedle sebe Markovu fyzickou zdatnost a jeho vnitřní boj a křehkost.
Holiny, montérky, smrádek...při pohledu na pastviny, značkování telete, na Zetor, ve kterém jsem strávila nespočet hodin, se mě lehce dotkla nostalgie...a to je na tom to nejlepší. Když se s vámi příběh propojí vizuálně i vnitřně.

Musím říct, že začátek filmu mi přišel hodně rozvleklý. Ale to spíš bude mnou, protože jsem človíček naprosto městský a tohle prostředí mě nijak moc neoslovuje. I když ve filmu mělo samozřejmě svůj význam. Spíš mě potom zaujal výkon hlavních představitelů. Marko se svými démony a Jakob, který svou láskou dokázal Markovu duši když ne vyléčit, tak určitě zahojit nejhlubší rány.

Recenzie si prečítam až, keď napíšem tú svoju. Lahodil mi tento film, lebo ma živo preniesol do životných situácií, ktoré som v iných scenároch sama prežila a aktuálne žijem a viem sa hlboko vcítiť do žitia mladých ľudí. Nie len v dobe, keď snímka bola natočená, ale i v dnešnej. Neriešim teraz len BL linku, vnímam tento film širokospektrálne a oslovilo ma jeho skôr viac obrazne vypovedané a premlčané podanie ako to slovne vyjadrené. Všetci herci na mňa pôsobili reálne a dokázali ma preniesť do prostredia, v ktorom sa dej odohráva. Hlavným protagonistom boli role "ušité na mieru". Veľmi sympatický Jacob (Kai Michael Müller), slniečko a jas, ktorý rozjasnil oblohu nad hlavou Marka (Lukas Steltner). Som spokojná a odporúčam si pozrieť pomalšie plynúci film, ktorý triafa priamo do srdca snom, víziám, prebúdzaniam a činom. Perlička, ktorá ma oslovila - zacitujem priamo z tituliek
" Vždycky musí jít o vůli, vždycky se musí chtít. Fyzicky i duševně jsi schopný, to je nepochybné, ale musí jít o vůli, musíš to chtít. A vůle není od slova vůl, ta musí přijít z vnitřního přesvědčení o té věci."

Ano jak bylo už napsáno pohodový klidný film který se pomalu vine v příroděmezi traktory skotem a mrkví kluci k sobě pomalu nachzí cestu občasné pohledy a první pusa ve stodole kterou nevím proč ani pořádně nevidíme (pohled kamery je zvlaštní). Ale dohormady je svede až Nivuška která parkuje v křoví, kdy je napadane vyrazit si do velkoměsta kde Nivuška poslouží a kluci se opravdu sblíží. myslím si že to mělo velky poncial a dalo by se s toho vytáhnou asi víc ale stím asi už nic nenaděláme takže za mne takový průměr

"Učňům v zemědělském sdružení Der Märker v Jänickendorfu." - to je věnování na konci filmu, vypovídající asi o všem. Protože tohle je propagační film o tom, jak to učňům ze zemědělky pěkně jde na praxi v JZD. Nebo je autor nějakej agrární milovník, protože první hodinu filmu se absolutně vůbec, ale vůbec nic neděje, popojíždění traktorů, třídění mrkve a zametání v kravíně prostě neberu. Nikdo se nevěnuje hlavním hrdinům, nic se o nich nedozvíme a to, že si v poslední třetině dají kluci asi dvakrát pusu mi fakt nestačí. Škoda, přeškoda, přitom film obsahuje pár docela hezkých okamžiků - třeba jak Jakob běží s kolme přes pole.

Kto má rád dedinské/rustikálne/prírodné scenérie a rád by si s nimi spojil nejakú príjemnú gay romacu - tak ako ja - toto je presne jeho film. Pekný a zároveň civilný, odohrávajúci sa v "drsnom" prostredí nemeckého poľnohospodárskej družstva. Dej veľmi nenáročný, vyznenie romantické a pritom nie precukrované. Svojim spôsobom dospelý film o mladíckej láske. Európske spracovanie, pozvoľné plynutie deja, žiadne nervydrásajúce vyumelkované dramatické zvraty.

Nevim co k tomu vice dodat, bylo to takove sice delsi, ale zato velmi pohodove, nenarocne, nenasilne s dobrym koncem. A konec dobry, vsechno dobre :)

Rozhodně to neosloví každého. I já jsem měl s tímto záměrně nedějovým filmem ze začátku problém, ale postupně se to naštěstí zlepšovalo. Že vztah obou kluků je víceméně cudný (omezuje se na polibky, případně objetí), také nemusí být na škodu, je to aspoň změna. Scénář je přímý a k ničemu neodbočuje, herci nepředvádějí vypjatá gesta, statická a zároveň poetická kamera se skvěle zaměřuje na zemědělské prostředí. Tempo je sice pomalé, ale neuspávající, ovšem za podmínky, že ten film budete sledovat v dobré náladě a nebudete očekávat nějaké zásadní drama, protože nic takového se (v tomto případě naštěstí) vůbec nekoná. Neokázalý a nepatetický snímek, jakých moc není.

Vůbec nepřekvapí, že Stadt Land Fluss budí tak rozporuplné reakce, zde, stejně jako na IMDB: anotace k filmu jsou naprosto zavádějící, a kdo čeká slibovanou love story zemědělských učňů, dokonce snad opravdu drama, je nutně zklamán, mladické rurální porno se nekoná.
Filmografie Benjamina Cantu ukazuje, že jeho oborem je sociologicky orientovaný dokument, a film vychází ze stejného základu. Gay příběh není hlavním, ale pomocným, opěrným tématem, na němž je posazeno to hlavní: pohled na perspektivy mladých lidí na troskách zemědělského podniku z dob bývalého režimu (a zobecňovat lze, samozřejmě, do ještě větší šíře) - těmto mladým je film závěrečnými titulky výslovně dedikován. První část příběhu se odehrála v minulosti a přítomna je už jen v podobě trosek: zvetšelé nadměrné provozní a administrativní budovy, rozbitá nádvoří, zarostlé plochy, rezivějící technika. Pozůstatky drsné necitlivosti k přírodě a krajině, nevybíravého vtlačování lidí do unifikovaného ideálu králíkárna-televizor-domek-levné auto-dovolená v Bulharsku. Tenhle podnik se navíc, ke své škodě, zakonzervoval až do současnosti jako zemědělské učiliště: jenže co se v tom reliktu, plném zastaralé techniky i metod, dá naučit? "Nevím," říká Marco na otázku, chce-li v podniku pracovat i po vyučení.
V Marcovi, jedné z obou hlavních postav, je symbolizována minulost: uzavřený, zakřiknutý, outsider bez sebedůvěry a víry v budoucnost. Během pár vteřin ho několika větami charakterizují jeho spolužáci v dobře udělané scéně před lokálním obchodem, charakteristiku završí krátký záběr uťápnuté a chvatné antierotické masturbační rychlovky nad umyvadlem na toaletě. Hlavně, aby nikdo nic neviděl: první pravidlo přežití občana "ehemalige DDR". Benjamin Cantu opravdu není režisérské nemehlo: skvělé charakteristiky osob i prostředí jsou zakódovány v řadě poetických, výrazně statických záběrů. Jenom obraz promlouvá také v závěrečném záběru objetí uprostřed nehezkého, nelaskavého nádvoří: je to pomník sebeosvobození, neokázalý, a přesto nadějeplný a krásný.

Chvíli jsem si nebyl jistý, z jakého roku je daný snímek, chvíli jsem si myslel že koukám na film z roku 1982. Vztah hlavních hrdinů je trochu potlačen vším co se v zemědělském družstvu děje či neděje, nicméně od druhé poloviny již příběh dvou chlapců příjemně plyne...celkově se mi film líbil.

.

Musím říct, že mě dost překvapilo velmi nízké hodnocení některých uživatelů. Mně film vyloženě "sednul", možná je nutné ho vidět v té pravé náladě. Líbí se mi, když se ve filmu objeví normální lidi, a třeba i v ne zrovna luxusním prostředí. I takový je život. Těch vystajlovaných gayů s posledním modelem ultratenkého tabletu je ve filmech až dost. Je pravda, že by neškodilo lépe vybalancovat poměr mezi zobrazením zemědělských prací (ubrat) a vyvíjejícím se vztahem obou kluků (přidat), ale to je asi tak jediné, co bych tomu vytknul.

Třeba by nějaký odborník na zemědělskou výrobu odhalil nějaké nesmysly, ale na mě prostředí a to co se v něm dělo působilo věrohodně a přirozeně. Zrovna tak na mě působily i herecké výkony. A vůbec mi nevadí absence nějakého výraznějšího děje nebo dramatických zvratů. Dokážu si představit, že přesně takhle by se to mohlo v reálném životě odehrát.

Stadt land fluss patřil mezi mé žhavé kandidáty a nezklamal mě. Pomalé tempo filmu neškodí, kamera je působivá, herecké výkony slušné, prostředí kde se snímek odehrává osvěžující, kluci mi byli sympatičtí a fandil jsem jim. Jen té vzájemné chemie mezi nimi mohlo být více. Na druhou stranu jsem rád, že to skončilo jak to skončilo....Viděl jsem spousty lepších queer snímů, ale i mnohem horších. :)

To je zajímavé, ten film málem vyhrál na Mezipatrech a přitom se skoro nikomu nelíbí. Před čtyřiceti lety by byl pochválen za naplnění ideí socialistického realismu. Paradoxně žijeme v "mediální době", kdy je nutné na sebe upozornit za každou cenu. Skoro si myslím, že režisér první krávu uviděl až při natáčení, ale dobře vsadil na to, že bude s kritiky na stejné vlně. A protože filmy se už netočí pro diváky, absenci děje lze označit za citlivý přístup. Nicméně, pokud odhlédnu od vykalkulované polohy, film nudí, ale dá se na něj koukat.

Snímek působí spíše jako "exkurze" do zemědělského družstva, které slouží pro praktický výcvik budoucích hospodářů. A jen "okrajově" se věnuje nesmělému oťukávání dvou učňů.