Un frère (2018)

Úžasný nízkorozpočtový film o objevování emocí a touhy mezi dvěma teenagery. Simon Royer v hlavní roli je skvělý.

Snímka vzbudila môj záujem už od prvých minút, krásnym písaným farebným písmom, hudbou. Veľmi ľudský, teenegerský príbeh o každodennom prázdninovom nažívaní brata a mladšej sestry, do ktorého skoro ihneď vstupuje Félix (Marin Lafitte). Jeho túžba mať súrodencov sa na krátky čas vyplní. Voda, hry na pláži, stavanie hradu z piesku vás môžu príjemne pohladiť. Táto snímka by si zaslúžila pokračovanie, tak rada by som o ich životoch vedela niečo viacej, ďalej. Hlavne dvojica Tom a Félix, koho v živote stretnú a či ich našliapnutý vzťah má budúcnosť. Herca Simona Royera (Tom) mám rada, je to očarujúci mladík. Do oka mi však padla aj vedľajšia postava Leo.

Príjemne pozitívny letný príbeh, ktorý neoplýva epickými dramatickými zvratmi, ale umožňuje zasnívať sa "čo by bolo keby" bez toho aby sa minul uveriteľnosti ľúbivým podaním. Celkom solídne odvedený amalgám civilnej realistickosti a pohladzujúcej láskavosti. Nie je to úplne kategória "Call Me By Your Name" ... ale na pár miestach to možno bude aj takmer pochvalou.

Tom prichádza so sestrou Bertille a rodičmi na letný dom, aby sa nechali unášať nevinnou rutinou na striedačku medzi jazerom a plážou - no na druhý deň sa v ich detskej spálni ocitne aj Félix. Ten je na rozdiel od (až príliš) disciplinovaného Toma svojhlavý a zvedavý - no napriek tomu medzi nimi vznikne priateľstvo so zopár teenagerskými intímnymi experimentami, napriek tomu že Félix má aj svoju "letnú priateľku".

Bolo príjemné po dlhej dobe vidieť film, ktorý ma neiritoval klišé, predramatizovanosťou, či sebe-slúžiacimi emocionálnymi výbuchmi. Realistická civilita tu nedobudla seriózny rozmer - sympatickým spôsobom. Tom je zakríknutý introvert - s ktorým som sa vedel perfektne identifikovať. Je nevinne neskúsený, zo zvyku rezervovaný a submisívny, no nie naivný ani blbý - je tam cítiť prítomnosť inteligencie, opakovane sa prejavuje celkom dospelým spôsobom. Podobne (aj keď trošku viac karikatúrou) je vykreslená otravne všetečná, detisnká ale aj bystrá Bertille ... no a Félix - je zahraný ako hormónmi prekypujúci teenager ktorý "hrá" dojmy na okolie (alkohol, tráva, párty, dievčatá, cool výzor) - síce ťažko odlíšiť jedno hranie od druhého "hrania" (čo mohlo niektorých divákov odpudiť), no predsa sa mi páčilo ako netuctovo s citom a spoľahlivosťou dokázal sprevádzať (a po malých krokoch zvádzať) Toma pri uvedomovaní a objavovaní svojej sexuality/lásky/orientácie. Už toto je na teenage film výkon.

Mne osobne celkom sadlo, že napriek rôznym nepríjemným situáciam (napríklad pozorovanie Félixa s dievčaťom) Tom nepredvádza žiadne epické výbuchy ako 99 zo 100 podobne umiestnených postáv, ale pretrpí si ten moment a pokračuje ďalej - čo uveriteľne korešponduje s jeho osobnosťou. Tú postupne odhaľuje za statickou introvertskou tvárou práve v reakciách na intenzívne podnety. Dokonca sú tu aj realisticky vykreslené negatívne črty postáv - v prípade Toma jeho paušálne prevracanie očí nad sestrou či "finančné machinácie" z pozície staršieho brata, podľa toho ako chce zaimponovať Félixovi ;)

Ocenil by som trochu viac práce s atmosférou (z juhu Francúzska sa dalo vyšťaviť aj viac). Presque rien (asi obľúbený francúzsky filmársky štýl) - teda že nič zásadné sa takmer neudeje - možno vnímať ako silu ale aj slabinu snímku. Myslím, že tento by ustál aj trochu príbehu, kľudne aj za cenu dlhšej stopáže. Tá otvorenosť a intímna pozornosť Félixa je trochu scenáristicky vykalkulovaná, ale budiž - keď chceme pozitívny film, tak musíme robiť pozitívny film. Jediné čo mi naozaj nesadlo svojou zbytočnosťou bol záverečný dovetok - na tom mieste už nemal žiaden dramatický potenciál ... úplne by stačil ten pohľad keď Félix nahodil slúchadlá a zabáva sa s telefónom, než aby nedočkavo prečítal Tomov list ;)

Urcite film zaujal ...vyber chalana ako herca, ktory prisiel do rodiny sa mi nepacil. Ani jeho herectvo. Jeho text, ktorym sa prezentoval bol silnejsej povahy, ako bola jeho marmeladova osobnost. Nevyrazny a nebojim sa povedat, ze mi vadila i jeho vytocenost. Ten druhy chlapec - domaci bol v pohode. Texty ktore produkoval boli na neho napasovane a navyse bol fyzicky velmi pekny. Pacilo sa mi i jeho herectvo, akoby trosicku upozadene a predsa vyrazne. K filmu sa urcite este vratim. Dakujem Vam pekne.

Přikláním se k nadprůměrným hodnocením a s nimi spojeným komentářům níže. Nejde o žádné napínavé drama, přesto se divák nenudí. Jediný, co mně přišlo zvláštní, byly ty "tři" postele v maličkém pokojíčku, ve kterém spali. Ale jestli to byl nějaký letní domek (chalupa), tak to tak asi může reálně být.

Film na mě působil jako kombinace snímků "Call Me by Your Name" a "Mi Mejor Amigo". Tak pokud se vám líbily, tenhle by vás taky mohl zaujmout a naopak.

Přirozenost, věrohodnost, nenápadnost, při tom všem ale i nepochybné kladné poselství, které se nedere manifestačně do popředí, ale nevtíravě se vine příběhem. Závěrečný závan osudovosti můžeme vnímat jako dobrou pointu, stejně tak ale i jako již trochu zjevnější zdůraznění moralizujícího zacílení filmu. Takové zacílení naznačuje i to, že ačkoli část diváků považuje Félixe za bisexuála, s velkou pravděpodobností jde o empatické hátéčko, které se vlídně snaží převést Toma přes složitosti dospívání gaye, jak odhaduje petr12. Bratrství nikoli pokrevní, příbuzenské, ale velmi lidské. Touhu po životní opravdovosti ukazuje už režisérova prvotina, krátký film The Modern Adventure z roku 2015 - https://youtu.be/zTrsD6uOJJo.

Zároveň je snadno představitelné, že předobrazem Félixe (lat. "šťastný") je zcela konkrétní kluk, a film je záznamem snění o tom, co by s ním - jako s chápavým zasvětitelem i andělem strážným - někdo z tvůrců příběhu byl rád v teenagerovském věku prožil. I proto je film pro gaye uvěřitelný a přitažlivý, jak ukazují recenze zde i na IMDb ("A little gem of a film! ... A truly heartwarming story ... a breath of fresh air!").

Jde o teprve třetí režisérovu práci, první celovečerní, už teď velmi zralou, a všechno ukazuje, že jméno Victor Habchy máme napříště sledovat velmi pozorně.

WEB filmu: https://orvel.me/a-brother-2017-un-frere-by-victor-habchy-martin-escoffier/

Francouzké filmy vždycky poutají mou pozornost a vnáší-li poetické exteriéry Provence, tím spíš. Příběh plyne pomalu, nepřináší žádné zvraty, šepoty ani výkřiky, ale tady jsem to ani nečekal, ba naopak - rušily by. Líbil se mi ten kontrast očekávání obou hlavních postav, to z pod povrchu nevyslovené, znejisťující, vzrušující... a co dál? Co bude dál...

Opravdu velmi hezký film, který mě zaujal a ode mě si zaslouží hodně nadprůměrné hodnocení. Má hloubku, a tu já vždycky vycítím svou citlivou dušičkou. Dále se mi zdálo, že tentokráte je snímek produktem "všech", kvalita od všech tvůrců až po herce, nikdo nevyčnívá a celek dobře působí.

Divák je soustředěn prakticky jen na hlavní postavy - rodiče a vůbec dospělí jsou v tomto filmu upozaděni prakticky do neznáma, takové zvláštní netradično, aby se divák cítil v letech Toma a Felixe.

Chvíli mi připadal film jako některé zde na GT uvedené snímky z fracouzského či italského venkova blízko moře, chvílemi se zase dotýkal jednoho z mých nejkrásnějších filmů vůbec Noordzee Texas. Krásná hudba ladící s příběhem, kromě Toma i velice slušně zahraná postava Felixe a i ta malá prcka byla fajn.

Film velice REÁLNÝ, žádná americká sladkobolná sračka se svalnatými "modely". Film, ke kterému se budu rád vracet ...

Krásný romantický film na večer, děj se odehrává vesměs na jednom místě, žádné akční scénky se tady neodehrávají, jedná se o klidný film. Na druhou stranu je zde příběh dvou mladých kluků, kdy Tom zamiluje do Felixe, ale ten vnímá Toma jen jako bráchu... Romantika perfektní, navíc je Tom krásný kluk. Na YouTube se dá zvolit poměrně přesný překlad titulků do češtiny. Film určitě doporučuji, je to taková klasika :)

Francouzský snímek o vztahu dvou kluků, kteří svoji náklonnost měli postavenou na rozdílných základech. Félix bral totiž Toma, který objevoval svoji odlišnou sexuální orientaci, "jen" jako svého mladšího bratra, kterému chtěl danou životní etapu usnadnit. Zajímavé bylo vyobrazení dospělých, ze kterých jsme viděli většinou jen siluety a nebo slyšeli pouze hlasy.