Viharsarok / Země bouří (2014)

Upoutávka na tenhle film na mě vyskočila na Instagramu a okamžitě mě zaujala atmosférou. Začal jsem hledat víc informací, přečetl pár recenzí – a musím říct, že film opravdu nezklamal. Jedná se o velmi zajímavé drama, které staví především na pomalém tempu, vizuálu a psychologii postav.

Děj plyne klidně, někdy až meditativně. Některé situace jsou očekávatelné, ale nijak to neubírá na celkovém zážitku – spíš to podtrhuje realističnost prostředí a vztahů, které film zobrazuje. Velkou roli tu hraje kamera: dlouhé záběry, práce s tichem a minimum dialogů vytváří hutnou atmosféru, která pomalu graduje, až nakonec vyústí v pro mě překvapivý a silný závěr.

Je to film, který nestaví na efektech ani rychlosti. Spíš nechává diváka, aby si emoce a motivace postav domyslel sám. A právě to funguje.

Víc už prozrazovat nechci – stojí za to se podívat a nechat film na sebe působit.

Dlhá snímka, plynúca veľmi pomaly, keď ju načnete vydržte do konca. Ten ma naozaj odrovnal. Svojským spôsobom ma oslovila a kopu pohľadov na svet i samých seba otvorila. Scény medzi hercami a tá tichosť ma dostávali, dialóg sa odohrával možno kdesi medzi.

Ne ne. Todle mě nezaujalo. Pro někoho možná dobré dílo ,ale nic pro mě.

Vynikající András Sütö a Ádám Varga ve strhujícím filmu plném zakázaných slov, prudkých vášní a osudových rozhodnutí. Minimalistický styl vyprávění, rámovaný velkolepými obrazy maďarského venkova, dává vyniknout jak charakterům, tak emocím, ale jen tam, kde to má smysl. Je to přesně ten typ filmu, kde se sice nic moc neděje, ale potom přijde naprosto nečekaný vytržení z letargie, úplnej konec světa. Jenom poslední záběr je na pět hvězd. Fakt mě to dostalo.

Pokud vás někdy zajímalo, jak dlouho spolu dva lidi vydrží mlčet, tenhle film vám na tuto otázku odpoví. Přes poměrné ticho, samotu, prostředí chudého homofobního maďarského venkova na mě film nepůsobil depresivně, ale díky vztahu, jestli se to tak dá nazvat, hlavních postav poměrně příjemně a uvěřitelně. Dokonce jsem několikrát zapomněl, že příběh nekončí happyendem, jak jsem se předem dočetl z recenzí a vlastně i oficiálního popisu. Otázkou tedy bylo jen jak moc unhappy.

Ten konec mě mrzel, takhle jsem ho úplně nečekal, ale nijak zvlášť mě nepřekvapil. Teplý filmy prostě končej chladně. Co mě naopak trochu překvapilo byl vztah kluků s rodiči. Ať už Szabolcsův vztah s otcem (plesk, plesk, plesk, pojď na mou hruď), nebo Áronův s matkou, které se svěřil jak se svou sexuální zkušeností, tak se šikanou.

Příběhově asi úplně nemám co filmu vytknout, tichost a statičnost se k prostředí hodily, i zahraný to bylo uvěřitelně, jen mám rád zkrátka šťastné konce. Proto jen 8 hvězdiček.

Vidieť maďarský film sa kedysi považovalo za divácky výkon. Ani Krajina búrok sa nevymyká národnému trademarku samovražednej depresie. No napriek tomu je tento film pozerateľný, zaujímavý a svojom zvláštnym spôsobom aj príjemný. Podiel na tom má krásne zachytená "voňavá" rustikálna atmosféra, vrátane tradičných rituálov dediny (z kultúry ktorá je nám blízka) ktoré zvláštne kontrastujú s modernou témou gay lásky a dokonca trojuholníka.

Je to trochu ako sen, ktorý sníva nejeden teplý človek, ktorý sa narodil na vidieku. Obvykle odchádzame do mesta, aby sme sa mohli zoznamovať a milovať a žiť so sebe podobnými - no k dedine stále cítime zvláštnu trposkladkú nostalgiu "neuskutočneného príbehu". Je možné skrížiť romantiku prostredia vidieka s romantikou gay spolužitia? Toto je príbeh o tom ako sen o návrate ku koreňom a rodine naráža na dôverne známu, ťažko vysvetliteľnú, primitívnu a nami samými osvojenú homofóbiu.

Zádumčivá tragédie ze soudobého chudého maďarského venkova, která přesně ilustruje popularitu tamních pravičáků a že si matka před vyzrazením synovy orientace měla uvědomit, že tohle v kombinaci s křesťanskou výchovou nepovede k tomu, že zmíněného syna jen zavrhnou, ale i zmlátí, znásilní, popálí a pochčijou. A nechci obviňovat oběť ani omlouvat pachatele, ale závěr se mi zdál i logický - byl to způsob, jak se zbavit své "slabosti" a znovu získat aspoň náznak respektu okolí.
.

pekny film, podla skutocnej udalosti... ale ako v zivote smutne konce

bez komentáře

Skvělý počin režiséra Ádáma Czásziho, především výborné a zajímavé zpracování, lehce nemotorné erotické scény, i když se heteráčci snažili … Celkově překvapení a velká spokojenost, jen … jakobychom neměli jako minorita té deprese v životě a společnosti více než dost, ještě si jí ve velkém přidáváme i ve filmovém umění …

Film byl pro mě překvapením. Velmi povedený snímek, který mohu vřele doporučit. Ať už se jedná o zpracování, herecké výkony, mohu doporučit.

Toto je hezký film. Poklidné plynutí děje, hudba a ticho jsou použity účelně, kamera na můj vkus sice až moc statická, ale tak nějak k tomu příběhu to pasuje. Herecké výkony jsou taky profesionání. Není hluchých míst či nelogičností, takže i zpracovnání ok. Jo, dobrý počin.

na film jsem čekal a vyplatilo se...je to moc pěkně zpracovaný příběh kluka co je na kluky...láska, cit, hledání...až ten konec svým zoufalstvím zklame

Nadějný fotbalista Szabi se vrací z Německa a usadí se na samotě v polozchátralém domě. Ačkoliv ve fotbalovém kolektivu se usilovně bránil zájmu svého pohledného kamaráda Bernarda, po návratu do Maďarska se zamiluje do přitažlivého venkovského kluka Árona, který mu pomáhá s opravou domu. K přednostem tohoto nádherného filmu patří otevřené, a přece cudné zobrazení milostného sbližování všech tří ústředních postav i vynikající práce kamery, která maximálně těžící z širokoúhlého formátu. Nezbývá než závidět Maďarům, že u nich aspoň čas od času vznikají kvalitní gay-filmy, zatímco u nás jsme zřejmě začali i skončili u nebohého Venkovského učitele.

Hezký film...špatný konec..