Román My tě zazdíme, Aido je svým druhem nejznámější autorovo dílo. Bývalý prostitut se zamiluje do vysokoškoláka, prožívají spolu nádherné období až do osudného výletu na Karlštejn, kde je napadne skupina skinů. Vysokoškolák se ocitá celoživotně v psychiatrické léčebně následkem traumatu. Bývalý prostitut se předávkuje léky a umírá. Smutné, ale velice čtivé.

Hlavní hrdina sice plně čerpá z nevázané atmosféry chvilkových uspokojení, nicméně stejně intenzivně touží po lásce. Prahne po spřízněné duši, porozumění, blízkosti. Představuje alternativu největšího klišé červených knihoven - sní o partnerovi, který dá jeho životu smysl. Proti přání ale stojí realita. Žije ve světě, nebo spíše v podsvětí, kde je opravdovost mezilidských vztahů již předem vyloučená. (...) Přes veškerý cynismus se stále snaží považovat lidi kolem sebe za plnohodnotné bytosti, které si zaslouží alespoň špetku úcty. Tedy hlavně za bytosti, nikoli za anonymní prostředky k odbourání erekce. V prostředí, kde neexistují morální hranice, se však brzy sám...

Román plný napětí a očekávání je pohledem na chlapecké sexuální probuzení a na hledání místa, kam by mohl patřit. Konec sedmdesátých let, doba nedostatku pohonných hmot a „horeček sobotních nocí“. Místo: předměstí New Jersey. V době, kdy kamarádi z okolí dosahují zletilosti, Robin MacKenzie je stále nevyzrálý. Zatímco „normální hoši“ jezdí auty, sportují a pouštějí hrůzu na spolužáky, Robin podniká spořádané výpravy se svojí elegantní matkou a spřádá pro její zábavu fantastické povídky v důvěrném rituálu, který si oblíbil. Poslušně hraje roli dobrého syna, i když jeho mysl je plna směsice sexuálního zmatku a pochybností. Všechno se změní...

Vývojový román ze současnosti o vyrovnávání se s jinou sexuální orientací. Dnešní společnost je jistě liberálnější než dříve, změnily se zákony (v Česku i ve Švédsku by dnes Jim mohl uzavřít registrované partnerství, ve Švédsku by měl navíc možnost adoptovat dítě), ale „jinak“ orientovaný člověk i přesto musí – stejně jako náš hrdina – překonat nemálo překážek a problémů: Je to opravdu tak? Jak to přijme okolí? Jak a kdy to říct rodičům? Jak si najdu partnera? Jak se s ním budu chovat na veřejnosti, před sousedy? Jak si zařídím život a kde budu hledat jeho smysl? Inger Edelfeldtové...

Román Chlípnice wrocławského prozaika, kritika a publicisty Michała Witkowského (1975) byl bezesporu jednou z hlavních literárních událostí loňského roku v Polsku. Okamžitě vzbudil vlnu zájmu, horečnatá diskuse se vedla na stranách všech velkých periodik, v televizi i na internetu. Proč? Především díky tématu, které Witkowski zvolil: zaniklý svět nočních parků 70. a 80. let, ruských kasáren, špinavých nádraží a páchnoucích veřejných záchodků, portréty zženštilých, vykroucených homosexuálů, žijících sexem a pro sex. Mizející vyšší sféry dna, viděné očima dvou starých břichatých štětek, oslovujících se ženskými jmény Patricie a Lukrécie. Jejich nostalgické vzpomínky na doby socialismu, kdy každý měl co jíst...