Nijinsky / Nižinskij (1980)

Já jsem docela zklamaná, měla jsem radost, že se někdo rozhodl udělat titulky a můžu se na film podívat, ale kdybych si nepřečetla, že je to z roku 1980, řekla bych, že je to tak maximálně 1950. Všichni strašlivě deklamují, herecké výkony tragické. Je pravda, že u představitele hlavního hrdiny, který je profesionálním tanečníkem, se jedná o první filmovou roli, ale Alan Bates by měl být zkušený herec. Takže význam vidím hlavně v kulturně historické osvětě. Třeba se najde někdo, kdo by tenhle zajímavý příběh natočil znova a podstatně lépe. Film by se spíš měl jmenovat Ďagylev a Nijinsky, protože první polovina se Václavu Nijinskému zas až tak moc nevěnuje. Hudba krásná, ale mohlo být i více tance.

Když je někdo zkouší dát dohromady, často se slova "životopisný" a "film" perou: buď je výsledkem životopis, ale pro diváka suchopár, nebo vznikne poutavý film, ten je ale na hony vzdálen skutečné postavě. Jde o rozpor, který nemůže být nikdy rozsouzen: je lépe, když vznikne precizní líčení osudů postavy, které ale osloví jen úzký okruh zasvěcených, nebo když atraktivní obálka dopraví povrchní, ale aspoň nějaké znalosti k mase diváků?
V tomto případě nalezl Herbert Ross životaschopný kompromis za tu cenu, že film zachycuje pouze uzounký, divácky vděčný výsek Nižinského života, kdy vrcholil a končil jeho vztah k Ďagilevovi, a kdy vyvrcholila jeho kariéra tanečníka i choreografa. Nevidíme velmi slibné počátky jeho dráhy v Rusku, a jen zhruba jsou naznačeny zákruty jeho osudu po opuštění Ruského baletu. I řada dalších detailů děje filmu neodpovídá úplně přesně skutečnosti. Jak je u takových filmů obvyklé, značná pozornost je věnována zobrazení dobových reálií (kostýmů, prostředí...). Zasvěcení diváci se shodují, že ukázky baletních vystoupení odpovídají dochovaným dokumentům, soulad s tehdejší skutečností ale zcela přesně posoudit nelze, Ďagilev nepřipustil pořízení záznamů, neboť možnosti tehdejšího filmu považoval za nedostatečné.
Rossův film je určitě zdařilý, protože i běžnému divákovi nabízí přitažlivou podívanou, přičemž zároveň sděluje to klíčové o významu a odkazu Vaslava Nižinského.

Mimořádně vydařený životopisný film o fenomenálním baletním umělci. Epocha Ruského baletu byla zcela převratným obdobím na počátku 20. století, byla kulturní revolucí, prosadila definitivně moderní umění. Smutné je (avšak asi příznačné, jak to v takových převratných obdobích bývá), že v zákulisí se odehrávají velké tragedie, často přesahující dramata prezentovaná na scéně...
Kuriozita: pražské Národní divadlo v letech 1976-1982 uvádělo s velkým úspěchem balet "Faunovo odpoledne" v Nižinského choreografii a s originální výpravou Leona Baksta (ke srovnání scén z filmu viz následující odkaz: http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Inscenace.aspx&sz=0&ic=1209&abc=0&pn=456affcc-f401-4000-aaff-c11223344aaa).

Přesvědčivě zachycený životní příběh fenomenálního tanečníka a novátora Václava Nižinského i legendárního šéfa Ruského baletu Ďagileva.

Další z kolekce biografických snímků. Mám je rád, protože se z nich dozvídám střípky historie, které by mi jinak zůstaly utajeny. A za to jsem rád. Zpracování odpovídá době vzniku, takže špetka shovívavosti je na místě.

Střízlivě vzato se jedná jen o lehce nadprůměrný životopisný film věnovaný významné osobnosti (v tomto případě legendárnímu tanečníkovi a choreografovi počátku 20. století Václavu Nižinskému). Nad průměr ho táhne zejména poměrně autentická dobová výprava a skvělý herecký výkon Alana Batese v roli impresária Sergeje Ďagileva. Bates je v této roli přímo impozantní, skvěle vykresluje dominantní, neústupnou Ďagilevovu povahu i jeho odvahu v uvádění avantgardního repertoáru. Výborný je také herecký představitel vedlejší, ale důležité postavy barona Gunzburga. Tím víc je však bohužel patrné, že představitel titulní role na svoji psychologicky kompikovanou úlohu nestačí. Tvůrci filmu do role Nižinského obsadili skutečného tanečníka George De La Penu (předpokládám proto, aby nemusel být v tanečních scénách nahrazován dublérem), který je skutečnému Nižinskému i typově podobný, ale v některých scénách poněkud přehrává (a to nejen v závěrečných scénách, kde už se začíná projevovat Nižinského duševní choroba).

Hvězdičky, které ubírám za výběr herce do hlavní role, zase naopak přidávám za samotné téma filmu, které mě nakonec přimělo k překladu titulků. Éra Ďagilevova legendárního baletního souboru Ballets russes (Ruský balet) je fascinující kapitolou kultury 20. století. Soubor, který působil převážně v Paříži (ale i obecně v západní Evropě), využil dobové stagnace tradičního romantického baletu a přinesl do tohoto uměleckého odvětví doslova nový vítr. Nižinského choreografie byly pro tehdejší diváky stejně šokující jako hudba, kterou si pro své balety vybíral. Vrcholem této „baletní revoluce“ se stala v roce 1913 pařížská premiéra baletu Svěcení jara na geniální hudbu Igora Stravinského, která vyvolala doslova skandál. Nastudování a premiéře Svěcení jara je však ve filmu z pochopitelných důvodů věnován jen omezený prostor, většina děje se točí převážně kolem vztahu Nižinského a Ďagileva a později i Nižinského manželky Romoly.

Pro zájemce o toto téma: Ve zdejší databázi je k nalezení další film, který se věnuje výhradně premiéře Svěcení jara a který má z mého pohledu i šťastnější volbu hereckého představitele Nižinského (tedy ne že by to byl nějak oslnivý herecký výkon, ale v tomto případě se na něj aspoň moc dobře kouká). Film se jmenuje Riot at the Rite a je k vidění pouze na YouTube ve špatné kvalitě. Pokud vím, neexistují k němu žádné titulky. Další film, ve kterém se toto téma objevuje, je Coco Chanel & Igor Stravinskij (nikoli s gay obsahem). V obou jmenovaných filmech jsou k vidění i velké úseky Nižinského původní choreografie Svěcení jara. Ještě dnes bere dech svou syrovostí a vlastně i po více než sto letech pořád působí moderně. Celá původní choreografie Svěcení je i na YouTube v novodobé rekonstrukci vynikajícího baletního souboru Joffrey Ballet.

Celkově film, který určitě doporučuji, alespoň si divák připomene pohnutý osud jedné z legend světového baletu. Co si na filmu nejvíce cením je to, že tvůrci skvěle vystihli dobové baletní obrazy, kostýmy a pasáže, ve kterých navíc Peňa, představitel hlavního hrdiny, nádherně zatančil (Šeherezáda, Faun a další) a kterými Nijinski tak dráždil a někdy proti sobě postavil tehdejší diváky. Dobré herecké výkony (Romola, Sergej, Václav).

Jako mínus u tohoto filmu hodnotím vykreslení vztahu Sergeje a Václava. Kde je ta tolik popisovaná vášeň, romantičnost, dramatičnost?
Film v tomto nejen, že mi připadná poplatný své době, ale víc, jako by nebyl ani natočen v r.1980, ale někdy v roce 1930. Největším "sexem" v tomto filmu je pusinka přes kapesník, a proto body dolů za jinak baletně skvělé zpracování ...